Genetika versus epigenetika. Geny neřídí naše zdraví, ve škole nám lžou! Biolog Bruce Lipton potvrzuje vliv mysli na tělo. Proč ale pozitivní myšlenka ke změně nestačí? Co je většinovou příčinou nemocí?

Definice epigenetiky podle oficiální materialistické encyklopedie není moc zajímavá a příliš neodpovídá tomu, co propaguje Bruce H. Lipton PH.D., autor několika bestsellerů, buněčný biolog, vědec, univerzitní pedagog, který je nazýván průkopníkem epigenetiky:

Genetika znamená, že jsme ovládáni geny, ale epigenetika naopak mluví o tom, jak můžeme kontrolovat a řídit geny.

Co je epigenetika podle materialistické encyklopedie?

Epigenetika (od slova επί/mimo genetiku) je vědní podobor genetiky, jenž studuje změny v genové expresi, které nejsou způsobeny změnou nukleotidové sekvence DNA.

V principu jde o dobře ověřenou skutečnost, kdy se jeden stejný genom tzv. exprimuje (vyjádří) v různých buňkách odlišně. Může to vést až k úplné odlišnosti jedinců se stejným jaderným genomem — krásným příkladem jsou včelí matka a dělnice, obě s plně identickou genovou sekvencí.

Sekvence DNA nebo genetická sekvence je posloupnost písmen představujících primární strukturu molekuly či vlákna DNA, které má kapacitu nést informaci. Vzhledem k biologickým funkcím, které mohou záviset na kontextu, sekvence buďto mají anebo nemají smysl a jsou tedy kódující nebo nekódující DNA. Pro většinu nekódující DNA není známa její funkce a v takovém případě se často označuje jako junk DNA, z angličtiny „odpadní DNA“. (Zdroj: Wikipedie.)

Král je nahý a temná hmota NEEXISTUJE

Samozřejmě se zde opět vnucuje silné podezření o tom, že se nám utajují zásadní vědomosti… Výše uvedený rozdíl v expresi je zcela mimo chápání dnešní dogmatické materialistické “vědy”. Tito ne-vědci nyní žel zcela ovládají znalosti lidstva — díky tomu že jsou podporováni finančně vládci této planety. Tím se dostáváme znovu k tomu, že lidstvo je udržováno v zotročení pomocí nevědomosti.

Materialistická epigenetika se pokouší záhadu objasnit materialistickými teoriemi a dogmaty — což korektně nejde — protože základem všeho je samozřejmě energie a vědomí. To ovšem v žádném případě nechtějí temnáři přiznat a neustále se nám snaží sugerovat, že příčina je ve hmotě… Je to analogické velkému “vědeckému” kosmologickému podfuku s temnou hmotou — která ve skutečnosti neexistuje! I to jsme již zde důkladně analyzovali.

Daleko lépe věc vyjádřil MUDr. Jan Vojáček na celostnimedicina.cz:

Epigenetika jako vědní obor se zabývá faktory ovlivňujícími takzvanou genovou expresi, tedy tím, které geny se aktivně zapojí do procesu řízení buněčného vývoje. Laicky řečeno v našich buňkách se ze všech přítomných genů v určitý okamžik některé geny zapínají a některé vypínají. Epigenetika studuje vlivy a faktory, které naše jednotlivé geny aktivují.

Předpokládalo se, že identifikací jednotlivých genů se podaří objevit příčiny vzniku onemocnění — a to hlavně těch, kde je prokázána genetická mutace buněk. Tohoto záměru nebylo nikdy dosaženo a úspěchy byly jen dílčí. Ne že by se nepodařilo naši dvoušroubovici DNA rozebrat na prvočinitele, ale nepodařilo se najít příčinu mutací, které vedou ke vzniku onkologických a dalších onemocnění. Naopak, od té doby nemocí stále přibývá a nyní v 21. století má každý třetí člověk riziko vzniku zhoubného onemocnění a každý druhý kardiovaskulárního onemocnění.

