Vědomí, podvědomí a nevědomí. Víte že vědomí prožívá samo sebe jako realitu a vytváří přitom svůj osobní čas? Jak poznáme, že doopravdy existujeme? Kdo jsme? Kdo je bytost zvaná člověk?
Symbol Vesica Piscis znázorňuje stvoření života a zrození duality mezi ženskou a mužskou energií. — Vesica Piscis symbolizuje i zrození člověka jako posvátné trojice ducha, těla a duše!
V tomto textu prozkoumáme fenomén “vědomí” z psychologického úhlu pohledu. Je vtipné vidět, jak psychologie (nezávisle na fyzice) přiznává souvislost vědomí s iluzí času. Lidské prožívání pozemské 3D reality jednoduše potřebuje časový rozměr. Když pak do informační “mozaiky” přidáme fakta o tom, jak lidský mozek vytváří svůj iluzivní vnitřní model reality dekódováním elektrických signálů z 5 smyslů těla, tak poznáme, že tohle je bod, kde se “duchovní” setkává s “hmotným”. To není konspirační teorie 😉
Kvantová fyzika dokázala, že vědomí si v podstatě samo vytváří svou “hmotnou” realitu. To vědomí je naše podstata, nikoli hmota — my nejsme ani hmotné tělo, ani ten mozek. Mozek jednoduše není sídlem vědomí! Budeme se tomu více věnovat v navazujících částech a předložíme vám spoustu důkazů.
Základní fakta budeme čerpat z oficiálních encyklopedií a doplníme další klíčová data, která vám materialisté nechtějí prozradit:
Vědomí může být definováno více způsoby
Psychologové a psychiatři často používají pojmu “plné vědomí” ve smyslu vědomí sebe, uvědomování si své vlastní existence a identity… Vědomí je jeden z ústředních pojmů novověké filosofie, už od dob Descarta…
Descartes přitom je spíše jen znovu-objevovatel platonských starověkých znalostí, které satanova katolická církev předtím zničila.
Jak tvrdí dále např. Immanuel Kant, podílejí se na každé naší zkušenosti také prostor a čas, bez nichž by se smyslové vjemy nemohly stát zkušenostmi. Což je v souladu s tím, co už jsme si osvětlovali — totiž že samotný čas je jedním z rozměrů tohoto Univerza. K této iluzivní časové smyčce je naše vědomí jakoby připoutáno skrze “přírodní” program zakódovaný v lidské genetice. Tento časový program z nás dělá “běžce” časem. Někteří filosofové a teologové namísto výrazu vědomí upřednostňují starší pojem „duše“…
Pozn. redakce: Termín „duše“ samozřejmě označuje něco jiného než „vědomí“, jak je vysvětleno v naší encyklopedii. Toto zmatení je dalším ze zločinů církve ne-svaté.
Když vědomí reflektuje svou vlastní existenci, vytváří čas!
„Mít vědomí znamená právě mít čas.“ — E. Lévinas
V této souvislosti pro zajímavost zmiňme, že již existuje i tzv. “filosofie umělé inteligence”, která usiluje o to poskytnout odpovědi na otázky typu zda-li je možné vědomí uměle vytvořit, zda-li se liší lidské vnímání od vnímání stroje nebo jestli je možné vidět lidské vědomí jako nadpřirozenou entitu…
Vědomí, podvědomí a nevědomí
Že velkou část toho, co se děje v našem těle, nemůžeme nijak ovládat (např. srdeční tep nebo trávení, viz tzv. druhý mozek), věděli lidé odjakživa. Německý filosof F. Nietzsche upozornil na podstatnou omezenost lidského vědomí a na řadu dalších automatismů, jež sami neovládáme. Rakouský psychiatr Sigmund Freud pak na základě svých zkušeností s pacienty vyslovil názor, že „Já není pánem ve svém domě“ a zavedl důležité pojmy cenzury, potlačení, podvědomí případně nevědomí.
