Bible, Bůh, Elohim a Jahve. Svatá kniha na níž je založena západní civilizace, nemá s Bohem nic společného? Tvrdí to Mauro Biglino, oficiální překladatel Starého zákona…
Co kdyby svatá kniha, na níž je založena západní civilizace, neměla s Bohem vůbec nic společného? Nejde o hypotézu diletanta. Je to výsledek práce Maura Biglina — italského vědce, který po dobu deseti let působil jako oficiální překladatel Starého zákona…
Wikipedie: Mauro Biglino (narozen 13. září 1950) je italský autor, esejista a překladatel. Velká část jeho díla se zaměřuje na překlady původních hebrejských textů a na původní jazykový význam v porovnání s četnými revizemi Bible a církevní historie, včetně „konspiračních“ teorií, ufologie a teorie o starověkých astronautech…
Hlavní Biglinovo odhalení, založené na doslovném překladu z hebrejštiny, zní takto: Ve Starém zákoně neexistuje Bůh-Stvořitel.
Působí tam ale Elohimové (Elohim) — psáno v množném čísle. Nejedná se o „duchovní bytosti“, ale o bytosti z masa a kostí, disponující vyspělými technologiemi a dlouhověkostí. Termín „Elohim“ byl pro věřící byl nahrazen slovem „Bůh“, čímž byl odstraněn jakýkoli náznak množnosti tohoto výrazu sil. Je to největší lež na světě, kterou ovšem dodnes církevníci nepřiznávají. V podstatě tato lež zpochybňuje veškerá náboženství a to je také hlavní důvod, proč pravdu nemáte vědět. Tohle vše jsme vám již naznačili, Biglino ovšem není žádné béčko a jeho svědectví spolu s překlady, je ten jednoznačný důkaz, který jste zatím neměli. Teď si to ukážeme na jednom z nejdůležitějších výroků o stvoření člověka, jak jsme jej uvedli v textu o Duši. Nejdříve církevní lživý text:
Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. (1. Mojžíšova neboli Genesis 2:7)
Řekli jsme si že lež je dobře vidět na tzv. Darbyho překladu. Označení tvůrců člověka jako Jehova Elohim (to je množné číslo!) je daleko nejpřesnější ze všech… Jasně zde vidíte význam — Jehovovi Elohimové!
And Jehovah Elohim formed Man, dust of the ground, and breathed into his nostrils the breath of life; and Man became a living soul. (Genesis 2:7, A New Translation by John Nelson Darby out of the original Hebrew and Greek, 1890.)
Duše je jasně celý živý tvor, celá naše bytost, ne jen něco uvnitř, co přežívá smrt těla.
Z Bible tedy zcela jednoznačně vyplývá, že lidská duše je celá bytost! Tady můžeme vidět první a zásadní církevní klam — běžný křesťan je totiž formován a programován zhruba takovouto ideologií (zjednodušeně a s mírnou nadsázkou): Musíte být hodní, poslouchat pana faráře, chodit do kostela, platit desátky a pak máte šanci, že si tu svou Duši schovanou tam někde uvnitř zachráníte. Jsme přesvědčováni, že Duše je něco neviditelného uvnitř nás, něco co prý zachráníme, když budeme poslušní církevních autorit.
Ano, toto jsme vám opakovaně říkali, i když toto tvrzení jsme doposud mohli doložit jen intuitivně, částečně a nepřímo. Zde máte konečně jasný faktický důkaz o „bohu“ Starého Zákona. Samozřejmě tím padají i veškerá náboženství světa.
Jahve, který byl později prohlášen za jediného Boha, byl pouze jedním z Elohimů — „vojenským velitelem“, který vládl konkrétní skupině lidí. Jeho jméno se dokonce překládá jako „muž války“. Dnes jeho dědictví vidíte po celém světě — všude se válčí. A „věřící“ tomu (doufáme) nechtěně přispívají. Bible uznává existenci jiných Elohimů (například Chamosa, Molocha) a bojuje s nimi o vliv. Starý Zákon je kolosální padělek, vytvořený za účelem utajení skutečné historie interakce lidí s jinou, vyspělejší civilizací (ET):
- Zablokovali člověku přímý přístup k Poznání a nahradili jej uctíváním neviditelné „duchovní“ autority.
- Zavedli koncept otroctví před vyšší silou.