A tak “vědci” dospěli v určité fázi výzkumu k závěru, že nádorové onemocnění prý je náhodnou mutací některých genů, bez zjevné příčiny.

Je to úplně stejná “náhoda”, jako když se nám “vědci” snaží nakukat, že prý člověk a obecně  biologické druhy na Zemi vznikly “náhodou” 😉 pozn. redakce.

Bruce Lipton v knize „Biologie víry“ tvrdí: Geny neřídí naše zdraví!

Co je tedy příčinou nemocí?

Kniha „Biologie víry“ je průlomovým dílem z nové oblasti biologie, která navždy změní způsob vašeho myšlení a pohled na vaše zdraví. Výzkumy buněčného biologa Bruce Liptona a dalších špičkových vědců vedly k novým objevům týkajícím se interakce těla a mysli i k novým závěrům ohledně způsobu, jakým buňky přijímají informace. Bruce Lipton v knize popisuje vliv mysli na hmotu a dopad tohoto vlivu na náš život. Je totiž možné ovlivnit, která genetická informace se stane aktivní a která zůstane pasivní. Lipton objevil, jak je možné tuto informaci „přeprogramovat“ — a tím i změnit svou genetickou výbavu či chování a zdraví, které je nám dáno. Často říká:

„Můžete si vytvořit nemoc, stejně jako si můžete vytvořit zdraví“.

Bruce Lipton, Ph.D., je jedna z nejvýznamnějších postav tzv. „nové biologie“. Již v roce 1982 začal zkoumat principy kvantové fyziky a její vliv na způsob, jakým buňky přijímají informace. Jeho výzkumy vedly k závěrům, které jsou v rozporu s tradičním vědeckým názorem, že život a zdraví jsou řízeny geny, a staly se základem pro epigenetiku.

Ve své knize sdílí kromě vědeckých poznatků z oblasti epigenetiky i své osobní zkušenosti. Poznatky, ke kterým ve svých výzkumech dospěl, aplikoval i ve svém osobním životě. Sám na sobě zaznamenal zlepšení svého zdraví a rapidní zvýšení kvality každodenního života.

Co dokázaly experimenty s kmenovými buňkami

Vývoj kmenových buněk lze zjednodušeně popsat takto:

• Chemie krve ovládá buňky.
• Co ovládá chemii krve?
• Mozek a mysl!
• Závěr: Mysl řídí geny.

Bruce Lipton tvrdí: Kmenové buňky jsou embryonálními buňkami — což znamená, že se mohou stát jakoukoliv buňkou.

Když klonujete kmenové buňky, dáte je do Petriho misek, ve kterých se následně dělí, takže nejdříve máte jednu, poté dvě, čtyři, osm a o týden později máte třicet tisíc buněk. Nejdůležitější je, že všechny tyto buňky jsou zcela identické, protože pochází z jedné mateřské buňky.

Při experimentech s kmenovými buňkami jsem si všiml, že buňky se chovají jinak v rozdílných roztocích nebo prostředích. Nakonec jsem udělal následující experiment: Naklonoval jsem jednu buňku, po týdnu jsem měl třicet tisíc identických buněk, ty jsem rozdělil do tří Petriho misek, v každé misce bylo po deseti tisících identických buněk. Následně jsem vytvořil tři různé roztoky. V prvním roztoku buňky vytvořily sval, ve druhém roztoku kost a ve třetím roztoku buňky vytvořily tukové buňky, což mi jasně ukázalo, že co z buňky bude, je ovlivněno okolním prostředím a nikoliv genetikou. V lidském těle je kolem 50 miliard buněk a úplně prvotní zdroj každé z nich je krev. Dalo by se říct, že lidské tělo je taková velká Petriho miska, která je pokrytá kůží, uvnitř je 50 miliard buněk a kultivační prostředí a roztok, kde se ta kultura mění a množí, je právě krev. To znamená, že látky, které jsou obsaženy v krvi, jsou to hlavní, co ovlivňuje, jak se daná buňka vyvíjí.

