Podstata reality a souvislost s Duší. Holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje to, co jiné teorie nedokáží. Vědomí NENÍ produktem hmoty a dlouhodobá paměť NESÍDLÍ v mozku! 1

Poznejte sami sebe — a poznáte všechno!

Podíváme se podrobněji na to, jak funguje vědomí člověka a jak si tvoří svou realitu. Dnes už většina lidí tuší, že signály 5 smyslů člověka následně zpracovává mozek — a právě tam realita vzniká. Naše vědomí (Duše) je složeno z nízkovibračního „zvířecího“ vědomí těla (malého „já“, ega) a duchovního vědomí „JÁ“ (Ducha), které se obrazně „setkávají“ právě v mozku a účastní se dekódování reality. Vědomí je energetické podstaty a pracuje v lidské duši duálně. Naším cílem je ukázat, jak tyto zdánlivě nepraktické znalosti použít v realitě. Ano, poté co začneme vnímat své myšlenky a nitro, pochopíme že existuje dokonale praktická Cesta, jak to využít k prospěchu sebe i svých bližních.

Hmota ve skutečnosti neexistuje!

V článku o podstatě duše jsme naznačili, že existence duše vůbec není v rozporu s vědeckým fyzikálním pohledem na svět. Je v rozporu pouze s falešnou materialistickou „vědou“, která ve skutečnosti „ví“ velmi málo až nic o podstatě tohoto Univerza. Materialisté neví, jen slepě věří, že tento svět je stvořen z hmoty a jejich slepá víra není o nic lepší než slepá náboženská víra. Hmota totiž ve skutečnosti neexistuje!

Přesněji bychom mohli uvést, že je hmota jakoby „upletena“ z energetického vlnění s nízkými vibracemi. Ne náhodou středověcí mystici došli k poznání a prohlásili: Hmota je „zmrzlé“ světlo. Podrobněji a ze zcela seriózního vědeckého úhlu pohledu se na tuto otázku podíváme níže a v několika dalších pokračováních.

Michael Talbot a Alain Aspect: Vesmír je obrovský hologram… stvořený z energetického vlnění

Budeme se teď zabývat něčím, čemu se říká „holografický princip“. Není to jednoduché téma, ale pokusíme se jej podat jednoduše. Dodatečné informace pro zvídavé naleznete pod článkem.

V roce 1982 došlo k extrémně zajímavé vědecké události. Na univerzitě v Paříži provedl výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem experiment, který by se mohl stát jedním z nejvýznamnějších experimentů 20. století.

Aspect a jeho tým přišli na to, že za jistých okolností jsou subatomární částice, např. elektrony, schopny okamžitě komunikovat mezi sebou navzájem a to bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Je lhostejné, zda je od sebe dělí 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.

V současnosti se tomu říká „kvantové provázání“, angl. „Quantum Entanglement“ a tyto poznatky se už začínají reálně používat — např. v Číně, jak ukazují odborné články:

Ground-to-satellite quantum teleportation

10. 7. 2017, technologyreview.com: Teleportace, tedy přemisťování předmětů na velké vzdálenosti v NULOVÉM ČASE (a tudíž rychlostí přesahující RYCHLOST SVĚTLA), se neznalým materialistům zdá jako science-fiction. Moderní věda nás však již přesvědčila o opaku. Vědcům z Číny se podařilo teleportovat první objekt ze Země až na 500 kilometrů vzdálenou oběžnou dráhu… Nejnovější zpráva z Číny šokuje celou vědeckou komunitu. Ze Země dokázali kvantovou teleportací poslat foton až na satelit Micius… Dokáže rozpoznat a identifikovat kvantové stavy fotonů a je klíčovým objektem v čínském zkoumání kvantové teleportace, která má vést k vytvoření tzv. kvantového internetu…

Kvantová teleportace spočívá v posílání informace o daném objektu na velkou vzdálenost. Jsou u ní zapotřebí dva stejné objekty, přičemž jeden je teleportovaný na určité místo, zatímco druhý zůstává na místě původním. Teleportovaný objekt přitom nese stejnou informaci jako objekt původní, který je při teleportování zničen. Po přemístění je tedy teleportovaná částice jakousi „kopií“ té původní…

