Slunce a jeho magnetické pole. Solární záblesk, mikronova v cyklu 12000 let. Plazmové Slunce získává energii z Univerza, z kosmu. Energie slunečního záření pohání život na Zemi a ovládá klima. 18

Pozn. redakce 30. 7. 2023: Doplňujeme další informace vyjasňující otázku, kde opravdu bere Slunce energii.

Navažme s informacemi o Slunci, které jsme načali v minulém díle. Zcela logicky se musíme rozejít s vládnoucí kosmologií, která je tady jen proto, aby lidé nic nepochopili. Nelze to vysvětlit jednou větou, ale pokud by někdo chtěl opravdu pochopit, nechť si prostuduje celý tento seriál textů, který je opravdu nabitý a doložený fakty, není to žádné „jedna paní povídala“…

Uvedli jsme, jak slepá víra v údajnou elektrickou neutralitu vesmíru vedla k další chybné hypotéze, že hvězdy údajně musí generovat svou energii tím, že se „živí samy sebou“. Přes desetiletí ad hoc úprav tato hypotéza stále nedokáže vysvětlit většinu pozorovaných vlastností Slunce 😎

Elektrický model hvězd ukazuje, že klasifikace hvězd je nesprávná. Hvězdy jsou elektrický jev a jejich hmota, vzhled a klasifikace závisí na jejich elektrickém prostředí. Jejich jádra nehoří termonukleárním ohněm a jsou mnohem chladnější než výboj horké plazmy, který je obklopuje. Proto je vnitřek Slunce, viděný skrze sluneční skvrny, viditelně mnohem chladnější než elektrické bouře, které zuří nad jeho fotosférou. Ukazují to následující fotografie:

  • Plazma je plyn, ve kterém byly elektrony z některých atomů odstraněny — jinými slovy je ionizován…
  • Většinu prostoru v naší galaxii zabírá plazma…
  • Slunce je ve středu plazmatické buňky (bubliny), která se nazývá heliosféra…

Toto jsou fakta, nikoli hypotézy.

Hvězdy září, protože elektřina proudí galaxií. Hvězdy lze považovat za obří elektrická pole. Slunce je pozitivně nabitá „elektroda“ v obvodu, který je připojen k záporně nabité „elektrodě“ daleko za oběžnými drahami planet. Elektrický model vidí veškerou sluneční aktivitu jako důsledek kolísání energie přicházející z Mléčné dráhy skrze všudypřítomná Birkelandova vlákna, která se pohybují Sluneční soustavou a dodávají více či méně energie do solárního elektrického obvodu…

Teď bychom vše ale potřebovali uvést do souladu s následující částí o Zemi, kde se ukazuje, že naše planeta musí mít nějaký vlastní tepelný zdroj. Podle prolhané školské fyziky by totiž musela již dávno být studená… Autor článku o Zemi říká, že jádro Země je zhruba jako malé slunce — a proti tomu nelze nic namítat. Naopak je logické, že jádro Země opravdu funguje také elektro-plazmaticky. Třeba i protože víme, jak moc Země reaguje na Sluneční výboje, které aktivují seismickou a sopečnou činnost… Co si ale myslet o tvrzení, že jádro hvězdy nehoří termonukleárním ohněm? Je tvrzení o termonukleárním jádru Země prostě nepřesné, protože vychází z předpokladu že jádro Slunce je také termonukleární?

Doplníme si proto další informace podle specialistů na elektrický vesmír: Jamal S. Shrair (Budapest University of Technology and Economics, Faculty of Electrical Engineering and Informatics, Dept. of Electron Devices) tvrdí následující:

Vnější zdroj energie pro Slunce je naprosto zřejmý a nedávno ho zjistily dokonce i vesmírné sondy

Vnější dodávka energie Slunci byla naprosto zřejmá ještě předtím, než ji zjistily vesmírné sondy (Voyagery a IBEX). Cyklus slunečních skvrn, povrchová teplota, obrácený teplotní gradient a existence koróny — to jsou samy o sobě některé z vynikajících důkazů, které poukazují na to, že naše hvězda dostává [vnější energii].

Ve skutečnosti jsou všechny základní vlastnosti Slunce v naprostém nesouladu (nebo v přímém rozporu) s koncepcemi standardního slunečního modelu (SSM). Ve fyzikální realitě není naše hvězda izolovaným nebeským tělesem, NÝBRŽ je s vesmírem trvale spojena!