Pozn. redakce: A tady je fascinující shoda dokonce i s Abdrushinovým prorockým tvrzením, kde bylo řečeno, že právě krev je klíčové médium, které „přenáší vyzařování (energii) z oblasti srdce po celém těle“. Víme už také, že v srdci je umístěna tzv. božská Jiskra, střed duše a hlavní zdroj její životní energie. Vyzařování a energie božské Jiskry krevním oběhem proudí do celého těla a energeticky jej ovlivňují — jinak řečeno, jde o ovlivnění naším vědomím. Informace do sebe krásně zapadají!

Geny se tedy neaktivují a deaktivují, jak jsme se dříve mylně domnívali, pokračuje Lipton. Geny jsou ovlivňovány signály zvenčí. To je právě to, čím se zabývá epigenetika.

Genetika tvrdí, že prý jsme ovládáni geny, ale epigenetika naopak mluví o tom, jak můžeme kontrolovat a řídit geny.

Chování genů je tvárnější, než jsme si kdy byli ochotni připustit, a význam znalosti genomu je tím odsunut na vedlejší kolej

Geny jsou jakési plány, je to kód, jak se mají vytvářet různé bílkoviny v těle. V těle máme asi sto tisíc bílkovin a každá z nich vzniká na základě nějakého plánu, který vychází z genu. Pokud si to uvědomíme, můžeme využít naši mysl ke zlepšení chování našich genů. Jak? Změnit v co věříme, změnit co jíme, naučit se meditovat, snížit množství stresu v našem životě, zbavit se škodlivých návyků. To všechno bude mít vliv na naše geny. A geny se mohou měnit už během 8 hodin. Je důležité vědět, že geny nepředurčují náš osud, jsou to pouze koncepty nebo plány, ale signály z mozku mohou změnit koncept samotného genu, a tím změnit asi tři tisíce různých bílkovin obsažených v genu. Epigenetika tedy není jenom o nějakém zapínání a vypínání genů, ale můžeme změnit dokonce i funkci genů a jejich činnost. Máme velkou moc, neboť jsme to my, kdo řídí aktivitu našich genů.

Nejdůležitější poznatek epigenetiky je, že VY SAMI můžete změnit, jak se daný gen bude ve výsledku chovat.

Sice můžete zdědit zmutovaný gen, ale můžete ovlivnit, jak se bude chovat. Nebo naopak zdědíte normální gen, ale kvůli tomu, jak se chováte, jaký vedete životní styl, jak přemýšlíte, jak se stravujete, může dojít k tomu, že se informace v genu změní a to může vést k nemoci…

Pozn. redakce: Dodejme jen tolik — ano, stav mysli jednoznačně může ovlivnit genetiku a následně i zdraví. B. Lipton vám ale nedává smysluplný a prakticky použitelný návod jak dosáhnout změny. To můžete dosáhnout pouze sjednocením sebe-sama, sjednocením své vnitřní jin-jang duality za pomoci kristovské lásky. NÁSLEDNĚ získáte SÍLU a energii POHNOUT HOROU!

Nadvláda genů — domněnka, nebo fakt?

Bruce Lipton chápe ne-moc jako důsledek kombinace emocionální, duševní, fyzické a duchovní nerovnováhy, nikoliv jen jako nedokonalost biochemické mechaniky těla. Drtivá většina lidí se rodí s geny, které jim umožňují žít zdravý a šťastný život. Realita tomu však vůbec neodpovídá…

Od počátku věku genetiky nám je vnucován názor, že jsme podřízeni nadvládě svých genů.

Učíme se to ve škole, na lékařských fakultách a s tímto názorem se potkáváme i v ordinacích, když se ptáme na příčinu své nemoci. Důsledky tohoto přesvědčení mají obrovský dopad na to, jak vnímáme svou pozici v procesu léčby. Příčinu nemoci chybně vidíme v „špatných“ genech. „Nová biologie“ však dokazuje, že tento názor o nadvládě genů je již překonán.