• http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/10707-zprava-cina-vedci-teleportovali-objekt-zeme
• https://www.technologyreview.com/s/608252/first-object-teleported-from-earth-to-orbit/
• Ground-to-satellite quantum teleportation. https://arxiv.org/abs/1707.00934

First underwater entanglement could lead to unhackable comms

23. 8. 2017, newscientist.com: Tým čínských vědců poprvé přenesl kvantově provázané částice světla skrze vodu — což je první krok k využití laserů k posílání podvodních zpráv, které nelze zachytit…

• https://www.newscientist.com/article/2144866-first-underwater-entanglement-could-lead-to-unhackable-comms/
• Towards quantum communications in free-space seawater. https://www.osapublishing.org/oe/abstract.cfm?uri=oe-25-17-19795
• https://en.m.wikipedia.org/wiki/Quantum_entanglement

Pozn. redakce: Těmito články v mainstreamu se obecně všude prolíná pokroucené materialistické přesvědčení o podstatě hmoty, zde např. citujme: „teleportovaný objekt nese stejnou informaci jako objekt původní, který je při teleportování zničen…“ Teleportace z principu přece není zničení, ale přenos. Zkusme uvažovat o tom, zda náhodou nedávají větší smysl Bohmovy úvahy… Každopádně, důkazům kvantové teorie se budeme ještě dále věnovat.

Kvantová fyzika má smysluplné vysvětlení, materialismus nikoli!

Vypadá to jakoby si každá částice „uvědomovala“, co „dělají“ ty ostatní. Problémem těchto dnes již jednoznačně prokázaných faktů je porušení Einsteinova postulátu, podle něhož se [prý] žádná informace nemůže šířit rychleji, než rychlostí světla ve vakuu.

Pohyb přesahující rychlost světla by teoreticky [dle Einsteina] měl mít stejné důsledky jako kdyby objekt překonal časovou bariéru. Tento „děsivý“ fakt byl příčinou toho, že se fyzici pokusili sestavit teorie, které by vysvětlily Aspectův objev.

David Bohm a holografický model univerza

Například David Bohm z Londýnské univerzity se na základě Aspectova objevu domnívá, že objektivní realita neexistuje, zdání kompaktního vesmíru je v podstatě pouhým přeludem — obrovským a okázale detailním hologramem.

Pokud chceme pochopit, proč Bohm došel k takto překvapujícímu závěru, musíme si nejdříve krátce vysvětlit, co je hologram. Hologram je trojrozměrná fotografie, vytvořená prostřednictvím laseru. Proces vzniku hologramu začíná vystřelením laserového paprsku rozděleného při průchodu skrz polopropustné zrcadlo. Snímaný objekt se nejdříve vystaví expozici prvního laserového paprsku, tento paprsek se odrazí od objektu a vzápětí se střetne s tím druhým, čímž vznikne výsledný interferenční vzorec, který je zachycený na film. Po vyvolání se na filmu objeví nesmyslná spleť světlých a tmavých čar. Jakmile je však vyvolaný 2D film osvětlen jiným laserem, dostaneme 3D obraz původního objektu.

Celek v každé části — přirozená vlastnost hologramu

Trojrozměrnost takového obrazu není jedinou pozoruhodnou vlastností hologramu. Jestliže je například hologram jablka rozdělen na dvě poloviny a osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz jablka. A pokud tyto poloviny znovu rozdělíme, každá z jednotlivých částí filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normální fotografie každá část hologramu obsahuje veškeré informace o celém obrazu.

Pozn. redakce: Jste hologram projektovaný z okraje vesmíru — domnívají se badatelé v časopisu NewScientist. Tato informace je dokonale v souladu s naším popisem fungování Duše a Božské jiskry v ní… Tato informace je už průnikem tohoto „materiálního“ světa a světa duchovního — podíváme se na ní v dalších dílech.

Celek v každé části — aneb jak nahoře tak dole

„Celek v každé části“ tato zákonitost přesně odpovídá slavné duchovní poučce Herma Trismegista alias Henocha alias  Mercuria ter Maxima alias Thovta: „jak nahoře tak dole“. Přičemž „dole“ a „nahoře“ je samozřejmě myšleno vibračně (frekvenčně).