“Já” není pánem ve svém domě
ANO! Skutečně nejsme “pány ve svém domě” — a ani o tom (většinou) nevíme 😉 A my na tomto místě musíme doplnit jeden klíčový fakt, který vám žádná materialistická encyklopedie neprozradí — totiž že to, co nemáme ve své psychice pod kontrolou, to je “vědomí těla”, zcela reálná a samostatná bytost, odštěpená část původní zdrojové Božské Jiskry. Tuto část můžeme ztotožnit s podvědomím-egem, o kterém mluví materialističtí psychologové. Ale protože nejsou ochotni přiznat této oddělené části vědomí její samostatnost a protože je tato znalost potlačována — přesně proto má současná psychologie tak mizerné výsledky a místo skutečného léčení raději lidstvo “práškuje”. Jo, holt, monkey business 😉
Podvědomí NENÍ nevědomí, i když se vás snaží přesvědčit o opaku
Dnešní psychologie připouští, že podvědomí jsou myšlenky, které si člověk neuvědomuje, jež ale působí na jeho chování a jednání. Podvědomí prý obvykle obsahuje emočně bolestivé vzpomínky, které byly vytěsněny, případně další touhy a vzpomínky, jež ovlivňují chování přímo nebo zastřeně, prostřednictvím snů, chybných úkonů, přeřeknutími a specifickým chováním…
O hlubších vrstvách osobnosti věděl již Sókratés, když používal pojem “daimonion” pro vnitřní hlas!
V encyklopediích se můžeme dočíst, že podvědomí je výraz pro to, co psychologové označují jako nevědomí. Oba tyto výrazy prý významem v podstatě splývají. Wikipedie např. poměrně důsledně používá výraz nevědomí namísto podvědomí, dokonce prý to má být přesnější.
Právě v tomto bodě se objevuje silné podezření, že někdo záměrně zatemňuje a zamotává psychologii sebe-poznání, abychom nepochopili, kdo jako lidé jsme… Ve skutečnosti totiž existují 3 základní vrstvy, někdy nazývané též jako tzv. komunikační triáda.
Komunikační triáda: Vědomí, podvědomí a nevědomí
Bdělé “denní” vědomí je nezbytné pro život bytosti v kauzálním prostředí 3D časoprostoru, kde vládnou zákony kauzality, tedy příčiny a důsledku.
Podvědomí je vykonavatel lidské vůle a můžeme si jej ztotožnit s egem, identitou, personou člověka a rovněž s emocemi. Nejvíce potlačovanou znalostí je fakt, že toto vědomí těla je natolik individualizované, že jej lze považovat za samostatnou bytost, která je úzce spojena s tzv. druhým mozkem.
Napoprvé vám tohle Poznání možná přijde šokující, ale doopravdy je důležité uvědomovat si v každém okamžiku, kdo je vykonavatelem svobodné vůle člověka, kdo činí okamžitá rozhodnutí v reálném čase — ano, je to naše „zvířecí“ polovina — ego-tělo-podvědomí. Fakta jsou naprosto jasná a nezpochybnitelná i z hlediska materialistické „vědy“. Vše postupně doložíme v rubrice o „podstatě reality“, ale ten hlavní důkaz může každý nalézt uvnitř sebe-sama, ve své duši, ve své mysli!
Podle Sigmunda Freuda například, když v našem podvědomí vzniká jakýsi “nevysvětlitelný odpor” k něčemu/někomu, tak v případě, že se jej pokusíme překonat, nebo ignorovat, se přetransformuje do jiného pocitu a nás pak třeba bolí hlava, jsme unavení nebo máme celkově melancholickou náladu, popřípadě se chováme podivně a “nevysvětlitelně”…
To, čemu Freud neporozuměl, má jednoduché vysvětlení — to ego je odpovědné za všechny výše popsané jevy, které vznikají při konfliktu ducha a ega v součtové duši.
Duch je to, co nás spojuje s “nevědomím”. Duch a ego se obrazně setkávají v mozku, kde je také propojení s nevědomím. Někdy se mluví o jejich setkávání v srdci.
Není v tom rozpor, jelikož šišinka mozková, která je sídlem ducha, má kvantové provázání s Božskou jiskrou, umístěnou v srdci. Tohle popisuje Paul Birney ve své knize “Tajemství manifestace”. Všechno, co cítíme a zažíváme, se přenáší (obousměrně) do tzv. knihovny akašických záznamů, do nevědomí, které si lze představit jako obrovský archiv, kde je zaznamenáno úplně všechno. Jung a Freud to nazývali nevědomím, indické védy akašickou knihovnou a CIA kvantovým unitárním prostorem. Viz též tzv. pole Jednoty nebo Božský Matrix zde.
