Dualita duše v praxi: Syndrom vyhoření neboli ztráta životní energie. Podívejme se, co o příčinách tohoto stavu říkají a jaká je skutečná pravda a skutečné řešení. K
Po problému vampýrismu tu dnes máme další: Jiří Vyroň dne 3. října 2019 v Právu zveřejnil zajímavý článek k fenoménu syndromu vyhoření. Dejme mu prostor a postavme proti oficiálním pohledům /jistě skvěle placených „lékařských kapacit“ v oblasti lidské psychiky/ můj selský pohled opřený o znalost skutečného proudění energií lidským nitrem a znalost skutečné struktury lidské psychiky.
Podle Jiřího Vyroně za apatií, pocity zbytečnosti, únavy a ztráty perspektivy nemusejí ve skutečnosti být výkyvy nálady či únava. Může se jednat o příznaky syndromu vyhoření, prostě o ztrátu životní energie. Podle lékařů prý s ní má trpkou zkušenost více než pětina žijících lidí.
Syndrom vyhoření PRÝ začíná únavou, ztrátou zájmu, vnitřním napětím, píše autor. Dále uvádí, že v průzkumu Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze uvedlo dokonce 34 procent dotázaných Čechů, že pociťují fyzické příznaky vyhoření, zejména vyčerpání. Dalších 32 procent respondentů trápily psychické symptomy, jako je nemožnost se soustředit, poruchy paměti či deprese.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) patří neuropsychiatrická onemocnění mezi největší zdravotní rizika současnosti, a proto překlasifikovala syndrom vyhoření na nemoc.
Podle oficiálních statistik se nejčastěji se se syndromem vyhoření potýkají zdravotníci, učitelé, sociální pracovníci, zdravotní sestry, herci a zpěváci. Ale třeba i matky na mateřské dovolené. „Službou druhým vyčerpají vlastní energii, zejména pokud, jako u zdravotníků, ta práce vlastně nikdy nekončí,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová…
Podle oficiálních zdrojů za syndromem vyhoření PRÝ stojí orientace dnešního člověka na výkon. Signifikantní pro tyto případy je snaha vyniknout, prosadit své myšlenky, snaha za každou cenu odvést stoprocentní výkon. Tito lidé pracují bez ohledu na čas. Jejich práce je ale často prakticky stereotypní, nelze ji přerušit, a trvale stoupají nároky na jejich výkon.
Často to vše doprovází obavy, že nesplní očekávání, neudrží se na špici, nedají rodině, co by mohli. Žijí prakticky stále v napětí. Odklon od práce považují za chybu, selhání. Nemají žádné koníčky, zájmy, anebo je z mysli vytěsnili, protože pořád pracují. „Bez počítače vydržím na pláži jen den,“ říká Karel, ředitel velké firmy.
Člověk se k syndromu vyhoření dopracuje postupně a nenápadně, shodují se lékaři. Začíná to únavou, ztrátou zájmu, vnitřním napětím, konflikty v práci i rodině. Následuje apatie, nechuť k okolí, lidem, vyčerpání, nezájem o dění kolem, úzkostné stavy, nespavost.
Člověku, který dříve vyzařoval energii, je najednou vše jedno. To vše může být provázeno fyzickými bolestmi celého organismu, nechutí k jídlu. Člověk propadá beznaději, ztrácí schopnost se radovat.
Socioterapeutka Marie Macháčková nám všem na závěr jako řešení ordinuje změnu zaměstnání a pracovního kolektivu. Základem uzdravení a změny je podle ní přehodnocení současného života. Změnit se musí nejen priority, tedy to, že nemusím být nejlepší, ale i životospráva — pracovat osm hodin, sportovat, mít dostatek spánku, dopřát si dovolenou atd…
Něco podobného vám řekne i Wikipedie: Existují různé definice (např. ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka pomáhajících profesí nebo vyhoření jako výsledek procesu, v němž lidé velice intenzívně zaujatí určitým úkolem nebo ideou ztrácejí své nadšení)… Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, kognitivní vyčerpání a „opotřebení“ a často i celková únava. Všechny hlavní složky syndromu vyhoření vycházejí z chronického stresu…
Slova jako „službou druhým vyčerpají vlastní energii“ nebo „emoční vyčerpanost“ se přibližují skutečným důvodům, aniž by vědátoři tušili, jak to skutečně účinně řešit.
Ale jaká je skutečná příčina problému?
Řekněme si na rovinu, že tenhle článek v Právu má se skutečnou příčinou dějů kolem syndromu vyhoření společné asi tolik, jako má člověk, který nikdy předtím neviděl auto a nic o něm neví, nemá povědomost o příčinách toho, proč pokud šlápne na plyn, auto se rozjíždí a pokud šlápne na brzdu, auto brzdí. Tohle sice rozpoznat umí, ale vůbec netuší, že auto má nějaký motor a nějaký brzdný systém a jak vlastně funguje. Umí jen pojmenovat vnější znaky toho, jak se to navenek jeví.
Podle „chytrých“ knih našich vědeckých kapacit je syndrom vyhoření důsledek dlouhodobého stresu a chybějících mechanismů při zvládání stresu. A to stresu chronického, se všemi jeho typickými znaky na rovině psychické /snížené sebevědomí, úzkosti, obavy, únavu, neurózy, deprese, poruchy paměti a koncentrace, poruchy spánku, tendence k návykovým látkám, neschopnost uvolnit se/ i na rovině fyzické /trávicí trakt, dýchací soustava, sexualita, kardiovaskulární systém aj./.