Oddělenost objektů v 3D je iluzí, stejně jako čas i prostor jsou iluzí

Po téměř celou svou historii se západní věda nedokázala zbavit předsudku, že nejlepší cestou k pochopení fyzikálních projevů objektů je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části. Fenomén hologramu svědčí o tom, že k některým otázkám ve vesmíru takto přistupovat nemůžeme. Pokud nějaký objekt rozkládáme holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celky. Tento princip motivoval Davida Bohma k odlišnému pochopení Aspectova objevu.

Bohm věří, že příčina vzájemné interakce mezi různě vzdálenými subatomárními částicemi nespočívá v jakémsi záhadném transferu signálů mezi nimi, ale ve faktu, že jejich oddělenost je iluzí. Dále tvrdí že od určité hlubší úrovně reality přestávají být částice individuálními entitami a zastupují jednotnou podstatu.

Pro lepší pochopení toho, co má na mysli, předkládá Bohm následující příklad: Představme si akvárium s rybou. Představme si také, že se nemůžeme na akvárium dívat bezprostředně a to, co se v něm odehrává, nám zprostředkovávají dvě televizní kamery. První sleduje akvárium čelně, druhá z profilu. Budeme-li pozorovat souběžně oba monitory… budou i obrazy do jisté míry různé. Setrváme-li však v pozorování obou ryb současně, brzy si uvědomíme, že mezi nimi existuje zřejmá spojitost. Když se otočí jedna, ta druhá učiní také trochu odlišnou ale odpovídající otočku. Když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Pokud zůstaneme v nevědomosti o skutečné situaci, můžeme se dopracovat až k teorii, že první ryba musí být v přímém spojení s tou druhou, přestože je to ve skutečnosti úplně jinak.

A o to podle Bohma jde i mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimentu: Domnělá, nadsvětelně rychlá komunikace mezi částicemi ve skutečnosti pouze naznačuje, že existuje i mnohem hlubší a kompaktnější úroveň reality, která je před námi zdánlivě utajena.

Tato realita přesahující náš běžný svět je v analogii s výše uvedeným popisem akvária. Objekty jako subatomární částice vnímáme vzájemně oddělené, protože jsme svědky pouze části jejich reality. Tyto částice však od sebe nejsou odděleny, manifestují pouze hlubší základní Jednotu, nedělitelnou stejně jako hologram a uvedený příklad jablka. Jelikož všechno v této fyzické realitě je složeno z podobných vzorů, je zřejmé, že vesmír sám o sobě je také projekce, neboli hologram. Kromě své fantomové přirozenosti má toto pojetí vesmíru i další překvapující důsledky. Protože oddělenost subatomárních částic je pouhou iluzí, znamená to, že hlubší úrovně reality vesmíru se navzájem prolínají. …

V holografickém vesmíru nelze čas a prostor nahlížet jako fundamentální veličiny. Termíny jako např. je pozice/poloha, selhávají ve vesmíru, kde není nic opravdu oddělené od toho ostatního, kde čas a třírozměrný prostor jsou podobně jako obraz ryby na počítačovém monitoru jenom projekcí tohoto hlubšího řádu.

Ve své hlubší úrovni je realita jakýmsi typem superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. …

Pozn. redakce: Povšimněte si prosím, že tato iluzornost je velmi dobře v souladu i s tím co říká kvantová superstrunová teorie. jinými slovy — totiž, že celý vesmír je tvořen multidimenzionálně vibrující energií (vlněním) a čas je jen jedním z rozměrů vesmíru… Takže pokud máme 11 rozměrů (dimenzí) a čas je jeden z nich, tak  teoreticky je možné „pohybovat se“ např. po časové ose analogicky jako se na 3D Zemi můžeme pohybovat ve 3 prostorových rozměrech… A tohle přesně potvrzují i výzkumy mysli. Ještě se k tomu vrátíme později.