Vyzářená energie je výsledkem jaderné fúze, jenže tato jaderná fúze je důsledkem jiného primárního procesu, který probíhá na Slunci v důsledku interakcí mezi vrstvami Slunce a vnějším zdrojem energie. Slunce přeměňuje energii na hmotu, nikoli naopak. Teoretičtí fyzikové, kteří vytvořili a rozvinuli koncepci SSM, ji zjednodušili tím, že ignorovali roli magnetických polí a rotace. Předpokládali, že Slunce je sféricky symetrický a neutrální objekt. Na základě skutečné sluneční fyziky je Slunce celkově kladně nabitý nebeský objekt, kde interakce magnetických polí a rotace mají dominantní roli… Vysokoenergetické kosmické částice pohánějí Slunce…

Bylo zjištěno externí napájení slunce

Největší otázky, kterým čelil a stále čelí mainstreamový model Slunce, se týkají koróny. Začněme tím, proč má Slunce korónu? Pokud je koróna důsledkem termonukleárního motoru nebo s ním souvisí, proč má Země (která údajně nemá ve svém jádru termonukleární motor „jako Slunce“) magnetosféru v mnoha ohledech podobnou sluneční atmosféře? (Koróna sahá asi 5 milionů kilometrů od slunečního povrchu.) Fyzikové hlavního proudu tuto zásadní otázku záměrně ignorují, protože nejsou schopni poskytnout žádné vysvětlení, které by ukázalo souvislost mezi korónou a hypotetickou termonukleární pecí…

Pozn. redakce: Autoři vycházejí z obecných znalostí, které nepřiznávají malé slunce v jádru Země…

Zásadní otázkou je teplota koróny. Proč nejžhavější oblast Slunce začíná ve výšce 4000 kilometrů a táhne se přes milion kilometrů od jeho povrchu, aniž by došlo k výraznému poklesu teploty? Pokud je objekt zahříván uvnitř, pak by s rostoucí vzdáleností od povrchu měla teplota klesat. Je to záležitost jednoduché mechaniky tepelného vyzařování: teplota klesá se čtvercem vzdálenosti.

Kromě zvyšování teploty se vzdáleností je další záhadou úniková rychlost slunečního větru v rámci teorie gravitačně poháněného Slunce…

Pokud jde o rychlost slunečního větru a jeho akceleraci, největší otázkou ve skutečnosti není úniková rychlost obecně, ale spíše to, proč jsou v koróně ionty kyslíku urychlovány radiálně od Slunce rychleji než protony? (Antonucci, Dodero a Giordano 2000 a Kohl a kol. 1998, Aschwanden a kol. 2001). Tuto pozorovanou skutečnost nelze interpretovat jako prostou difúzi, protože ionty kyslíku jsou 16krát těžší než protony. Jediným důvodem rychlého urychlování iontů kyslíku je samozřejmě vysoký kladný náboj Slunce. Slunce není neutrální objekt, jak předpokládá současný model, ale má efektivní celkový kladný náboj… Nicméně, přestože přední autority v oblasti astrofyziky a teoretické fyziky obecně nezpochybňují správnost SSM, uznávají, že způsob ohřevu koróny zůstává záhadou…

Na základě fyzikální reality Slunce, nikoliv hypotetického standardního slunečního modelu, však pozorování sond IBEX a Voyager dávají dokonalý smysl. Je zřejmé, že [energetická] „stuha“ detekovaná přístrojem IBEX má galaktický původ. Probíhá kolmo na směr galaktického magnetického pole, těsně mimo heliosféru…

Tyto pozorované galaktické částice s vysokou energií se dostávají do spirálového pohybu podél heliosférického magnetického pole a ztrácejí velké množství své kinetické energie. Tato kinetická energie nemůže jednoduše zmizet, jak říká první termodynamický zákon. Je to energie, která pohání naši hvězdu…

Nevyřešené sluneční jevy, závěr a budoucí práce

Současná teorie Slunce a hvězdná teorie obecně měla být již dávno zavržena. Dobrá a dobře zavedená teorie by měla být nejen prostá rozporů, ale také by měla být schopna vysvětlit všechna nová pozorování bez dodatečných ad hoc pojmů. SSM a hvězdné modely tyto základní požadavky nesplňují. Rozdíly mezi teoretickými hvězdnými modely a pozorováními jsou tak obrovské i po dotažení všech nastavitelných parametrů do krajnosti. Následující výroky pocházejí od známého institucionálního vědce a odborníka na hvězdné interiéry:

