Tomášovo evangelium z Nag Hammadi v Egyptě je nejblíže k Ježíšovu původnímu učení. Originální Kristovské poselství není to, co hlásá církev ne-svatá! Ve skutečnosti jde o nejúčinnější Cestu vzestupu duše
James Robinson zkoumá a restauruje kodex z Nag Hammádí
Tento text vznikl jako výsledek pátrání autora, který si začal prověřovat jak to bylo s Ježíšem doopravdy a jaké bylo originální Kristovské poselství. Církve nám tvrdí že mají „pravdu“, dokonce kvůli tomu samy sebe prohlašují za neomylné ale právě tohle je soudnému člověku podezřelé! Tak došlo k rozhodnutí ověřit si věci sám.
Co je tak důležité v ORIGINÁLNÍM poselství Ježíše Krista? Co je v něm pro mocipány tak nebezpečné, že dodnes tak velmi usilují, abyste tomu nevěnovali pozornost? Abyste nic nevěděli a nic nepochopili?
Skutečný živý Kristus v něm totiž popisuje rozpolcený, duální stav lidských duší na Zemi a hlavně — dává i jednoznačný návod na řešení této situace a návrat do Jednoty, to jest dosažení Vzestupu.
Pokračujeme v detektivním pátrání po stopách Nového Zákona a Kristova poselství. Minulé díly najdete pohromadě v rubrice Tajnosti církve římské. Odkrývání skutečné podoby Kristovy nauky je fascinující a současně extrémně důležité pro všechny, kdo chtějí získat ono základní poznání o tom pro člověka nejdůležitějším, to jest Vzestupu duše… V tomto pokračování si povíme podrobněji o úžasném objevu starověkých textů v Nag Hammádí.
Laskavý čtenář promine neplacenou reklamu na jednu knihu 🙂 Začneme totiž napínavým příběhem z knihy Gnostická evangelia od Elaine Pagels. Kousek si ocitujeme, stojí za to:
Historie objevu
V prosinci 1945 učinil jistý arabský rolník v horním Egyptě omračující archeologický objev. Okolnosti tohoto nálezu zatemnily fámy a pověsti — snad proto, že tento objev byl náhodný a jeho prodej na černém trhu nezákonný. Celá léta zůstávala neznámá dokonce i totožnost nálezce, který měl zase jiné důvody pro utajení své totožnosti. V tom příběhu totiž hrála roli i krevní msta.
O třicet let později sám objevitel, Muhammad Ali Khalifah al-Samman, prozradil, jak se vše přihodilo. Krátce poté, co se svými bratry pomstili vraždu jejich otce během krvavého sporu, osedlali své velbloudy a vyjeli si k Jabal al-Tarif, aby si tam nakopali sabach, měkkou hlínu, kterou používali jako hnojivo pro své plodiny. Když kopali kolem jednoho velkého balvanu, narazili na červený kameninový džbán, který byl téměř metr vysoký. Muhammad Alí váhal s jeho otevřením, protože se domníval, že by uvnitř mohl bydlet džin čili duch. Ale když jej napadlo, že by nádoba mohla rovněž obsahovat zlato, pozdvihl motyku a džbán rozbil. Uvnitř nádoby našel třináct papyrových knih, vázaných v kůži. Když se vrátil do svého domova v al-Qasru, Muhammad Alí vysypal knihy a volné listy papyru na hromadu slámy na zemi poblíž pece. Muhammadova matka Umm-Ahmad pak přiznala, že spálila velkou část tohoto papyru v peci spolu se slámou, kterou užívala k rozdělávání ohně…
Ze strachu, že policie vyšetřující vraždu bude prohledávat jeho dům a knihy objeví, požádal Muhammad Alí kněze al-Qummuse Basiliyuse Abd al-Masiha, aby mu jich několik uschoval u sebe. V době, kdy byli Muhammad Alí a jeho bratři vyšetřováni pro vraždu, Raghib, místní učitel dějepisu, jednu z knih viděl, a pojal podezření, že, že má velkou hodnotu. Poté, co mu al-Qummus Basiliyus jednu z knih dal, Raghib ji poslal příteli do Káhiry, aby zjistil její cenu.