Neurofyziolog Karl Pribram a jeho výzkum mozku — neexistuje určitá oblast mozku ve které by byla uložena paměť

Bohm není jediným vědcem, který předložil důkazy o tom, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram se nezávisle na Bohmovi zabýval výzkumem mozku a rovněž dospěl k přesvědčení o holografické podstatě reality. Pribram skončil u holografického modelu při hloubání nad otázkou, jak a kde je v mozku uložena paměť a vzpomínky. Po desetiletí trvajících výzkumech konstatoval, že paměť není omezena na určitou oblast, ale je rozptýlena po celém mozku.

Tento výzkum začal již v roce 1920, kdy provedl mozkový specialista Karl Lashley zásadní experimenty, z nichž vyplynulo, že nezávisle na tom, která část mozku krysy byla odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat množství úkolů, které se naučila před operací. Toto podivné ukládání paměti v mozku nebyl tehdy nikdo schopen vysvětlit. …

Teprve v roce 1960 se Pribram seznámil s holografickým modelem a uvědomil si, že objevil [jedno možné] vysvětlení. Pribram se domnívá, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nýbrž ve vzorcích nervových impulsů, které prochází mozkem skrz na skrz stejně, jako světlo laseru skenuje celou plochu filmu, na němž je uložen holografický obraz. Stručně řečeno Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologramem. …

Proč si lidé pamatují minulé životy?

Pozn. redakce: V rámci objektivního poznání předesíláme, že Pribramovo vysvětlení není dokonalé. Fungování hmotného mozku si lze představit i lépe a to tak, že mozek (a lidské tělo jako celek) je jednoduše jakýmsi přijímačem-vysílačem signálů z multi-dimenzionálního prostoru do našeho 3D světa a obráceně. Mozek pak podle všeho plní úlohu jakéhosi biopočítače, jehož úkolem je zpracování signálů do žádoucí podoby — např. zpracovává signály z 5 smyslů a vytváří pro člověka obraz reality…

Jak už jsme rozebírali, model „přijímače“ vysvětluje i fakt, že lidé si pamatují vzpomínky na své minulé životy. Jejich mozek z minulého života se přitom již dávno rozpadl v prach…

K tomu lze navíc dodat, že neurologové objevili, že mozek není neměnná entita, ale dynamická, synaptická hmota, která se neustále mění… Na rozdíl od počítačového disku, který má stálý, neměnný formát a který vám vždy vyhodí stejnou informaci nahranou v minulosti, je těžké tvrdit, že paměť se dá v neustále se měnícím mozku někam umístit a zase vyvolat.

Zatímco pokud uvažujeme o mozku jako o přijímači, tak je logické že se dokáže naladit na správnou frekvenci a přijmout informaci, která existuje (pravděpodobně) ve formě nějakého (multidimenzionálního, holografického) energetického pole nezávisle na hmotném těle člověka…

Mozek dekóduje příval frekvencí, které přijímá prostřednictvím 5 smyslů a vytváří naši realitu

Přeskočme tedy sporný Pribramův model mozku — pro pochopení celku není až tak důležité, jak přesně mozek převádí signály, které přijímá prostřednictvím smyslů (například světelné a zvukové vlnění) do konkrétní podoby světa tak, jak ho známe. Mozek prostě konvertuje frekvence, které přijímá skrze smysly a přenáší je do našeho vnitřního světa vnímání.

-konec poznámky-

Pokračujme s M. Talbotem:

Pokud je hmatatelný svět jenom druhotnou skutečností a to, co se nachází „tam venku“ je pouhou změtí frekvencí — tedy pokud je vesmír hologramem, jehož určité frekvence jsou mozkem „počítačově, matematicky“ konvertovány do smyslové podoby, co nám pak zůstane z tzv. objektivní reality? Řečeno s nadsázkou: Přestane existovat.

Jak už východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je „Mája“, iluze a ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se ve fyzickém světě, nejedná se o nic jiného, než o představu. Jsme pouhými „přijímači“ plovoucími uprostřed kaleidoskopického oceánu frekvencí, a to, co si z tohoto oceánu vybereme a převedeme do fyzické reality, je jen jednou z mnoha variant, kterou lze v rámci uvedeného „superhologramu“ projevit.