„Standardní sluneční model nepředpovídá žádný pohyb ve fotosféře. Na slunečním povrchu je nepořádek. V našem chápání hvězdného vývoje je mezera. Některé věci, které jsme zjistili, nejsou takové, jaké jsme očekávali. Poloměry některých hvězd jsou podle našich modelů mimo o ±10 procent. Něco je zjevně špatně. Některé věci, které jsme zjistili, nejsou takové, jaké jsme očekávali. Všichni jsme byli pečlivě vyučeni špatným způsobem…“

Eugene N. Parker, který je považován za jednoho z předních odborníků na sluneční fyziku, napsal ve svém historickém přehledovém článku v časopise Solar physics: „Slunce vykazuje řadu jevů, které se vymykají současnému teoretickému chápání…“

Tato upřímná přiznání (či doznání) mají jedno společné — nepochopení Slunce, způsobené neplatným modelem…

Další vážné dilema je spojeno s atmosférou Slunce, protože na základě zákonů o plynech by měla mít atmosféra Slunce jen několik tisíc kilometrů. Místo toho je však rozšířena do velké vzdálenosti, kde se zahřívá na více než milion stupňů…

Ke všemu výše uvedenému se přidávají další nedávné objevy, například ty, které ukázaly, že Slunce je téměř dokonalá koule, a bylo zjištěno, že rychlost plazmatu uvnitř hvězdného nitra je stokrát nižší, než předpokládají teoretické modely

Zdroje:

VIDEO: Elektro-plazmatická hvězda — Slunce

Po mnoho desetiletí jen málo vědců zpochybňovalo standardní model Slunce. Ve skutečnosti nás však stále pronásleduje nespočet nevyřešených záhad Slunce. Je elektrický vesmír klíčem k novému a lepšímu pochopení naší místní hvězdy? Tento rozhovor poskytuje obecný úvod do problematiky elektrického Slunce a jeho prostředí…

Kristian Birkeland a jeho terrella dokázali napodobit chování plazmatu na Slunci.

 

Kristian Birkeland a jeho terrella (kulová anoda ve vakuové komoře s elektromagnetem uvnitř).

 

Co říká oficiální „věda“?

Proč je atmosféra Slunce 150krát teplejší než jeho povrch? CO TVRDÍ OFICIÁLNÍ VĚDA v encyklopediích, to si ukážeme v dalších odstavcích. Sami můžete vidět, že jejich vysvětlení nedává moc velký smysl — řečeno natvrdo, jsou to OVB — opravdu velké bláboly:

Veškeré teplo Slunce [prý] pochází z jeho jádra. Ve středu Slunce probíhají termonukleární reakce a teplota zde dosahuje 27 milionů stupňů Celsia. Teplo, které se vzdaluje od středu, se rozptyluje a na povrchu hvězdy zůstává pouze 6 tisíc stupňů Celsia, což je 150krát méně než v centru. Je logické předpokládat, že ještě dále od středu, v atmosféře, bude teplota ještě nižší. Ale ne, v atmosféře Slunce teplota opět stoupá až na milion stupňů…

Tento jev je [prý] způsoben magnetickým polem Slunce. Jsou to [pomyslné] čáry vycházející z povrchu a směřující vysoko do atmosféry. Tyto čáry se neustále mění a chaoticky pohybují. Tyto čáry přenášejí teplo vysoko do atmosféry. Při svém pohybu se čáry také srážejí, čímž vznikají obrovské výboje energie. Tyto faktory [prý] ohřívají atmosféru Slunce, zatímco povrch zůstává relativně chladný…

TO NEVYPADÁ MOC DŮVĚRYHODNĚ, je to opravdu lepší než bájné perpetuum-mobile 🙂 A jak zjistili, co je v JÁDRU SLUNCE, KDYŽ POD fotosféru NEVIDÍME? 😀 OTÁZKOU TEDY JE, NAKOLIK JSOU jejich INFORMACE O DĚNÍ POD POVRCHEM FOTOSFÉRY pravdivé a nakolik jsou jen SPEKULACÍ VĚDÁTORŮ…

V jednu chvíli ale vcelku pravdivě dodávají: Odpověď na tuto otázku, dodnes neznáme… 😀

Jak už je výše uvedeno, plazmová kosmologie MLUVÍ O SLUNCI, KTERÉ ZÍSKÁVÁ KOSMICKOU ENERGII… SLUNCE JE VE SKUTEČNOSTI ELEKTRO-PLAZMATICKÉ, A SVÍTÍ DÍKY ELEKTRICKÝM PROUDŮM z vesmíru. PRÁVĚ PROTO JE KORONA (ATMOSFÉRA SLUNCE) TEPLEJŠÍ NEŽ TO POD NÍ!