Epigenetika doslovně znamená „vláda nad genetikou“

Zkoumání buněčné membrány přivedlo buněčného biologa Bruce Liptona k závěrům, které vyvracejí hypotézu, dle které je kvalita našeho života předem dána naší genetickou výbavou. Jeho kniha „Biologie víry — Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků“ získala v roce 2006 cenu za nejlepší knihu v oblasti vědy udělenou USA BooksNews. Dle výzkumů B. Liptona je činnost buněk ovlivňována primárně jejich kontaktem s vnějším prostředím, nikoliv jejich genetickým kódem. Z toho vyplývá, že genetický kód DNA, který je uložen v jádru buňky, neřídí samotnou činnost buňky.

Pokud jste přesvědčeni, že geny řídí váš život, potom máte dobrou výmluvu, proč se na sebe dívat jako na oběť dědičnosti… jenže to prostě není pravda!

Síla našeho podvědomí = ega, emocí

Ve skutečnosti postihují nemoci způsobené narušeným genem méně než dvě procenta populace. To znamená, že většina lidí přichází na svět s genetickou výbavou, která jim umožňuje zdravý a šťastný život. Realita tomu však vůbec neodpovídá.

Dle Bruce Liptona je genetický determinismus, dle něhož je „osud“ organismu stanovený genetickým kódem, již překonán. Je to náš postoj k sobě samým a k situacím, který ve skutečnosti určuje referenční hranice našeho zdraví — tedy to, jestli své zdraví posílíme, nebo oslabíme. Tím nejdůležitějším postojem je ten, který má člověk uložen v podvědomí, nikoliv ten, který vysloví nahlas a kterého si je vědom. Není výjimkou, že vědomé myšlenky se ve skutečnosti vůbec neshodují s tím, co je uložené v hloubce našeho podvědomí.

Pozn. redakce: Tady musíme znovu zmínit to, co se vám už dlouho snažíme připomínat — totiž že vaše podvědomí (= ego) je mimo vaši kontrolu. Je to v podstatě jinová část duální lidské duše, nezávislé vědomí, které jedná samostatně a teprve se zpožděním ca 1/2 sekundy se ve vašem mozku „vypočítá“ vnitřní (a vysoce subjektivní) model reality — a také iluze „jakože to vy sami řídíte tělo“ 😉 Teprve potom přijde ke slovu naše „vědomá“ část. TO NENÍ VTIP! Je to velmi dobře doloženo psychologickými testy. Dokonce velmi často můžete sami pozorovat a vidět v rozporuplném jednání lidí konflikt vědomí a podvědomí, ega a ducha — u neprobuzených lidí jsou tyto dvě složky často v konfliktu, doslova ve válce!

A nejen to, ukazujeme vám i snadnou a praktickou Cestu k tomu, jak získat kontrolu nad tím, co se děje ve vašem osobním podvědomí.

Možná to znáte i z vlastní zkušenosti — říkáte si, že tohle již neuděláte nebo takhle se již nezachováte a za pár týdnu se přistihnete, že jednáte stále stejně… Změnit navyklé vzorce chování a myšlení (tzv. programy) uložené v našem podvědomí je v skutečnosti velká dřina. Vyžaduje to konfrontaci s potlačenými emocemi a konfliktními, traumatickými zážitky, na které jsme se kdysi rozhodli „zapomenout“.