Autor: Michael Talbot

Vědomí si lze představit jako formu energetického pole

Už jsme předložili mnoho důkazů a svědectví o tom, že lidské vědomí nesídlí v mozku, důkazů je tolik že prostě není pochyb. K něčemu velmi podobnému dospěl na základě ověřování reinkarnačních vzpomínek i psycholog a lékař Dr. Tucker. který říká to stejné jinými slovy:

• 1. Kvantová fyzika objevila, že hmotné jevy existují pouze když je pozorujeme — jsou vytvářeny, nebo též vykreslovány mozkem na základě signálu z 5 smyslů.
• 2. Jinými slovy to lze říci tak, že vědomí vytváří hmotu, nikoliv naopak.
• 3. A pokud vědomí vytváří hmotu, tak nemůže být závislé na té hmotě ani na hmotném mozku.
• 4. Pokud je vědomí nezávislé na mozku, tak logicky může být po smrti starého těla jednoduše připojeno k tělu jinému.

A tak se to také děje. Ano, vážení čtenáři, např. známé tvrzení že „náhody neexistují“ má svůj podklad také v holografických principech Univerza. A náhodou rozhodně není to, že v mainstreamu se objevuje rostoucí počet článků na téma toho, že žijeme v holografické „počítačové simulaci“ toho, čemu jsme si navykli říkat „realita“. Filmem „Matrix“ to začalo a v poslední době o tom opakovaně mluvil dokonce i oblíbený Elon Musk.

Intuitivně asi nikdo nemá problém chápat, že tvrzení o „simulační teorii“ má principielně velmi blízko k tvrzení duchovních autorů o tom, že materiální svět je „Mája“, iluze. Rychlost světla je bariérou této iluze a kvantové efekty, které pozorujeme jsou naším nárazem na „stěnu“ simulace 😉 Stejně tak si lze snadno představit, že by mohly existovat různé úrovně simulací, vnořené do sebe podobně jako matrjoška.

-pokračování-

Tento článek je součástí seriálu o tom, co je to vlastně „realita“. Začínáme s fyzikálními důkazy o tom, co je to hmota a jak ji naše duše vnímá. Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Na fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

Zdroj a další informace:

• Michael Talbot, Holografický vesmír
• Reality check: The hidden connections behind quantum weirdness. https://www.newscientist.com/article/mg23431200-200-realitys-comeback-the-hidden-network-that-controls-what-we-see/
• http://www.karlrichard.com/reality-check-the-hidden-connections-behind-quantum-weirdness/
• Your Brain Is a Time Machine: Why we need to talk about time. https://www.newscientist.com/article/2132847-your-brain-is-a-time-machine-why-we-need-to-talk-about-time/
• http://www.crystalinks.com/holographic.html
• http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004060010
• http://eldar.cz/kangaroo/seminarky/hra.html
• https://techxplore.com/news/2016-06-elon-musk-simulation-science.html
• http://www.academia.edu/17207410/You_are_a_Hologram _projected_from_the_edge_of_the_universe
• https://www.newscientist.com/article/mg20126911.300-our-world-may-be-a-giant-hologram/

Kvarky a tachyony…

Dostali jsme připomínky ohledně chybějících zmínek o tzv. kvarcích a tachyonech… Jsou to zástupci materialismu, který se snaží… ale nedokáže vysvětlit vše. K čemu materialisté dospěli?

1. kvarky

Kvarky dle standardního modelu částicové fyziky prý nemají vnitřní strukturu a jsou spolu s leptony a kalibračními bosony „nejmenší“ známé částice, ze kterých se skládá hmota. …

Již v roce 1974 se objevily první modely počítající s tím, že kvarky se skládají z dalších menších částic, tzv. preonů. Dodnes však pro tyto teorie neexistuje jediná experimentální indicie, kvarky se chovají jako bodové až do rozměrů řádově 10⁻¹⁸ metru a tam je i hranice současných experimentálních možností. Také teoretické koncepty rozpracovávané v současnosti se od preonových teorií liší a potenciální nebodovost kvarků řeší nejčastěji pomocí strun. …

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvark

2. tachyony

Tachyon (z řec. ταχύς – rychlý) je hypotetická, dodnes neprokázaná částice pohybující se nadsvětelnou rychlostí. …jen další směšný materialistický pokus vysvětlit např. kvantové provázání 🙂

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Tachyon

Jednoduše, jsou to obojí zástupci materialismu, který nedokáže vysvětlit vše… MATERIALISMUS SI NEVÍ RADY, KDYŽ JDETE VÍCE JAKOBY DO „NITRA HMOTY“.