Rukopisy prodané na černém trhu prostřednictvím starožitníků v Káhiře brzy přitáhly pozornost úředníků egyptské vlády. Za vysoce dramatických okolností, jak ještě uvidíme, jeden z nich koupili a zabavili deset a půl z třinácti v kůži vázaných knih, nazývaných kodexy, a uložili je v Koptském muzeu v Káhiře.
Mezitím značná část třináctého kodexu, která obsahovala pět mimořádných textů, byla propašována z Egypta a nabídnuta k prodeji v Americe. Zvěst o tomto kodexu brzy dorazila až k profesoru Gillesi Quispelovi, váženému historikovi náboženství z holandského Utrechtu.
Toto jsou skrytá slova,
která řekl živý Ježíš!
Quispel, vzrušený nálezem, začal naléhat na Jungovu nadaci v Zurichu, aby kodex koupila. Ale zjistiv, když se to podařilo, že některé stránky chybí, odletěl na jaře roku 1955 do Egypta, aby se zde pokusil najít je v Koptském muzeu. Když přijel do Káhiry, okamžitě se vydal do Koptského muzea, půjčil si fotografie některých textů a pospíchal zpět do hotelu, aby je rozluštil. Když si překopíroval první řádek textu, Quispel vylekaně a posléze nedůvěřivě četl:
Quispel věděl, že jeho kolega H. C. Puech, za použití poznámek jiného francouzského badatele Jeana Doresse identifikoval první řádky se zlomky řeckého Tomášova evangelia objeveného v 90. letech 19. století.
Pozn. redakce: Další odstavec citovaný podle autorky Elaine Pagels obsahuje evidentní logickou chybu! Řecké δίδυμος — didymos totiž znamená česky dvojče [nebo možná spíše druhý Juda] a POZOR — aramejsky je to תומא — Tómá! Je zřejmé, že tento výrok z Tomášova evangelia ani náhodou neříká komu je dvojče dvojčetem. Všimněte si také, že originální zápis dokonce ani nerozlišuje malá a velká písmena. Říká jen naprosto jasně, že Juda řečený Dvojče resp. Druhý = Tomáš = Didymos zapsal slova živého Ježíše! Následující úvaha Elaine Pagels o Ježíšově dvojčeti je prostě kolosálním omylem. Více informací o “tak zvaném” respektive “tak řečeném” Tomášovi najdete v textu “Kým byl pisatel Tomášova evangelia?” » Když se s námi podíváte na klíč k dekódování evangelia, tak porozumíte i tomu, čím se radikálně liší od zcenzurované církevní tradice a proč na Tomášovi není absolutně nic kryptického 😉
Elaine pokračuje touto evidentně chybnou úvahou: Avšak nalezení celého textu vyvolalo nové otázky: Měl Ježíš bratra-dvojče, jak plyne z tohoto textu? Mohl by text být autentickým záznamem Ježíšových výroků?
Evangelium podle Tomáše je označeno jako tajné!!
Podle svého názvu obsahoval evangelium podle Tomáše; přesto, na rozdíl od evangelií Nového zákona, tento text sám sebe popisuje jako tajné evangelium. Quispel rovněž objevil, že obsahuje mnoho výroků známých z Nového zákona; ale tyto výroky, umístěné do neznámých souvislostí, ukazovaly na jiné dimenze významu. Další úryvky, jak Quispel zjistil, se odlišovaly naprosto od jakékoliv známé [církevní] křesťanské tradice: “živoucí Ježíš” například promlouvá výroky tak kryptickými a pádnými, jako jsou zenové kóany:
Ježíš řekl: Když si to v sobě vytvoříte, pak vás to, co máte, zachrání. Jestliže to ale v [sobě] nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.
Text, který Quispel držel v ruce, tj. Tomášovo evangelium, byl pouze jedním z 52 textů objevených u Nag Hammadi v Egyptě.
Další výroky v této sbírce kritizují běžná křesťanská přesvědčení, jako např. neposkvrněné početí nebo tělesné zmrtvýchvstání, jako naivní nepochopení.
