Emoce a jejich zvládání. Když porozumíme svým emocím, získáme kontrolu nad vlastním životem. Pochopme konečně jak funguje duše!

V poslední době často mluvíme o tom, že v této době Konce je nutná především naše osobní duchovní příprava. To jediné, co můžeme ovlivnit, jsme my sami. Dobrá zpráva je, že to nezahrnuje ani nepraktické hodiny meditace… To jediné co potřebujeme, poznat sebe, svou duši — a to, co je třeba udělat pak, nám pomůže nejenom ke „šťastnému životu“, ale následně pozitivně ovlivní naše okolí a ve finále vede ke Vzestupu Duše. Pokud nás bude dost, můžeme docílit velké změny. Nápovědu najdeme tady.

Co jsou emoce doopravdy

Podívejme se teď na článek z hlavního proudu psychologie. Nejdříve musíme zcela na rovinu vyjasnit základní pravdu, která je před lidmi utajována — a to že emoce jsou úzce spjaty s vědomím těla. Stejně jako vidíme (a dokládáme) neskutečné množství lží v prosté fyzice a kosmologii, když nám lži vládnoucí „elity“ překrucují fungování jádra naší planety i Slunce, stejně tak je nám zamlčováno a deformováno poznání o našem těle a především lidské psychice. Ano, začíná to už u základních Freudovských znalostí, které jsou pokrucovány tak, aby nikdo nic nepochopil… Takže běžný človíček se nedozví nic o tom, že vědomí těla, podvědomí, ego a emoce jsou úzce spjaty a opravdu v podstatě řídí tělo. Lidská bytost má ve svém vědomí dvě velmi samostatné složky, které jsou často v konfliktu. Dokonce i oficiální věda objevila důkazy na fyzické rovině, když objevili tzv. Druhý mozek. Nicméně dělají opravdu vše, aby vám to zatemnili. Takže, když budete číst následující citaci, mějte na paměti, že emoce jsou opravdu základním projevem vědomí těla — a daleko nejúčinnějším způsobem, jak s nimi pracovat, je přímo oslovit tu druhou bytost v našem podvědomí, která je vytváří!

Čtyři kroky ke zvládání emocí

Citace: Když porozumíme svým emocím, získáme kontrolu nad vlastním životem. Kontrolu nad svými pocity a emocemi máme tehdy, když se vědomě rozhodujeme, jakým způsobem jim dovolíme ovlivňovat naše jednání. Pojďme se podívat, jak na to.

Zdravý přístup k emocím nás neučí, jak emoce eliminovat, ani jak je správně ventilovat, ale jak nejlépe jednat při zohlednění informací o nás samotných, které v sobě emoce nesou. Své emoce nemůžeme řídit, můžeme však nad nimi získat kontrolu tím, že jim porozumíte. Díky informacím, které mám emoce dávají, můžete ovlivňovat svůj život, svůj vztah k sobě i k druhým. A jak se mění náš vztah ke světu, k sobě i k druhým, mění se naše vnímání a s ním i poměr a škála emocí, které prožíváme.

Naše pocity jsou reakcí organismu na vychýlení z rovnováhy. Souvisí úzce s našimi potřebami a s tím, nakolik jsou v dané chvíli naplněny. Pokud vaše potřeby v nějakém ohledu naplněny nejsou, budete se cítit nepříjemně…

Pozn. redakce: Věříme že každý náš poctivý čtenář už alespoň tuší… ano, emoce jsou opravdu spojeny s organismem — tělem! A logicky je daleko nejúčinnější se obrátit přímo na jejich původce 😉 💡

První krok: zaznamenání

Pokud chcete porozumět vlastním pocitům, musíte si nejdřív uvědomit, že něco prožíváte. Každý z nás prožívá v každé chvíli svého života celou záplavu pocitů. Ne každý si ale je alespoň zlomku těchto pocitů vědom. A to je problém. Dokud totiž nevím, že jsem např. naštvaný nebo zklamaný, nemůžu s touto emocí nic dělat. Taková emoce mě ovládá — ovlivňuje mé jednání, ovlivňuje mé rozhodování — a já nad tím nemám žádnou moc. Takže nejprve o ní potřebuji vědět. Může to vypadat triviálně, ale zase tak jednoduché to není.

Emočně vypjaté situace bývají většinou zahlcující. Vtahují vás do sebe. Děje se toho v jednu chvíli příliš mnoho — jak navenek, tak uvnitř nás. A přirozený sklon člověku pod stresem velí reagovat na hrozbu „venku“, zaměřit se v prvé řadě na okolnosti situace, ve které se nachází. Vnitřní svět je odsunut na druhé místo.

Pokud jste třeba vtaženi do řešení problému, nemusíte si svého prožívání být dostatečně vědomi — prostě proto, že věnujete pozornost komunikaci s druhými, dění kolem sebe nebo činnosti, kterou právě děláte. Tyto okolnosti vás mohou pohltit až natolik, že si ani nevšimnete, že jste třeba už deset minut pekelně naštvaní. Neztratit povědomí o svých pocitech a emocích je proto základní pilíř veškeré další práce s emocemi.

Naučit se všímat si vlastních emocí není až tak těžké. K tomu stačí si pravidelně pokládat jedinou jednoduchou otázku: „Jak se zrovna teď cítím?“ Pozor: tato otázka není pokynem k přemýšlení, ale k pozorování. Jde skutečně o to nahlédnout do svého prožívání a vzít na vědomí, jak se cítím, ne nad tím hloubat.

Pozn. redakce: Tady v podstatě můžete vidět použití základního principu, který vám stále připomínáme: Dejme pozornost sami-sobě.