- Vytvořili nástroj rozdělení: „Můj bůh je ten pravý, a tvůj ne“ — což po staletí slouží jako záminka pro války.
I oficiální „mainstreamoví“ biblisté uznávají, že Nový Zákon je jiné kafe. Kristus přinesl něco nového — už to nebylo ono „zub za zub“. Přinesl učení nepodmíněné Lásky. Představte si, že řeknete: „Váš Jahve není Bůh. Bůh je Láska a je uvnitř vás.“ To je revoluce. Tak bylo žel i Kristovo učení o svobodě a lásce zabudováno do systému podřízenosti a strachu. Církvi se nepodařilo jeho učení zničit — tak jej alespoň překroutili a postavili sebe jako údajného prostředníka mezi pravým Bohem a člověkem. Krista použili jako onu pověstnou masku beránka. Kristus se z „kacíře“ stal „synem“ toho samého falešného boha. Církev se stala Antikristem. Kristovo učení je jednoznačně zcela jiného. Původní Kristovo učení se dochovalo v Tomášově evangeliu, kde Kristus mluví o poznání a sjednocení sebe. NABÍZÍME je a DOKONALE VYSVĚTLUJEME zde: https://pruvodce-vzestupem-duse.online/category/dualita-duse/
Zdroj:
- Mauro Biglino, „Bible není svatá kniha“ (La Bibbia non è un Libro Sacro), a také jeho přednášky a rozhovory založené na doslovném překladu Biblia Hebraica Stuttgartensia.
- https://vk.ru/wall-12889231_106997
- https://www.maurobiglino.com/en/the-naked-bible/
- https://www.maurobiglino.com/en/gods-of-the-bible/
- https://grahamhancock.com/biglinom1/
Nahá Bible
Výchozím bodem díla Maura Biglina je zbavení Bible alegorických významů, které jí přisuzuje křesťanská tradice. Ve starověké hebrejštině mluví Starý zákon sám za sebe, jasným a srozumitelným způsobem.
Při doslovném, „nahém“ překladu se Bible zcela liší od toho, jak byla dříve vykládána: Neexistuje žádný všemocný a vševědoucí Bůh ani pojem věčnosti. Bible vypráví o nadřazených a mocných bytostech, které se objevily na Zemi. ET? Mimozemské bytosti? Řemeslníci, genetici. Letci, válečníci a despotičtí vládci. Vědci obdaření extrémně pokročilými znalostmi, schopní vytvářet speciální zbraně a technologie, které se podobají tomu, na co jsme zvyklí z filmů sci-fi.
Enki, který stvořil člověka, byl prostě fantastickým genetikem.
Bohové Bible: Nový výklad Bible odhaluje největší tajemství v dějinách
Stojí za to připomenout, že Edizioni San Paolo je nejvýznamnějším katolickým nakladatelstvím v Itálii. Jeho publikace, schválené Vatikánem, se používají v magisterských a doktorských studijních programech biblické hebrejštiny a biblistiky na katolických univerzitách a katedrách. Já jsem byl pouhým samoukem v překladu Bible. A přesto jsem to byl právě já, kdo chybu odhalil. Zpočátku jsem zpochybňoval své schopnosti. Mám ve zvyku nedělat unáhlené závěry. Mám klasické vzdělání a uvažuji jako filolog… Není žádným překvapením, že se v knihách vyskytují chyby, nedostatky a překlepy. Jsou i v mých knihách. A také v knihách jiných autorů. Jsme však jen lidé.
Bible je naproti tomu PRÝ knihou „inspirovanou Bohem“. Tak nás to učili… Bible se stala základem obrovské mocenské struktury. Jakákoli chyba by mohla vyvolat podezření, že tento monstrózní gigant byl ve skutečnosti obrem na hliněných nohou.
A přesto jsem tam stál a díval se na tu chybu, jako inženýr, který objeví malou trhlinu v přehradě. Netušil jsem tehdy, že ta chyba byla první z mnoha, které jsem měl brzy objevit. V tu chvíli jsem však jen pokrčil rameny, aniž bych o tom příliš přemýšlel. Napsal jsem vydavateli krátkou zprávu: „Ahoj, myslím, že jsem našel chybu; možná bys to měl opravit.“ O několik týdnů později mě z ničeho nic kontaktovali a zeptali se: „Můžeme si prohlédnout některé vaše překlady?“. Začala desetiletá spolupráce. V rámci tohoto partnerství jsem vydal sedmnáct knih Starého zákona v hebrejské interlineární Bibli nakladatelství Edizioni San Paolo.