S těmito evangelii je svázán Apokryf (doslova “tajná kniha”) Janův, který začíná vyjádřením, že odkrývá “záhady [a] věci skryté v mlčení”, které Ježíš učil svého žáka Jana.
To, co Muhammad Ali u Nag Hammadi objevil, byly, jak se brzy stalo zřejmým, koptské překlady vytvořené před asi 1500 lety z ještě starších rukopisů. Samotné originály byly napsány řecky, to jest jazykem Nového zákona, jak zjistili Doresse, Puech a Quispel. Část jednoho z nich byla předtím objevena archeology asi o padesát let dříve, když nalezli několik zlomků původní řecké verze Tomášova evangelia.
Stáří papyrů: 350–400 n.l.
Co se týče datace samotných rukopisů, není kolem toho žádná větší diskuse. Zkoumání datovatelného papyru užívaného k zesílení koženého vázání, a koptského písma, je umísťují zhruba do let 350–400 n.l.
Datování původních řeckých textů
Ale badatelé spolu ostře nesouhlasí při dataci původních textů. Některé z nich mohou být sotva z pozdější doby než asi 120–150 n.l., protože je zmiňuje Ireneus, ortodoxní biskup v Lyonu, píšící kolem roku 180 n.l. — stěžuje si např. že v jeho době jsou tyto spisy již široce rozšířené — od Galie přes Řím a Řecko až do Malé Asie.
Quispel a jeho spolupracovníci, kteří první zveřejnili Tomášovo evangelium, se domnívali, že originál textu je třeba datovat zhruba do roku 140 n.l.
Domnívali se tak hlavně proto, že tato evangelia byla [podle církve] heretická, musela být napsána později než evangelia Nového zákona, která jsou datována kolem let 60–110. (Pozn. redakce: Církevní propaganda působí silně magicky i na seriózní vědce, jak je vidět. Jak víme z minulých dílů tohoto seriálu, je jisté že tzv. kanonická evangelia a církevní dokumenty obecně nejsou těmi nejlepšími zdroji informací — těmi sekundárními, redigovanými a upravovanými kompiláty jsou naopak ta tzv. kanonická evangelia. Tomáš je ke Zdroji blíž!)
Profesor Helmut Koester z Harvardovy Univerzity dokonce tvrdí, že sbírka výroků v Tomášově evangeliu, ačkoli byla sestavena kolem roku 140, může obsahovat některé tradice ještě starší než jsou novozákonní evangelia, “možná z druhé poloviny prvního století” (50–100) — tedy tak staré nebo ještě starší než evangelia Marka, Matouše, Lukáše a Jana.
Likvidace pravého poznání
Proč byly tyto texty zakopány a proč zůstávaly téměř dva tisíce let prakticky neznámé? Jak se ukazuje, jejich potlačování jakožto zakázaných dokumentů i jejich zakopání na útesu u Nag Hammadi byly částí rozhodujícího zápasu během formování raného křesťanství.
Nag hammadské texty a další jim podobné, které obíhaly světem na počátku křesťanské éry, byly v polovině druhého století pranýřovány většinovými církevními křesťany jako heretické. Již dlouho víme, že mnoho prvních přívrženců Krista bylo zavrhováno jinými křesťany jako heretici, ale skoro všechno, co jsme o nich věděli, pocházelo z toho, co o nich napsali jejich protivníci, když na ně útočili — jejich zápisy byly církví velmi pečlivě likvidovány. To je jediná jistota, kterou zde na Zemi máme. (Mimochodem, přesně to stejné se později stalo i s Albigenskými, alias Katary. Oni byli také gnostiky a nějak se k těm znalostem dostali. V jejich případě papež pro jistotu spálil nejen jejich spisy ale i je samotné. Zaživa. Bylo by zajímavé zjistit, jak se k nim tyto informace dostaly, ale díky totální cenzuře se to těžko kdy dozvíme.)
Mezi největší fanatiky patřil biskup Ireneus, vládnoucí církvi v Lyonu kolem r. 180 n.l. Ireneus napadá jako obzvláště “plné rouhačství” slavné evangelium zvané Evangelium pravdy.