Vy, kteří jste již prošli mým programem rekonstrukce psychiky, dnes víte, že jsem vám už při první lekci řekl, že veškeré problémy vaší psychiky i fyzického těla mají svůj počátek i konec u té části vaší bytosti, která pochází z Matky Země. Jde tedy o fyzické tělo spolu s jeho vědomím, egem. A znovu potvrzuji, ano, je to nízkovibrační vědomí vašeho fyzického těla, které trpí sníženým sebevědomím, obavami, únavou, neurózami a depresemi. Nikoli váš duch, to v žádném případě.
Syndrom vyhoření v realitě
Takže pozor: Syndrom vyhoření není problémem celé vaší bytosti, je problémem pouze té části vaší bytosti, které se říká „ego“. A proč si ego nevěří? Proč má nízké sebevědomí? Proč má úzkosti, obavy a deprese? No, vzpomeňte si, proč jste je měli vy, tyto problémy předtím, než jste se vydali na onu „úzkou“ stezku rekonstrukce vaší psychiky!
Pozor prosím, pokud hovořím zde o egu, berte v úvahu, že je to o egu člověka na poměrně vysokém stupni duchovního vývoje, jehož zvířecí kvality jsou již natolik překonány vývojem v předchozích inkarnacích, že ego touží nikoli ve společné duši vládnout a dominovat, nýbrž touží být milováno… pokud tedy doporučuji níže a kdekoli jinde na tomto webu určitá řešení pro odstranění syndromu vyhoření z lidské psychiky, jsou vhodná pouze pro lidi tohoto typu.
Ano, je tomu přesně tak a nikdy jinak.
Je to přesně jako ve vnějším světě — obrazem vztahu Duch-ego, je vztah muže a ženy. Láska muže vymizí /pokud tam skutečně vůbec někdy byla/ a žena stále doufá. Slouží muži a rodině do roztrhání těla a věří, že její věrnost rodině, pracovitost a případně i pokora bude oceněna láskou ze strany muže. Čím více se podbízí, čím více nedbá na potřeby své a preferuje potřeby úzké a širší rodiny, a samozřejmě manželovy, tím méně lásky a uznání se jí dostává a tím více její psychika trpí nedostatkem lásky zvenčí. A jednou, po nějakém čase, se to láme. Uvědomí si hloubku krize v manželství a co se stane? Přestává si věřit, má nízké či nulové sebevědomí, upadá do krize, má úzkosti, začíná z toho šílet, má obavy a deprese.
A protože platí ono známé „jak dole, tak nahoře“, jak zní ona známá poučka Thovtova ze smaragdové desky nalezené v jedné z egyptských pyramid, nutně také platí v tomto případě obdobně „jak venku, tak uvnitř“. A protože, jak už víte, váš vnitřní svět je jakýmsi „tancem“ mužských a ženských energií, vůbec není důvod, abychom procesy známé z vnějšího světa neaplikovali i na svět vnitřní.
Skutečné řešení
Mám jiné řešení, než nabízí zmíněný článek. Vychází z ateismem a materialismem zapovězené znalosti struktury lidské bytosti jako spojení tří rozdílných energetických těl člověka, tedy těla fyzického s jeho vědomím ega /ženy ve vás/, těla duchovního s jeho vědomím ducha /muže ve vás/ a těla duševního, pravé podstaty vaší lidské přirozenosti s vaším tzv. „denním“ vědomím.
Obě samostatné bytosti ve vás, ego /žena/ a duch /muž/ se přesně v intencích vývoje lidské společnosti západního křesťanského typu dostávají spolu stále více do pozice vzájemné vnitřní nelásky a neporozumění a to je pravá příčina oné frustrace vašeho ega /vnitřní ženy/ a tím i prožívání syndromu vyhoření v rámci vaší duše v každodenním životě. Protože úzkosti, deprese a strachy vašeho ega omylem považujete za úzkost, deprese a strachy své a proto s nimi neumíte nic udělat.
Kontrolní otázka, přátelé? Kolik jste se toho dočetli o syndromu vyhoření v komunitách přírodních národů? Kolik vědecké literatury je tomuto problému věnováno v rámci civilizačních okruhů náboženství vyznávajících například buddhismus či islám s jejich dosud nikoli naplno rozvinutým problémem etablování se vlastního lidského ega v každodenním lidském životě?
A tady je jádro pudla, tady je nutno hledat skutečné řešení této epidemie syndromu vyhoření v rámci křesťanské civilizace. Je prostě třeba se začít k té ženě uvnitř sobě, totálně frustrované chováním a přístupem vašeho vlastního ducha, chovat jinak.
Což neplatí ono milionkráte omílané „miluj sám sebe jako i bližního svého“ a „přijmi sám sebe“, jak vám radí zástupy falešných proroků, čarodějů a vědem tohoto věku?
Což jste to vy, hledající smysl svého života, od nich neslyšeli alespoň tisíckrát? A to aniž vám byli schopni vysvětlit, jak začít skutečně mít rád sebe sama či přijmout sebe sama v onom stresuplném každodenním koloběhu vašeho bytí zde?
Vy, kdo prožíváte syndrom vyhoření, začněte jásat! Protože jeho přítomnost ve vaší psychice ukazuje na vyšší až vysokou duchovní úroveň a doslova vám nabízí a vnucuje řešení…
Dejte mu lásku, svému vlastnímu tělu a jeho vědomí ega a je po vyhoření!
Syndrom vyhoření se doslova vypaří v tom sotva postřehnutelném okamžiku, kdy si skutečně ve svém nitru poprvé prožijete onen nádherný pocit přijetí sebe sama a lásky k sobě, lásky ducha ke svému tělu! Tak je to jednoduché, přátelé, když se to umí!
-pokračování-