SLUNCE JE JAKOBY TRANSFORMÁTOR VYŠŠÍ KOSMICKÉ ENERGIE. VŠECHNY HVĚZDY JSOU PROPOJENY PROUDOVÝMI PÁSY…

Slunce, podle Wikipedie

Působení Slunečního záření na magnetosféru Země.

 

Samozřejmě nemohou překroutit úplně všechno. Povšimněte si prosím speciálně výroku „Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty…“.

Citace následuje: Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto je lidé vnímají jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km, což činí asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy přibližně 1,3 milionkrát větší než objem Země.

Energie slunečního záření pohání téměř všechny procesy, které na Zemi probíhají. Je na ní závislé podnebí, změny počasí i teploty, významně se podílí na přílivu a odlivu. Pomáhá udržet na zemském povrchu vodu v kapalném skupenství, je klíčovým faktorem pro fotosyntézu rostlin a umožňuje živočichům vidět.

Zemská atmosféra propouští jen část spektra slunečního záření – všechny složky viditelného spektra, část ultrafialového, infračerveného a radiového záření… Důležitým mezníkem pro pochopení Slunce se stal objev spektrometrie, díky němuž došlo k určení chemického složení Slunce. Postupně se začalo předpokládat, že hlavním energetickým zdrojem Slunce je jaderná reakce, a tak se začaly vést debaty o formě této jaderné reakce, zda se tedy jedná o slučování (fúzi), nebo o štěpení

Veškeré elektromagnetické záření (včetně viditelného záření) [prý] pochází z fotosféry… Fotosféra je viditelný povrch Slunce, pod kterým je Slunce pro viditelné světlo neprůhledné. Změna průhlednosti je způsobena nižší ionizací fotosféry. Průhlednost fotosféry je o něco nižší, než průhlednost atmosféry Země. Z fotosféry je ve formě fotonů slunečního záření vyzařována do okolí energie…

Chromosféra je vcelku tenká a řídká vrstva nad fotosférou, která má jasně červené zbarvení. Její teplota stoupá směrem od Slunce a dosahuje až 300 000 K, ale její hodnota není všude stejná. Do výšky 3 000 km pozvolna stoupá asi k hodnotě 6 000 K, ale pak rychle narůstá směrem od Slunce…

Odpověď na otázku, proč je chromosféra (která se nachází blíže ke středu Slunce) chladnější než korona (která je oproti chromosféře dále od středu Slunce), dodnes neznáme…

Magnetické pole Slunce a proudový pás (Current Sheet)

Magnetické pole Slunce je zvláště v blízkosti povrchu velmi složité, velká část siločar se stáčí zpět k povrchu k regionům s opačnou polaritou. Silokřivky, které nejsou uzavřeny, jsou unášeny slunečním větrem do meziplanetárního prostoru a jsou vlivem rotace Slunce tvarovány do podoby tzv. Parkerových spirál, jejichž zakřivení závisí na rychlosti slunečního větru, která kolísá v rozsahu přibližně 300 až 2000 km/s. To má za následek, že tělesa obíhající kolem Slunce procházejí střídavě oblastmi s rozdílnými směry magnetického pole… 

Solární záblesk, mikronova

Víte že vám trvale přinášíme zprávy o tzv. solárním záblesku, mikronově. Někdo si může myslet, že to je jenom další bláznivá teorie. Ve skutečnosti je to nejlépe doložená teorie ze všech, které popisují tzv. konec věku. JE TO ČISTÁ FYZIKA. Fyzik Ben Davidson udělal krátké souhrnné video, kde shrnuje hlavní faktické důkazy. Video je anglicky a můžete si ovšem zapnout titulky.