Zkáza pokročilých Kristovských znalostí je dovršena
Mocensky silnější a větší skupina biskupů zvítězila. V době, kdy císař Konstantin použil křesťanskou církev jako mocenský nástroj, a kdy se křesťanství stalo ve čtvrtém století oficiálně schváleným náboženstvím, začali křesťanští biskupové, předtím oběti státního pronásledování, tomuto pronásledování sami velet. (Pozn.: Více najdete v minulých dílech.)
Vlastnictví knih odsouzených jako heretické se stalo trestným činem. Svazky těchto knih byly páleny a ničeny. Ale v horním Egyptě nějaký mnich z nedalekého kláštera sv. Pachomia, vzal zakázané knihy a ukryl je před zničením — do velkého džbánu, v němž zůstaly pohřbeny po více než 1600 let.
Originální křesťanství a gnoze je jedno a totéž
Ti, kdo psali a rozšiřovali tyto texty, se nepovažovali za “heretiky”, byli to obyčejní křesťanští mniši. Většina z jejich spisů používá křesťanskou terminologii, neklamně se vztahující k židovskému dědictví. Mnohé prohlašují, že vyjadřují tradice týkající se Ježíše, které jsou tzv. tajné (něco jako vysoká duchovní škola pro pokročilé), skryté před “většinou” těch, kdo tvoří to, čemu se v druhém století n.l. začalo říkat “katolická církev”. Tito křesťané jsou nyní nazýváni gnostiky, z řeckého slova gnosis (vědění).
Gnosis — vědění prostřednictvím pozorování a zkušeností
Gnosis není primárně racionálním poznáním. Řecký jazyk rozlišuje mezi vědeckým čili reflektivním věděním (“Zná matematiku”) a věděním prostřednictvím pozorování nebo-li zkušeností (“Zná mě.”), což je právě gnosis. Protože gnostikové tento termín užívají, mohli bychom jej překládat jako “vhled”, neboť gnosis zahrnuje intuitivní proces poznávání sebe sama.
Tajemství gnoze: Znát sebe sama znamená zároveň znát Boha!
A znát sebe sama, jak tvrdí gnostici, znamená znát lidskou přirozenost a lidské určení. Podle gnostického učitele Theodota, činného v Malé Asii někdy v letech 140–160, být gnostikem znamená, že člověk musí pochopit, kým jsme byli a čím jsme se stali, kde jsme byli… kam pospícháme, od čeho jsme oprošťováni, co je zrození a co je znovuzrození.
Znát sám sebe do nejhlubšího stupně, znamená zároveň znát Boha — to je tajemství gnoze.
Jiný gnostický učitel, Monoimos, praví:
Zanechte pátrání po Bohu a stvoření a jiných podobných věcech. Hledejte jej tak, že začnete u sebe. Poznejte, kdo je ve vás, kdo všechno činí svým vlastním a říká: »Můj Bůh, má mysl, mé myšlení, má duše, mé tělo«. Poznejte prameny smutku, radosti, lásky, nenávisti… Jestliže pozorně prozkoumáte tyto věci, najdete Boha v sobě.
Gnostické spisy prohlašují, že je v nich vyjádřeno tajné učení, odkazují přitom na Písma Starého zákona a další na dopisy Pavlovy a na evangelia Nového zákona. V mnohých jsou stejné postavy jako v Novém zákoně — Ježíš a jeho žáci. Rozdíly jsou přesto pozoruhodné.
Živoucí Ježíš těchto textů mluví o iluzi a osvícení, nikoliv o hříchu a pokání jako novozákonní Ježíš. Namísto toho, že nás přišel spasit od hříchu, přichází jako průvodce, který otevírá přístup duchovnímu pochopení. Ale když žák dosáhne osvícení, Ježíš už dále nepůsobí jako jeho duchovní mistr: ti dva se stali rovnými — dokonce totožnými.
V Tomášově evangeliu, Ježíš říká Tomášovi, že oba přijali své bytí ze stejného zdroje:
Ježíš pravil: Nejsem tvůj pán. Protože jsi pil, opil jsi se tryskajícím proudem, který jsem ti odměřil... Ten, kdo se napije z mých úst, stane se takovým, jako jsem já: Já sám se stanu jím, a věci skryté mu budou odhaleny.