Předvědomí a vnitřní model reality
V určitém čase můžeme zaměřit pozornost pouze na omezený počet podnětů, ale pokud např. v hlučné místnosti uslyšíme zašeptat svoje jméno, ihned zpozorníme. Zaznamenáváme podněty, které vědomě nevnímáme. Mnoho vzpomínek a myšlenek není v určité chvíli částí našeho vědomí, pokud je to však potřebné, mohou být do vědomí vyvolány. Takovéto vzpomínky se nazývají předvědomé vzpomínky.
Pozn. redakce: Výše uvedené souvisí s tím, jak funguje náš tzv. “vnitřní model reality”, což je moderní, dobře dokázaný poznatek, kdy pomocí psychotestů bylo ověřeno, že na základě informací a signálů z 5 smyslů si naše ego v mozku vytváří svůj jedinečný a vysoce SUBJEKTIVNÍ model reality — ale ten se vůbec nemusí shodovat s tím co je “venku”. Jednoduše, naše ego do svého vnitřního modelu reality zahrne jen to, co považuje v daném okamžiku za podstatné. A samozřejmě je pak dokonale logické, že pokud dojde k impulsu, který aktivuje “zpozornění” — stane se pouze a jen o to, že signál, který ego doposud filtrovalo (ignorovalo), najednou aktivuje (zahrne jej do svého vědomí a přidá jej do svého “vnitřního modelu”).
Vytěsnění alias potlačení v psychologii
Vytěsnění (někdy též potlačení) je druh obranného mechanismu, při němž jsou nepříjemné myšlenky, motivy a fantazie, přesunuty z vědomí do nevědomí. Tento pojem zavedla Anna Freudová v publikaci “Já a obranné mechanismy”. Pokud problém potlačujeme, může se objevit v jiné formě, například:
- tzv. “freudovským” přeřeknutím
- (psycho)somatickou reakcí (Freud např. zdokumentoval případ, kdy léčil dívku, které rodiče zakázali stýkat se s jejím chlapcem a donutili ji napsat dopis, kde mu oznamuje, že už jej nechce nikdy vidět. Dívka to udělala, nikomu však neřekla o tom, že chlapce stále miluje, a snažila se na vše zapomenout. Problém se projevil ochrnutím pravé ruky jako nástroje, který to způsobil. Když to dívka po mnoha letech Freudovi přiznala, vysvětlila a vypovídala se z trápení, mohla ruku opět ovládat.)
- podvědomou averzí ke všemu, co nám potlačovanou myšlenku připomíná
- snovou příhodou — vytěsněná myšlenka se může objevovat i v přeneseném významu ve snech
- vznikem neurotických poruch — vytěsnění postrádá prvek sublimace (přeměny)
Zdroje:
Shrňme si to: Vědomí. To je to, co prožívá samo sebe jako realitu a vytváří svůj čas
Vědomí může být definováno více způsoby, ale hlavní zastřešující definice toho, co je to vědomí, zní jednoduše: Stav sebeuvědomění. Je to to, co prožívá samo sebe a vnímá tak realitu, kterou samo vytváří.
- Vědomí je identita existence a je tou jedinou „věcí“, která může být prožívána.
- Vědomí je jediná „věc“, která empiricky existuje.
- Vědomí = realita. Když vědomí reflektuje svou vlastní existenci, vytváří čas a tento prožitek času v rámci sebe-sama vytváří jeho realitu.
Důvod, proč vědomí musí reflektovat svou vlastní existenci, je, že vnímá pouze samo sebe. Nemůže prožívat nic jiného než sebe. Všechny myšlenky a koncepty jsou prožívány ve vědomí jedince.
Pozn. redakce: ANO ANO! Vesmír, který člověk vidí, je ve skutečnosti jeho vlastní-osobní vesmír a to, co skutečně vidí, je jeho osobní holografické energetické pole, které je projekcí jeho duše. Tohle jsme již zmínili v textu o Božské Jiskře a nyní můžete vidět, že tato fakta psychologie obecně zná, není to žádná “konspirace” 😉 A navíc je to doloženo i kvantovou fyzikou!
Dále, fyzikálně, biologicky a fyziologicky prokázaným faktem je, že to, co tělo vnímá jako vnější realitu, je pouze odrazem jeho nervového systému. Vidíme a cítíme to, co náš mozek vybere a dekóduje ze signálů z nervového systému… Nemůžeme vnímat nic jiného než sebe. To je fyzický axiom.