1. Můžete se ptát, proč se o tom více nemluví? Ve skutečnosti se o tom mluví a je to zamaskováno za klimatickou agendu. Protože když vám nakecají, že to můžete ovlivnit, třeba papírovými brčky nebo požíráním brouků 😃 tak z vás vyždímou další energii i prachy 😉 Můžeme spekulovat, že dalším důvodem je, že pánům bude vyhovovat, když pár lidiček zařve… pokud znáte Sitchina, tam se mluví o podobné věci — přemnožení lidičkové záměrně nebyli informováni. Pouze Noe. Mimochodem toto je také hlavní důvod chemtrailového stínění Slunce (SAI)… aby jste byli co nejdéle v úplné nevědomosti…

2. První významný faktor je tzv. GALAKTICKÝ proudový pás (Current Sheet). Ten bude spouštěčem. Vše lze ve vesmíru pozorovat, Ben třeba ukazuje blízké vybuchující hvězdy…

3. Další významný faktor je pokles magnetického pole Země. A samozřejmě posun pólů už začal… rychlost pohybu se stále urychluje, jak se blíží ukončení cyklu a posun pólů o 90 st. Magnetické pole Země je v mnohém analogické poli Slunce, jen s jinou periodou cyklu.

4. Záblesk se paradoxně očekává v Slunečním minimu následujícím po roce 2025, protože oslabení aktivity Slunce oslabuje magnetický štít a činí Slunce náchylnější působení proudového pásu z centra galaxie. Těsně před výbuchem se očekává potemnění Slunce (o kterém se mimochodem mluví i ve Zjevení) a v tomto okamžiku se na Slunci hromadí plazmatický materiál přinášený proudovým pásem. Načež právě tento nahromaděný materiál se stane zdrojem energie záblesku.

5. Kdo je schopen to pochopit, ničeho se nebojte, vězte, hlavní je DUCHOVNÍ PŘÍPRAVA, i když Ben mluví více o materiální přípravě a katastrofě. Toto je prorokovaný Konec věku popisovaný mimo jiné v Bibli. Toto je prorokovaná vzestupná událost, která ovšem není automatická pro všechny, nýbrž jen pro ty, kteří byli schopni pročistit svou ženskou energii… tato energie patří tělesnému vědomí (egu) a jak stále opakujeme, nepomůže žádné potlačování nebo ignorování ega. Musíte transformovat a povýšit svou energii… návod trvale nabízíme.

VIDEO: Katastrofa přichází — shrnutí důkazů

Ben Davidson tomu říká katastrofa na Zemi, ale pro Sjednocené duše je to jednoznačně osvobození! Pro ně bychom to měli raději nazývat „očista“ spojená s vzestupnou událostí.

Parkerovy spirály, proudové pásy a kosmické cykly

Tzv. proudový pás generují analogicky všechny elektromagnetické objekty, podle známého pravidla jak nahoře, tak dole. Pro náš účel je podstatné ale galaktické jádro (centrální slunce galaxie, „vědátoři“ tomu říkají černá díra), pak samozřejmě i Slunce a Země.

V naší Sluneční soustavě se momentálně sbíhá několik velkých kosmických cyklů — především cyklus 12 000 let, který představuje proudový pás z jádra galaxie. Tento cyklus je velmi důkladně doložen kosmologickými údaji. Rostoucí kosmická energie je již delší dobu pozorována po celé naší soustavě, mimo jiné změna klimatu na planetách… Fyzik Ben Davidson dlouhodobě předkládá FAKTA.

Heliospheric Current Sheet, Prof. John M. Wilcox, Science 1980: Parkerovy spirály ovšem tvoří všechny rotující elektromagnetické objekty, jako např. i jádro galaxie, které tak vytváří energii pro spuštění Slunečního záblesku…

 

VIDEO: Kosmický cyklus 12 000 let na Zemi

Každých ~12 000 let (a mnoho ~6000letých polo-cyklů mezi nimi) dochází na Zemi k velkému ochlazení. Dochází také k magnetickému výkyvu, obvykle také k velké sopečné aktivitě… Není to soudný den, ale je to velmi, VELMI zlé — zejména když Slunce vytvoří záblesk… říká Ben D.

Zapněte si titulky!