Od začátku své profesní dráhy jako překladatele Bible jsem nepřestal nacházet v Bibli chyby, zejména ve Starém zákoně. Nejde jen o drobné překlepy a omyly, ale o naprosté padělky a tendenční chybné překlady… Pochopení toho, jak se tak křehký text, jakým je text biblický, mohl stát základem monstrózního mocenského systému a náboženství, jimž vyznávají miliardy lidí… Co by nás mělo překvapit, je skutečnost, že teologové mohl na takovém textu budovat absolutní pravdy, s dogmatickým přístupem, který se v historii často stal a často stále stává fanatismem…
Pozn. redakce: Vás to samozřejmě překvapit nemůže. Označili jsme již církev jako mocnost = šelmu, popsanou ve Zjevení a mnohokráte jsme již dokazovali její zločinnou podstatu. Víte, že přímo ve Zjevení je příkaz v jejímu opuštění?
Kdo byli Elohim?
Starý zákon je pouze příběhem smlouvy/vztahu mezi Jahvem a rodem Jákoba-Izraele, a takový příběh postrádá jakékoli univerzální perspektivy (což je pozdější výmysl křesťanství). Toto spojenectví, které nezahrnovalo ani všechny potomky Abrahamovy rodiny, ale pouze jednu z jejích větví, a to Jákobovu-Izraelovu, není univerzálním, ale konkrétním popisem událostí, které se odehrály v určitém historickém období na konkrétním místě: Dnes bychom jej snad označili za knihu místní historie. Jahve, protagonista Starého zákona, byl pouze vůdcem Jákobovy rodiny.
Otázkou však je: Kdo byli tito „vůdci“, které starověcí lidé považovali za „božstva“ a označovali je různými, ale ekvivalentními jmény? Sumerové je nazývali „Anunnaki“, Egypťané „Neteru“ a Babylóňané „Ilanu“. Bible je nazývá „Elohim“. Kdo tedy byli Elohim?
Asi před deseti lety, když jsem začal vyjadřovat pochybnosti o správnosti překladu výrazu „Elohim“ jako „Bůh“, začali se šéfové nakladatelství Edizioni San Paolo obávat mých neortodoxních názorů a naše spolupráce skončila…
Monoteistická teologie nás připravila o možnost zacházet s Biblí jako s jakýmkoli jiným starověkým zdrojem, který lze objektivně studovat… Nikdo o Bohu nic neví, přesto si kněží a teologové nárokují právo interpretovat Bibli podle svých teologických schémat…
Jak je dobře známo, alespoň do 16. století zakazovala katolická církev čtení Bible bez zprostředkování oficiálního vykladače. Důvod tohoto zákazu je dnes každému zřejmý…
Rozhodně nejsem první, kdo takové metody podporuje. S příslušnými rozdíly se jedná o stejný metodologický přístup, který úspěšně uplatnil Heinrich Schliemann (1822–1890). Historie archeologie nás naučila, že otázky kladené nezávislými badateli, kteří nahlížejí na realitu s odlišným úhlem pohledu, mohou přinést mnoho dobrého. Je třeba se ptát, jak se Schliemannovi, který nebyl profesionálním archeologem, podařilo najít ztracené město Tróju, zatímco profesionální archeologové, pevně zakořenění v akademických kruzích, v tomto úkolu selhali. Schliemann, zbavený předpojatých představ, věřil, že příběh o trojské válce, jak je vyprávěn v Iliadě, je pravdivý, nebo alespoň obsahuje mnoho pravdy, a není pouhým výplodem Homérovy fantazie. Schliemann se rozhodl věřit starověkým pramenům. Průlomovým předpokladem jeho práce bylo „předstírat“, že Ilias obsahuje skutečné historické události. Homérův popis vzal jako výchozí bod pro svůj výzkum. Přes sarkastické posměšky akademického světa pokračoval ve svém výzkumu s mimořádnou vytrvalostí a nakonec našel Tróju na kopci Hissarlik v západním Turecku…
Bible je pravdivá v doslovném smyslu
Z nutnosti harmonizovat biblický text s teologickým a monoteistickým pojetím Boha západní kultury vyplývá celá řada falzifikací a chybných překladů… V knize Bohové Bible jsem se pokusil odstranit alespoň některé z těchto trámů a zabýval jsem se tématy, jako je příběh stvoření, původ a evoluce lidstva, existence andělů, povaha cherubínů, identita Satana, význam jména Jahve a mnoho dalších.