Ve skutečnosti je to jinak…

Pozn. redakce: Ve skutečnosti je to ještě malinko jinak, než vám říká Bruce Lipton. Všechny výše uvedené problematické věci plynou z konfliktu ega a ducha. Samozřejmě, ego jede podle svých naučených programů… a pokud duch nedělá nic pro změnu a hledá řešení stále jen ve vnějším iluzivním a zrcadlově převráceném světě, jeho vliv na součtovou jin-jang duši bude čím dál menší. Jediný účinný a dokonale praktický způsob, jak získat vliv na jednání podvědomí (ego, emoce), představuje tzv. kristovská láska k sobě-sama. Je to vnitřní analogie vnějších vztahů muž-žena. Jak vysvětluje „Marcelka z hor“, láska spočívá tom, že partnerovi dáváte pozornost — přesně tím mu posíláte energii lásky. Videozáznam její odpovědi naleznete zde. A skutečná láska je nepodmíněná a věčná.

Podívejme se nakonec ještě na pár biologických, epigenetických postřehů:

DNA se v průběhu našeho života mění a přizpůsobuje. Ve skutečnosti se rodíme a umíráme s výrazně odlišnou DNA!

Úryvek z knihy „Biologie víry“: Svět je plný lidí, kteří žijí v neustálém strachu z toho, že v jeden nečekaný den na ně zaútočí jejich geny. Jen si představte ty davy lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou tikajícími časovanými bombami. Čekají, kdy u nich propukne rakovina, rovněž jako propukla v životě jejich matky, bratra, sestry nebo tety či strýce…

Čili lidé se tak podvědomě sami programují k nemoci… Rodinný a sociální kontext hraje v procesu onemocnění významnou roli. Vliv forem chování, které si v rodině nevědomě osvojujeme, častokrát podceňujeme.

Další biolog, Rupert Sheldrake tvrdí: Názor, že geny řídí biologii, byl ve vědě citován tak dlouho, až ho vědci přijali za objektivní „pravdu“. Dlouhá desetiletí tento názor nikdo nezpochybnil a proto jsme jaksi zapomněli, že jde JEN a POUZE o (vyvratitelnou) hypotézu….

O tom, že v dnešní oficiální „vědě“ je takových mylných domněnek více, píše britský biolog R. Sheldrake ve své knize „Mylné domněnky vědy“.

Mysl versus hmota: Proč samo pozitivní myšlení často nefunguje?

Úryvek z knihy „Biologie víry“: Výzkum v oblasti epigenetiky prokázal, že genetické informace DNA, které jsou odevzdávány prostřednictvím genů, nejsou při narození dány konkrétně. Geny nejsou osudem! Vliv prostředí, včetně výživy, stresu, emocí, můžou tyto geny modifikovat…

Buňky (potažmo tedy my) jsou utvářeny prostředím, v němž se rozvíjí. Buňky tedy reagují na vjemy, které se nachází v jejich okolí. K těmto vjemům patří nejen vápník, draslík, toxické látky, světlo, ale i to, jestli jsou vystaveny stresovému prostředí či negativním myšlenkám. Naše zdraví je jasným odrazem nastavení naší mysli. Pokud svou mysl plníme negativními myšlenkami, nevědomky se vystavujeme stresu, na který buňky reagují.

Mysl je mocný lékař. Pěstovat pozitivní myšlení je tou nejlepší dovedností, kterou si můžeme v životě osvojit…

Pozn. redakce: Ohledně dalších odstavců musíme proti Liptonovi vznést zásadní námitky… jasně v nich totiž můžeme vidět omezení, neboli materialistický program, který Bruce Lipton má ve svém podvědomí 😉 Především je jasně viditelné, že on vůbec nechápe, kdo je bytost zvaná člověk! Když totiž poznáte sebe-sama, tak budete velmi dobře chápat, co se děje ve vašem vědomí, co je podvědomí… a co je denní vědomá mysl.