Někteří nalezli podobnost s východními duchovními směry a ptají se: Mohla hinduistická nebo buddhistická tradice ovlivnit gnosticismus?
-konec citátu-
BINGO! Konečně je to venku! Vítejte zpátky u pramene pravého poznání!
Nebudeme se účastnit sporů o tom odkud přišla inspirace… Ono vysvětlení je totiž velmi jednoduché. Všechna “duchovní” učení se nám snaží sdělit jednu a tutéž základní pravdu o tom, jak tento svět funguje. Ta pravda, je samozřejmě jen jedna.
Velcí Učitelé jako např. Budha nebo Ježíš přinášeli stejnou informaci, která musela být logicky stejná, jelikož pochází z jednoho Zdroje.
Jen byla vždy uzpůsobena dané úrovni vývoje konkrétního národa… že ta informace byla časem téměř vždy ZDEFORMOVANÁ je již jiná věc. Gnostiscismus (a pravé původní křesťanství) je o tom stejném. S tím rozdílem, že gnostické znalosti nestihly příliš zdegradovat — gnostici byli velmi rychle zlikvidováni. Poznání osvobozuje a to samozřejmě nemohli naši otrokáři připustit. A nemohou to samozřejmě připustit ani ti dnešní z Vatikánu… jelikož to ohrožuje jejich moc nad lidstvem.
Křesťanství jako státní náboženství vynucené silou
Tzv. kánon Písma, apoštolské vyznání víry a institucionální struktura církve se ve své současné podobě objevily někdy koncem druhého století. Před touto dobou, jak dosvědčuje mj. Ireneus, kolovaly mezi mnoha křesťanskými skupinami četná evangelia a spisy, stejně jako mnohá tzv. tajná učení, mýty a básně připisované Ježíšovi nebo jeho učedníkům.
Situace se přibližně od roku 200 n.l. změnila. Křesťanství se stalo institucí, vedenou trojvrstvou hierarchií biskupů, kněží a děkanů, kteří často toužili hlavně po moci nad ovečkami. Z malých demokratických komunit se začalo stávat centrálně řízené hnutí.
Římská církev převzala vedoucí roli a odmítla všechny ostatní směry jako herezi. Fanatický biskup Ireneus trval na tom, že může existovat pouze jediná církev a mimo tuto církev že „není spásy“, tvrdil rovněž že tato církev musí být katolická — to jest, univerzální. Kdokoli nesouhlasil a hájil jiné podoby křesťanského učení, byl prohlášen za odpadlíka a vyloučen z církve. Když tato ortodoxní církev získala státní vojenskou podporu (zhruba od 1. Nikajského koncilu), tresty za herezi se vystupňovaly a získaly drastickou podobu. Např. brzy po tomto koncilu v Nikaji a po navazujících koncilech v Efezu a Chalcedonu bylo zavražděno (!) kvůli svému přesvědčení zhruba milion (!) „unitářských“ křesťanů (viz Ata ur-Rahim: Jesus — Prophet of Islam). Že jste o tom neslyšeli? Překvapuje vás to?
A bylo to v háji. V nastoleném duchovním otroctví žijeme všichni nešťastně až dodnes.
Dobrou zprávou nakonec je, že to můžeme změnit. Sami-se-sebou, uvnitř sama-sebe. I to se dozvíte na tomto webu. Začít můžete u tématu opravdové a pravé Kristovy lásky zde. Poznejte sami-sebe! Dejte pozornost sami-sobě!! Další možnost poznání pravého Krista je v textu o kristovské Lásce a energii tady.
Zanechte pátrání po Bohu a stvoření a jiných podobných věcech. Hledejte jej tak, že začnete u sebe. Poznejte, kdo je ve vás!
Navazující článek o autorovi Tomášova evangelia najdete zde.
Literatura:
- Layton, Bentley: The Gnostic Scriptures.
- Markschies, Christoph: Gnosis — An Introduction.
- Brock, Sebastian P.; Harvey, Susan Ashbrook:
Holy Women of the Syrian Orient. - Pagels, Elaine: The Gnostic Gospels (Gnostická evangelia).