Mnohem těžší (než najít odpověď) je přimět mysl, aby ji napadlo si tuto otázku klást. Pokud chcete v tomto ohledu na svou mysl vyzrát, najděte si nějaký upomínkový mechanismus…

Druhý krok: rozpoznání

Další věc, které potřebuji rozumět, abych mohl mít své emoce pod kontrolou, je rozpoznat vnější kontext emoce — tedy okolnosti, za nichž se emoce projevují. Například:

• Cítím podrážděnost a vztek — obchodní partner už má 15 minut zpoždění.
• Cítím nejistotu a trému, protože mám vystoupit na veřejnosti.
• Cítím žal nad tím, že jsme se právě rozešli s partnerem.

Hned zkraje bych chtěl upozornit na jednu důležitou okolnost. Vnější kontext emoce není totéž co příčina emoce. Vnější kontext říká, v jaké situaci se emoce objevila, ne proč se tak stalo. Příčiny jsou mnohem komplexnější. Zaměňovat vnější kontext s příčinou je obvyklé zjednodušení. Právě ono stojí za většinou potíží, které při zacházení s emocemi máme.

Rozpoznat vnější kontext emoce nebývá zvlášť komplikované — většinou víme, co nás naštvalo, rozhněvalo nebo rozesmutnilo. Někdy ale emoce prostě přicházejí „jen tak“ a my vlastně hned nevíme, proč jsme zrovna teď smutní nebo podráždění. A v těchto případech to chce trochu hledání.

Pokud se snažíte dopátrat důvodu, proč se zrovna cítíte, jak se cítíte, nesnažte se o tom spekulovat. I zde platí: důvody se nevymýšlejí, důvody se objevují. Sledujte ten pocit v sobě — nehodnoťte jej, neodsuzujte jej, pouze jej sledujte a dejte si čas. Důvod se sám vyjeví. Vlastně je to hrozně jednoduché, chce to po vás jediné — nedělat nic…

Třetí krok: analýza

Skutečným příčinám emocí se přiblížíme až tehdy, když rozumíme, jak tato událost ovlivňuje náš vnitřní svět a naši vnitřní rovnováhu. Musíte se posunout od porozumění tomu, co vás naštvalo, k porozumění tomu, proč jste naštvaní. To je třetí, předposlední předpoklad úspěšné práce s emocemi.

Pokud jste například zklamaní, že váš obchodní partner nepřišel na sjednanou schůzku včas, potřebujete si položit otázku: „V čem je to o mně?“

• Jak vás tato okolnost ovlivňuje?
• Za jakých vnitřních okolností se odehrává?
• Na jaká vnitřní bolavá místa to nasedá?
• Do jakého vnitřního konfliktu vás to dostává?

Některé vnitřní faktory jsou závislé na okolnostech, třeba naše kapacita pro zvládání zátěže — tu ovlivňuje např. momentální míra únavy a stresu, předchozí emoční rozpoložení…

Třeba takový pocit méněcennosti. Pokud trpíte pocitem, že nejste dost dobří, nevědomky vás tento pocit tlačí k tomu, abyste tuto svou domnělou nedostatečnost kompenzovali snaživostí. A tak budete mít v práci tendenci zůstávat déle a pracovat tvrději než druzí… Budete zkrátka často jednat na svůj úkor a očekávat za to ocenění, které většinou nepřijde…

Porozumět vnitřním souvislostem znamená prokousat se různými vrstvami motivace až k těm skutečně a výsostně vnitřním (poznáte je podle toho, že už v nich nefiguruje žádná druhá osoba ani vnější okolnost)… Teprve když rozumíte emoci na téhle úrovni, víte dost, abyste mohli něco změnit. Teprve teď můžete s emocemi něco udělat…

Čtvrtý krok: konání

Vnější okolnosti našeho života můžeme ovlivňovat v různé míře. Jsou věci, které máme pod kontrolou, jsou věci, které můžeme ovlivnit částečně, a jsou věci, na které nemáme vůbec žádný vliv…

Pokud se ve vašem životě opakují nějaké negativní vzorce, je nutné se zaměřit na vnitřní okolnosti. Pokud např. opakovaně nedokážete navázat dlouhodobý vztah nebo trpíte třeba výbušností či žárlivostí, pak vám žádná změna vnějších faktorů nepomůže. Musíte jít do sebe, do hloubky. Poznat a pochopit, co skutečně pohání vaše patologické jednání, a na základě této informace pracovat se sebou…

Autor: Michal Mynář, https://psychologie.cz/ctyri-kroky-ke-zvladani-emoci/

Vyzkoušejte vnímání emocí na sobě a prostě žijte v souladu sami se sebou

Nyní už snad tušíte, kdo jsou ti dva v naší duši. A jistě tušíte, že právě v tom návodu na řešení se radikálně rozcházíme s oficiální zvrácenou a překrucovanou „vědou“, která vlastně vůbec neví!! Tady totiž platí zákonitosti, o kterých jste mohli slyšet, ale málokdy vám řekli v čem přesně je háček. Úplně nej-jednodušší popis je ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI. Můžeme tomu říkat v podstatě libovolně, ale důležitý je ten fakt, pokud budeme TRVALE tzv. v pohodě, znamená to, že obě ty naše vnitřní bytosti v naší duální duši nejsou v konfliktu a platí originální Kristovo učení, kde je obrazně řečeno: „Když dva uzavřou mír v jednou domě, získají sílu pohnout horou.“ Věříme, že tento utajený a zakázaný Kristus teď už pro vás je srozumitelný, pochopitelný.

Krátkodobě v pohodě dokáže být skoro každý, třeba když si koupí novou kabelku, nové auto, velký dortík v kafárně… 😉 Ale jen a pouze skutečná a TRVALÁ pozornost sobě-sama znamená, že dosáhnete trvalého vyvážení těch dvou složek a získání oné obrovské síly pohnout horou.