Takové znepokojivé pasáže neměly být metaforami či alegoriemi, které by o 2 000 let později vykládali teologové ve svých vatikánských knihovnách, ale odrážely to, co autor slyšel či viděl. Podobné příklady se vyskytují po celé Bibli a nechci předpokládat, že autoři biblického textu zkreslili své myšlenky nebo skutečnosti, které chtěli sdělit a popsat. Beru tento text vážně.
Často však tyto poznatky zůstávají izolované. Do sféry doktríny se rozhodně neprosazují, ledaže by šlo o jejich verzi zbavenou těch nejradikálnějších důsledků, a proto nemají vliv na lidovou zbožnost ani na praktické náboženství. Odborníci v této oblasti mají tendenci zmírňovat své nejkontroverznější závěry, aby se vyhnuli konfliktům mezi teologií a biblistikou. Naopak, domnívám se, že jednou z největších překážek při čtení Bible je právě teologie…
V každém případě si nikdo, kdo je intelektuálně čestný, nemůže být jistý, co „Elohim“ znamená, ale existují podstatné důkazy, že „Elohim“ vůbec neznamená „Bůh“. Naše samotná představa o Bohu jako transcendentální, vševědoucí a všemocné bytosti nemá nic společného s představou, kterou měli na mysli starověcí bibličtí autoři, když používali termín „Elohim“. Bible zmiňuje kromě Jahveho několik dalších „Elohim“, o nichž dokonce známe jména, jako jsou Chamosh, Milcom, Astarte, Hadad, Melqart a mnoho dalších. „Elohim“ tedy představovali skupinu.
Nejmocnější z Elohimů a Jahve
Mohli bychom také dodat, že Starý zákon vypráví příběh o tom, jak Elyon, nejmocnější z Elohimů a vrchní velitel, rozdělil země a národy světa mezi všechny ostatní Elohimy, přičemž někteří z nich byli spokojeni a jiní nespokojeni.
Jahve byl jedním z nich a dostal pouze izraelský lid, který dosud neměl svou zemi.
Jak říká Bible: „Jehova sám ho vedl; žádný cizí El nebyl s ním“ (Deuteronomium 32:12). Ve velmi významné pasáži Bible také popisuje „shromáždění“ „Elohimů“. Aby se jednalo o shromáždění, muselo jich být více než jeden. Tradiční překladatelé tvrdí, že „Elohim“ zde znamená „soudci“, ale s tím je v rozporu samotná Bible, která pro „soudce“ vždy používá jiné slovo.
Navíc se jedná o zcela svévolné tvrzení. Ptám se, na základě čeho můžeme říci, že „Elohim“ někdy znamená „Bůh“ a jindy „soudci“. Jakými kritérii se řídíme? V Žalmu 82 Elyon kárá shromáždění sebraných „Elohim“ a připomíná jim, že ačkoli jsou mocnější než lidé, také „umírají jako Adam“, čímž zdůrazňuje jasný rozdíl mezi „Adamity“, potomky Adama, a skupinou „Elohim“.
Není žádným překvapením, že výraz „Elohim“ má gramatickou koncovku pro množné číslo. „Elohim“ je gramatický plurál. Překládat „Elohim“ v jednotném čísle jako „Bůh“ by nebylo ničím jiným než zjednodušením monoteistické teologie. Proto se domnívám, že by se tento výraz pro jistotu neměl překládat…
Podle mého názoru jsou biblistika a teologie v beznadějném rozporu. Nepopírám však existenci Boha jako takového; pouze tvrdím, že Bůh v Bibli není přítomen. A to je naštěstí dobře! Tento údajně milosrdný Bůh, kterého si teologové vymysleli, se ve Starém zákoně jeví jako krutá, sadistická, manipulativní a narcistická bytost.