Není jediný argument, který by mohl zpochybnit teorii o subjektivním “vnitřním modelu reality”! A aby to nebylo tak jednoduché, tak naše ego ovlivňuje způsob dekódování elektrických signálů z našich smyslů. Při vytváření svého osobního “vnitřního modelu reality” si vybírá to, co považuje za důležité a to, co je v souladu s jeho naprogramovaným (naučeným) světonázorem (vírou v cokoliv) »
A proč můžeme sdílet svou realitu s dalšími dušemi?
Jednoduše proto, že všichni jsme napojeni svými smysly na stejnou směs “vnějšího” energetického vlnění. Nebo jinak řečeno — jsme připojeni na stejnou hru, ve stejné matrixové virtuální realitě. Naše akce v této hře ovlivní tuto sdílenou realitu a tak naši akci mohou vnímat i ostatní — i když každý bude vnímat věci subjektivně trochu jinak, než ti druzí.
Co děláte zrovna teď?
Právě teď, v tomto kontextu, ve skutečnosti „nečtete tento článek“ – ale pozorujete odraz sebe sama. Nebo jinak řečeno — vnímáte projekci své duše v “bublině” osobního holografického energetického pole.
Divné že ano? Ale když to domyslíte, budete souhlasit. Zkušenost, kterou při tom prožíváte, je vaše osobní realita. A realita je prožívání sebe sama. Empiricky je to všechno subjektivní a individuální prožívání vědomí.
Realita = zkušenost == člověk?
Realita je subjektivní zkušenost. Zkušenost je jediná věc, která je skutečná. Je to jediná „věc“, která existuje…
Realita je zkušeností vědomí.
Zkušenost vědomí je zakoušení reality.
Vtipná zamyšlení nad sebou-sama
Jiří Charvát je ovlivněn východními filozofiemi a svými osobními zážitky změněného vědomí (pomocí psychotropních látek a meditací). S nadsázkou — a dalo by se říci že komediálně — se pokouší tato fakta předat veřejnosti.
Víme že spousta našich čtenářů již si je plně vědomá sama-sebe a má dost jasno, kým doopravdy jsou — nicméně věříme, že některým lidem následující (a zábavně podané) Charvátovy úvahy mohou pomoci v jejich zkoumání a pátrání ve vlastním vědomí… v jejich osobním uvědomění sebe-sama.
Má to jen jeden háček — stejně jako většina “východňářů” — JCH nedospěl ke klíčovému kristovskému poznání o těch dvou vědomích, které existují tam “uvnitř” a ze kterých bychom měli ze dvou udělat JEDNO! Přitom je jasně vidět, že při svém pátrání ve vlastním vědomí objevil i ono “vědomí těla”, onu zcela reálnou a samostatnou část sama-sebe, onu mysl, kterou NEOVLÁDÁME a která přitom TVOŘÍ NAŠI REALITU » Nebyl ovšem schopen vystoupit ze své myšlenkové klece 🙁 Ale to neva, naštěstí je tu ragauian.cz, který vám tu informaci dává místo něj. ragauian vám navíc ukazuje, jak se skamarádit a začít spolupracovat s tím “podvědomím” a “nevědomím” a tím získat kontrolu nad tím jak si tvoříme svou realitu. Nemusíte opakovat smrtelnou chybu “východňářů”…
Ano, vlastně je to velmi prosté — důkazy pro to, co se vám ragauian.cz pokouší předat, naleznete sami v sobě, nepotřebujete žádný další vnější důkaz.
I já osobně jsem ten důkaz uvnitř sebe nalezl — proto jsem si tak velmi jist tím, co předávám vám všem. Jednoduše — berte, nebo nechte ležet 😉 Máte svůj osud “ve vlastních rukou”.
Užijte si show Jiřího Charváta:
Nejspíš máš pocit, že jsi ty. Ale nejsi!
Nejspíš máš pocit, že jsi ty. Že máš “já”. Že jsi svoje mysl. Ale nejsi 🙂
Schválně.
Zavři oči. A minutu na nic nemysli.
…
Jak to šlo?
Pokud nejsi po mozkové smrti, tak asi bídně.
Během pár vteřin se začaly vynořovat obrazy, lidi, události, vzpomínky, touhy, obavy, vnitřní monolog…
Jestli jsi svoje mysl, jak to, že ji neovládáš?
Jak to, že se děje sama?
Bez tebe.
Ty svoje myšlenky nevytváříš. Dostáváš je.
Do mailu ti chodí maily. Do hlavy ti chodí myšlenky. (Většina nevyžádaná.) A ani v jednom případě nejsi jejich autor. Jsi jejich adresát.