Toto je nejstarší pozemský příběh! Kosmická katastrofa, sluneční mikronova, super-záblesk, magnetická reverze, posun zemské kůry, doba ledová, tsunami, sopky… to všechno tu je, to všechno už tu bylo a brzy to přijde znovu. Opravdová věda nám říká, že tyto magnetické události přicházejí v určitém cyklu, nyní nás čeká další… magnetické pole Země se posouvá a zrychluje. To není náhoda. ANO JIŽ TO BĚŽÍ. Jste duchovně připraveni?

Duchovní přípravy

To opravdu nejdůležitější je pročištění ženské energie (tělesné vědomí, ego, podvědomí).

Zkusme se na to podívat tak, že ego (tělo) je malá oddělená část Ducha (srdce, Láska)… Jsme jen rozdělení a to co bylo rozděleno JE TAKÉ TŘEBA SPOJIT, integrovat. Návod máme, co vy? 💚💛 Někdy se tomu říká láska k sobě…

Jin-Jang symbolika s tím úzce souvisí, nicméně je dobré chápat, že lidská dualita není symbolická — ale opravdu doslovná, opravdu jsou tam uvnitř v našem vědomí dvě bytosti (mírně zjednodušeno), které se musí (pokud možno neustále) chovat jako opravdoví partneři… JE TO VELMI PRAKTICKÉ, PROTOŽE KAŽDÝ KDO CHCE, ty BYTOSTI MŮŽE V SOBĚ CÍTIT a oslovovat je! Nikdo vás nemůže obelhat — a my to rozhodně nejsme, protože dbáme na svou karmu.

-pokračování-


Zdroje a další informace:

5 1 vote
Article Rating
Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
juno
13. 11. 2023 17:54

Domnievam sa, že transformácia musí byť taká, aby človek neostal v deň udalosti solárneho záblesku na fyzickej rovine, na ktorej sa odohraje udalosť ničenia. Treba vystúpiť vyššie a zvládnuť odhmotňovanie. Ben tam má iný rok ako 2025.

Me
Admin
Reply to  juno
15. 11. 2023 00:45

Ano vnímáme to podobně. Kristus mluvil o velmi praktické metodě, o zrození tzv. oslaveného těla — a taky k tomu dal přesný návod. Princip je jednoduchý — sjednocení našeho vědomí, ženské a mužské složky:

Ježíš spatřil mladé [děti] pijící mléko. Řekl svým žákům: „Tito malí [děti] co pijí mléko se podobají těm, co vstupují do království.“ Řekli mu: „Jsme tedy malí a vstoupíme do království?“ Ježíš jim řekl: „Když učiníte dva jedním a učiníte vnitřek podle vnějšku a vnějšek podle vnitřku a hořejšek podle dolejšku a tak učiníte muže a ženu jediným, aby se muž nestal mužem a žena ženou. Když učiníte oči namísto oka a ruku namísto ruky a nohy namísto nohou, obraz namísto obrazu, tehdy vejdete do království.“ (Tomášovo e.)

Me
Admin
Reply to  juno
15. 11. 2023 00:48

Jinak my samozřejmě souhlasíme s Benem, protože on (a nejen on) říká jen čistá fakta. Rok 2025 (nedávno posunutý na 2024) by měl být rokem Slunečního maxima — a záblesk se pak odpálí někdy v době minima — protože slábnoucí el. mag. štít Slunce jej učiní nejnáchylnější k působení galaktického proudu.

Málo známým faktem je, že proudový pás už dokonce změřily kosmické sondy. Viz:

Elektro-plazmatický galaktický proud (sheet) je naprosto reálný a přináší oba známé spouštěče Novy v jednom. Galaktický proud (sheet) nyní zasahuje naši soustavu a Slunce se mění. Možná nejvtipnější je, že pozemské sondy nedávno našly důkaz!! Přesněji, poprvé změřily existenci tohoto proudu na hranici heliosféry!

https://pruvodce-vzestupem-duse.online/lidstvo-a-kosmicke-cykly/dve-udalosti-mohou-aktivovat-slunecni-mikronovu-barevne-polarni-zare-ukazuji-nejen-silu-slunecniho-zareni-ale-i-extremni-pokles-magnetickeho-pole-zeme-27/

9. 1. 2024 01:24

[…] zatímco většinu změn má na svědomí Slunce a skrze něj přicházející energie z galaxie! Hvězdy září, protože elektřina proudí galaxií. Hvězdy lze považovat za obří elektrická pole. Slunce je pozitivně nabitá „elektroda“ v […]

4
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x