Další část (pro ty zvědavější) doplňuje výklad o holografickém vesmíru, ale malinko předbíhá vysvětlování, které v seriálu teprve přijde… můžete si tedy ušetřit úsilí a energii na studium…

Holografický princip a souvislost s gravitací

Petr Kulhánek, citace: Souvislost mezi gravitací a termodynamikou poprvé ukázal izraelský teoretik Jacob Bekenstein na myšlenkovém pokusu s černou dírou. Otevřel tak zcela nový vědní obor — termodynamiku černých děr. Výsledkem těchto úvah bylo nejenom známé Hawkingovo vypařování, ale zejména holografický princip, který dává do souvislosti informace obsažené na povrchu nějaké oblasti s děním uvnitř oblasti… Bekensteinův myšlenkový experiment historicky poprvé dává do souvislosti gravitaci (v její nejextrémnější podobě — černé díře) s termodynamikou…

Princip maximální entropie

Představme si nějakou prostorovou oblast, třeba kulového tvaru, do které budeme odkládat stále větší a větší množství látky. Množství informace uvnitř oblasti roste a s ním roste i entropie oblasti. Uvedenou proceduru nelze ale opakovat donekonečna. V určitém okamžiku množství hmoty v oblasti překročí kritickou mez a oblast se stane černou dírou. Existuje tedy maximální entropie, kterou je možné do dané oblasti „uskladnit“. Tomuto tvrzení se říká princip maximální entropie…

Jinou otázkou je, co se stane s entropií oblasti, když se promění v černou díru. Pokud by entropie zmizela, odporovalo by to druhé větě termodynamické, podle které může entropie uzavřeného systému jen růst. Od Bekensteinových a Hawkingových úvah je k řešení jen krůček. Entropie je podobně jako teplota lokalizovaná na horizontu černé díry. Toto řešení navrhnul již Stephen Hawking při svých úvahách o termodynamice černých děr. Právě z termodynamických úvah je možné najít vztah pro entropii černé díry (A je plocha povrchu černé díry):

Jenže entropie souvisí s informací, a tak okamžitě vzniká další otázka: Jak může být informace uložena na povrchu (horizontu) černé díry…

Holografický princip

Ze vztahu (4) i z předchozích úvah plyne, že entropie a informace jsou lokalizovány na povrchu černé díry. To je poněkud zvláštní, uvědomíme-li si, že entropie je extenzivní neboli aditivní veličina a za normálních okolností roste s  počtem částic a tedy s objemem, nikoli s plochou. V případě černé je veškerá informace o látce v nitru černé díry lokalizována na jejím povrchu. Jde o jednu z mnoha variant holografického principu, podle kterého může být informace o N-dimenzionální oblasti zakódována na N–k rozměrném holografickém plátně (hologramu, chcete-li), v našem případě horizontu černé díry. Obdobná situace je známa v matematice, v teorii komplexní proměnné. Má-li komplexní funkce komplexní proměnné v určité oblasti komplexní derivaci (říkáme, že je holomorfní), postačí znát hodnoty této funkce na hranici oblasti a hodnoty uvnitř už jsou jimi určeny.

Platí holografický princip jen pro komplexní proměnnou v matematice a černé díry ve fyzice nebo jde o hlubší princip, na který jsme náhodou přišli při studiu termodynamiky černých děr? Mnoho vědců věří, že holografický princip je jedním z nejzákladnějších přírodních zákonů…

Formulací holografického principu je velké množství a pro naše účely nejsou jednotlivé nuance důležité. Holografický princip je v tuto chvíli stále hypotézou. Pokud by měl platit pro vesmír jako celek, není zcela jasné, kam umístit holografické „projekční plátno“, na němž by byla lokalizována veškerá informace o celém vesmíru…

Pozn. redakce: Pozoruhodné je, že tuto otázku „projekčního plátna“ vysvětluje „duchovní“ teorie, která mluví o tzv. „manifestaci“ Duše v této realitě. Necháváme na čtenáři, aby posoudil, jak to do sebe zapadá… 😉