Máš pocit, že jsou tvojí součástí. Že jsi za ně zodpovědný. Třeba se za některé i stydíš.
Ale proč by informace/impuls, který přijde zevnitř, měl být víc “ty”, než informace/impuls, který přijde zvenku?
A v čem je pozorovat svoje myšlenky jiné, než pozorovat ptáky na dvorku?
A proč bys měl být víc svoje myšlenky, než ti ptáci?
“Venku” je svět, který se děje sám. A “uvnitř” je svět, který se děje sám. A zároveň nejde říct, kde jeden končí a druhý začíná. A ty jsi šprajclý mezi nimi a jsi jenom divák.
Život není hra. Je to film.
A kdyby tě náhodou nebavil, tak tě pro sichr přikurtovali k sedačce.
A z kina odejdeš jedině tak, že umřeš.
A možná ani potom ne.
Takže velký popcorn, zvědavost a příjemnou podívanou.
🙂
Problém se skutečností je, že je taková, jaká věříte, že je 😉
JCH popisuje efekt své meditace
Její efekt sílí. Setkávám se při ní s tím, čemu říkám „já“. Ale co vnímám spíš jako toho „druhého“. Jehož pohled na svět a na mě utvářejí realitu.
Jak silná a vzrušující je myšlenka, že jsem to vlastně já a můžu zaujmout jiný postoj. Laskavý. Nebojácný. …
Tohle setkání sám se sebou, kterému se tak pečlivě vyhýbáme, může být to nejozdravnější, co kdy podstoupíme.
Díváme se na svět skrz zaprasený smradlavý “igelit soudů” a máme za to, že svět takový je. Že já nějaký jsem. Ale není. Nejsem.
Vnímání = realita. Svět = ty.
…
Celý tenhle boj je mezi tebou a tebou.
Cítíš toho „druhého“ ve své hlavě?
Možná je na čase ho obejmout a začít spolupracovat.
Možná jsi celou dobu oba…
Charvátovy omyly a ponaučení z nich
Tolik citát a pozor: JCH přirozeně používá velkou míru nadsázky — a rovněž se samozřejmě mýlí v onom klíčovém bodě, stejně jako mnoho dalších “východňářů”, kteří přehlížejí a ignorují polovinu své Božské Jiskry — onu oddělenou, vibračně pokleslou jinovou část sama-sebe.
Zcela záměrně jsem citování Charváta ukončil přesně uvedenou částí, abyste mohli vidět učebnicový příklad toho, jak hodně moc ti “východní meditující týpci” bývají blízko nejvyššímu Poznání ale často je jim to stejně, víte k čemu… a oni nevšímavě kráčejí dál po široké cestě, víte kam…
Život JE hra — a vaším úkolem je najít Úzkou Cestu a Těsnou bránu z toho všeho ven!
VIDEO: Petr Chobot — Jak funguje lidská mysl a jak je tvořená naše realita
Na dokreslení obrazu — PCH dodává ve své přednášce mnoho zajímavostí. Mimo jiné v nahrávce níže zaznívá věc, kterou už znáte i od nás: Energie (alias světlo) je v podstatě totožná s vědomím — a tedy každá čakra je nejenom energetické centrum, nýbrž i jisté centrum vědomí.
Terminologií IT bychom mohli mluvit třeba i o jakýchsi subsystémech nebo podprogramech, které generují část naší osobní reality. Tato realita vzniká projekcí naší Božské Jiskry v holografickém poli HEF, jak jsme si již dokazovali zde.
Rovněž tam mluví i o tom, že určité čakry mají vliv na náš osobní čas… Jakkoli to zní fantasticky, je to v souladu s tím, co si již dlouhodobě vysvětlujeme v našem seriálu o (energetické) podstatě reality, ve kterém jsme si již řekli i to, že čas je vlastně jen další rozměr Univerza ke kterému jsme připoutáni “programy” těla. Jsme jakýmisi běžci časem. Normálně samozřejmě nejsme schopni překonat toto naprogramování a jsme v podstatě vězni v systému Univerza alias Matrixu.
Náš zdánlivě “okolní” svět je čistě myšlenkový svět, který vytváří naše duše. Proto, chceme-li žít lépe, musíme změnit sami-sebe, musíme začít u sebe, doslova! V tom je velká rafinovanost Matrixu.
A ragauian vám dává PRAKTICKÝ návod jak to udělat! Poznejte konečně sami-sebe.