Jahve byl nepochybně obdařen jedinečnými vlastnostmi, které ho činily nadřazeným člověku v moci a znalostech, ale nebyl nadřazený v morálce a etice. Stačí si vzpomenout na Jahveho vyhlazování, krutá pravidla a bizarní chování, jako je čichání k dýmu spáleného masa, které potřeboval k uvolnění…
Bible se o původu Elohimů nezmiňuje. Přesto srovnání s Adamity poukazuje na jejich zřejmou a drtivou biologickou i technologickou převahu…
Pozn. redakce: O tomto tématu máme další svědectví. Nejdůležitějším je Corey Goode, který vypráví ve zkratce skutečnou historii lidstva a mluví také o skutečném původu těchto bytostí Elohim, které můžeme pojmenovat třeba Annunaki nebo Maldekiáni nebo pre-Adamité.
Všichni vyprávějí totéž. Vyprávějí nám o vyspělejších bytostech, které přišly z nebe, stvořily lidstvo a daly mu znalosti, naučily ho pěstovat plodiny, psát, předpovídat pohyb hvězd, stavět neuvěřitelné stavby a zpracovávat kovy. Je možné, že všechny národy na Zemi, nezávisle na sobě, vyvinuly stejné příběhy, stejné vyprávění o své minulosti…?
Ostatní Elohimové zdědili jiné národy, rodiny a národy.
Elohim jiných národů jsou ve Starém zákoně několikrát zmíněni a oslovováni. Tyto pasáže naznačují, že tito „cizí Elohim“ byli podobní Jahvemu a měli stejné schopnosti i zvyky. Elohimové disponovali vyspělou technologií, která nebyla našim předkům dostupná; žili déle než lidé, ale byli smrtelní; měli zbraně a nástroje, které dokázaly zázraky; byli mocnější a moudřejší, a přesto mohli být opuštěni, zrazeni a oklamáni, stejně jako lidé, protože věděli mnoho, ale nebyli vševědoucí…
Biblický termín „ruach“ — UFO
Zakončím zmínkou o fascinujícím biblickém termínu „ruach“. Tento termín byl vždy překládán jako „duch“ pod vlivem řecké kultury a takzvané Septuaginty, která jej překládá jako „pneuma“. Starověký hebrejský termín „ruach“ měl ve skutečnosti velmi jasný a konkrétní význam, protože znamenal „vítr“, „dech“, „pohybující se vzduch“, „bouřkový vítr“ a v širším smyslu „to, co se rychle pohybuje vzdušným prostorem“. V moderních biblických překladech je termín „ruach“ vždy překládán jako „duch“, protože odpovídá spiritualistickým potřebám monoteistické teologie.
Ve Starém zákoně se však zdá, že tento „ruach“ létá vzduchem, vydává zvuky a přenáší lidi z jednoho místa na druhé, a to za hlasitého řinčení a s viditelnými projevy, přičemž vzlétá a přistává na konkrétních geografických místech – velmi konkrétním způsobem.
Následující dva úryvky ilustrují to, co bylo právě řečeno.
„[Ruach] mě zvedl a přenesl ke bráně domu Hospodinova, která směřuje na východ. U vchodu do brány stálo dvacet pět mužů a já jsem mezi nimi uviděl Jaazaniáše, syna Azzurova, a Pelatiáše, syna Benaiášova.“ (Ezechiel 11:1) „Hle,“ řekli, „my, tvoji služebníci, máme padesát schopných mužů. Ať jdou a hledají tvého pána. Možná ho [ruach] Hospodin vzal a posadil na nějakou horu nebo do údolí.“ „Ne,“ odpověděl Elizeus, „neposílejte je.“ Ale oni naléhali, až mu bylo trapné odmítnout. Tak řekl: „Pošlete je.“ A poslali padesát mužů, kteří ho hledali tři dny, ale nenašli ho. (2. Královská 2:16-17)
Jak čtenář vidí, slovo „ruach“ jsem ponechal v původním znění. Pokud se držíte monoteistické exegeze a nahradíte „ruach“ slovem „duch“, stávají se tyto pasáže nesrozumitelnými. Je však obtížné interpretovat pojem „ruach“ v duchovním smyslu, aniž by došlo ke zkreslení významu textu. V knize Bohové Bible uvádím nespočet podobných příkladů týkajících se slova „ruach“ a dalších slov a biblických pasáží, přičemž vždy zdůrazňuji konkrétnost a realismus starověkého hebrejského jazyka a starověké semitské kultury, která byla kulturou pasteveckého lidu, jenž Jahve našel v poušti, bez vlastní země…
Nehledám absolutní pravdy, ale jen záblesk reality…