Verlindovo pojetí gravitace

Souvislost mezi termodynamikou, statistikou a gravitací se poprvé objevila na počátku 70. let 20. století v pracích Bekensteina a Hawkinga (viz AB 45/2011). Lokalizace entropie a informace na horizontu černé díry vedla k formulaci holografického principu, který se stal velmi oblíbeným nástrojem teoretických fyziků. V roce 1995 se podařilo americkému teoretickému fyzikovi Tedu Jacobsonovi (1954) zformulovat rovnice obecné relativity pomocí termodynamických vlastností horizontu událostí… Erik Verlinde přidal koncept entropické síly (síly způsobené růstem entropie mikroskopického systému). Podle Verlinda gravitace jako interakce neexistuje. Je jen makroskopickým projevem růstu entropie mikroskopických systémů, nic víc…

Když rozbijete v místnosti lahvičku s voňavkou, ucítíte ji po chvíli v celé místnosti. Je to způsobeno difúzí, při které se molekuly vůně pohybují chaoticky a postupně se šíří prostorem. Dokonce lze zavést tzv. termodynamickou sílu (je úměrná gradientu koncentrace vůně), která je z makroskopického hlediska za šíření vůně zodpovědná. Sil, které mají původ v mikroskopickém chování látek, je velké množství. Uveďme ještě alespoň dva příklady. Prvním je osmóza (difúze přes polopropustnou membránu) a druhým je elastická síla. Když natáhnete gumičku, má snahu se vrátit do původní délky. Makroskopicky pociťujete sílu, která může být popsána Hookovým zákonem. Původ této síly je v růstu entropie na mikroskopické úrovni a jde o typický příklad entropické síly. Erik Verlinde založil svou teorii gravitace na dvou předpokladech:

Verlindovo pojetí řeší zcela neobvykle existenci prostoru a času. Prostor a čas se automaticky vynoří v důsledku existence informace (entropie) na uzavřeném holografickém plátně (hranici oblasti). Stejně tak jako vznikne prostor a čas, je i zákon setrvačnosti (těleso setrvává v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud na něj nepůsobí síla) důsledkem existence informace na hranici oblasti. Verlinde ukázal, že růst entropie v jeho holografickém světě vede na gravitační sílu (ať v Newtonově nebo v Einsteinově pojetí). Gravitaci tak chápe jako entropickou sílu, což znamená, že gravitace jakožto primární interakce neexistuje, je jen důsledkem statistického chování objektů mikrosvěta, stejně jako síla elastická…

Závěr

Verlindovo pojetí gravitace je zatím hypotézou… Pokud by Verlindova představa byla pravdivá, znamenalo by to existenci jen tří základních přírodních sil. Je možné, že by Verlindova teorie mohla vyřešit i ožehavý problém temné energie a temné hmoty…

Zdroj: https://www.aldebaran.cz/bulletin/2011_46_ver.php

Problém temné energie a temné hmoty

Za redakci přidáváme bod číslo 3. Je to docela vtipné, ale právě otázku temné energie a hmoty, považujeme za jeden z největších podvodů současné „vědy“.

My už totiž víme, že žádná temná hmota není pro fungování vesmíru potřebná!

Tato otázka je extrémně důležitá nejen pro pochopení vesmíru, ale i naší role v něm, proto fungování vesmíru věnujeme celý seriál Lidstvo a kosmické cykly, kde je to vysvětleno s přesahem a vybudováno na svědectví mnoha svědků, jejichž důvěryhodnost od počátku postupně dokazujeme.

Obáváme se, že tato otázka je terčem naprostého utajování a totálního lhaní a proto se každý musí spoléhat co nejvíce na vlastní moudrost…

Zkusme nad tím základním principem každý pouvažovat… relevantní části jsou k nalezení tady: https://pruvodce-vzestupem-duse.online/lidstvo-a-kosmicke-cykly/jak-je-univerzum-propojeno-s-lidskym-vedomim-elektricky-plazmaticky-vesmir-galakticke-supervlny-mikronova-elektromagnetismus-je-daleko-silnejsi-nez-gravitace-podvodna-temna-hmota-a-energie-17/