- Robinson, James: The Nag Hammadi Library in English.
- Ata ur-Rahim, Muhammad; Thomson, Ahmad: Jesus — Prophet of Islam.
Další zdroje:
- Eisenman, Robert: Jakub, bratr Ježíše (Penguin, 1998)
- Anglické překlady vedle originálních slov Tomášova
evangelia http://www.gospel-thomas.net/concord.htm - Skeny a další podrobnosti
http://www.gospel-thomas.net/x_facs.htm - http://www.gnosis.org/naghamm/nhl_thomas.htm
Krom toho, že se církevníci téměř úspěšně pokusili zničit pravé, původní, originální Kristovo Poznání Pravdy, která osvobozuje, tak aby toho nebylo málo, ještě navíc pokrucují význam toho, co zbylo — jak známo, každý překlad je současně výkladem. Z toho důvodu nelze doporučit katolicky zaujatý nejznámější překlad (POKORNÝ, Petr. Tomášovo evangelium. In: DUS, Jan A.; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia: Novozákonní apokryfy. 2.) Píši záměrně katolický, i když prof. Petr Pokorný je podle všeho evangelík. Pokud si prostudujete historii vzniku Bible (na které staví žel i protestanté), tak uvidíte, že Bible vznikla na objednávku vládců Říma, stejně jako státní katolická církev. A tato Bible je od počátku produktem cenzury — proto ani protestanté nemají celistvou Kristovu nauku. Bible je katolická, stejně jako v podstatě všechny církve jsou z té katolické odvozené. Peklo na Zemi 🙁
Zaujatá je žel i verze Tomáše z Bibliotheca gnostica.
Silně doporučujeme NEZAUJATÝ
a proto nejlepší překlad zde:
Podrobné rozbory autentičnosti:
- http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-krestansky-klaster-v-chenoboskiu-a-jeho-gnosticke-krestanske-spisy-z-nag-hammadi/
- http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-tomasovo-evangelium-z-nag-hammadi-v-egypte-nejblize-k-jezisi/
- http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-kym-byl-pisatel-tomasova-evangelia-muzeme-mu-verit/
- Dalším, silným a velmi logickým argumentem pro věrohodnost a větší stáří “Tomáše” oproti katolickým kanonickým spisům je prostý fakt, že Tomášovo evangelium není evangeliem životopisným, nýbrž obsahuje sbírku Ježíšových výroků (tzv. logií). Logion (z řeckého λόγιον výrok; pl. logia) označuje Ježíšův výrok či větu, kterou si zapamatovali jeho posluchači a která byla následně zaznamenána do sbírky výroků. Mezi nejvýznamnější takové sbírky patří hypotetická sbírka logií Q, tzv. “pramen Q” nebo právě Tomášovo evangelium. Badatelé se shodují, že Q byl evidentně zdrojem při sepsání synoptických evangelií a podle prosté selské logiky je tudíž NEJSTARŠÍ!
- The Gospel of Thomas is very different in tone and structure from other New Testament apocrypha and the four Canonical Gospels. … Since its discovery, many scholars have seen it as evidence in support of the existence of the so-called Q source, which might have been very similar in its form as a collection of sayings of Jesus without any accounts of his deeds or his life and death, a so-called “sayings gospel”. (Udo Schnelle, 2007 Einleitung in das Neue Testament ISBN 978-3-8252-1830-0 page 230)
- https://en.wikipedia.org/wiki/Gospel_of_Thomas
- https://en.wikipedia.org/wiki/Q_source
Podrobný rozbor cenzury Bible:
Órigenovo dílo Περί ἀρχῶν (Peri archón „O základech“, De principiis) obsahuje nejstarší křesťanský teologický systém. Órigenés tento spis napsal v Alexandrii v letech 202–203. Povšimněte si prosím podobnosti s Tomášovým evangeliem — zde máte před sebou nejvíce autentické zbytky originálního Kristova učení. A přesně proto se církev tak moc snaží obojí zpochybnit a vícekráte se pokusila tyto spisy i fyzicky zničit a spálit!