Naše vědomí má dvě složky, které se v naší realitě projevují v součtu jako duše (vědomá mysl):

• nadvědomí ~ duch, láska, kreativita (duchovní vědomí je napojeno na šišinku v centru mozku)
• podvědomí ~ ego (vědomí těla, emoce), persona, programy=stroj, theta vlny mozku (hypnóza), děti do 7 let fungují na této úrovni

Vědomá mysl nemá pod kontrolou podvědomí, říká Lipton. Pokud tedy máme problém s negativitou, nejsme obětí něčeho vnějšího — problém přichází zevnitř. Zásadní roli hraje naše podvědomí a programy, které jsou v podvědomí uložené. Bruce přirovnává naše podvědomí k záznamovému zařízení (biopočítači), do kterého jsou nahrávány určité programy (především v dětství) a tyto programy určují jak bude vypadat náš život, naše chování a životní prožitky. PROTO: Pokud tedy nejsme spokojeni s něčím v našem životě, je nezbytné změnit programy v našem podvědomí.

Což je v dokonalé shodě s tím, co vám dlouhodobě říkáme o dualitě člověka a lidské duše.

Nicméně, pokud jde o řešení našich problémů, tak hned uvidíte ZÁSADNÍ OMYL PANA LIPTONA, pokud jde o práci s myslí. V jednom rozhovoru doslova říká: Nemůžete používat nějaké afirmace, nemůžete mluvit sami se sebou… protože tam uvnitř nikdo není 😀

Bruce Lipton se mýlí, když se pokouší vysvětlit proč pozitivní myšlení nefunguje. Ono totiž velmi často nefunguje především kvůli výše zmíněnému konfliktu mezi nadvědomím a podvědomím, mezi duchem a egem (které je úzce spojeno s emocemi těla). Proto samozřejmě emoce nemůžeme „řídit“, jak jistě všichni čtenáři chápou 😉 Bruce si nechce přiznat že „uvnitř“ v podvědomí by mohlo být nějaké samostatné, nezávisle jednající vědomí… Čtěte prosím následující odstavce s vědomím, že se v nich Lipton fatálně mýlí— i když začíná dobře:

Není pochyb o síle mysli, ale Lipton zastává názor, že samotné pozitivní myšlení nemusí vždy vést k vyléčení těla. Proč je tomu tak podle něj? Tvrdí zhruba toto: Zatímco správné používání mysli může uzdravit nemocné tělo, nevhodné nevědomé řízení emocí může jednoduše vést k onemocnění zdravého těla. Protože vědomá mysl je jen jednou z částí naší psychiky. Díky vědomé mysli umíme vyvolat pozitivní myšlenky. Ještě tady ale máme podvědomí — tu část naší psychiky, která je skladištěm stimulů a reakcí odvozených z instinktů a získaných zkušeností. A právě podvědomí je striktně závislé na našich návycích, které jsou silnější než pozitivní myšlenky z produkce naší vědomé mysli. Tyto zdánlivě „samostatné“ části psychiky — vědomá mysl a podvědomí jsou na sobě navzájem závislé. Podvědomá část mysli je navíc milionkrát výkonnější než ta vědomá. A právě to je důvod, proč někdy pozitivní myšlení nefunguje.

Bruce Lipton mluví i o roli toho, co jíme

Dlouho jsme si mysleli, když jíme jídlo, tak ho náš trávicí systém rozloží a také že vaření rozloží živé věci… a neutralizuje všechny aspekty jídla tak, že můžeme použít jídlo jen jako stavební bloky. Ale bylo objeveno ještě něco a to je o miRNA. Zjistili jsme, že molekuly v jídle, které jíme, jsou „načítané“ naším trávicím systémem. A následně přenesené do našich vlastních buněk, kde potom regulují naši vlastní genetiku.

Takže to znamená, že se doslova stáváte tím, co jíte.

STOP geneticky modifikovanému jídlu (GMO)

Už tedy víme, že toto tvrzení má vědecký základ. Jídlem, které jíme, si měníme vlastní genetiku. Dokládá to solidní vědecká studie „Ingested plant microRNAs regulate gene expression in animals“. Autoři jsou Henré Vauchrete a Yves Chupeau z institutu Jean-Pierre Bourgina ve Versailles. Jejich vědecká práce byla poprvé zveřejněna 25.10.2011. Oba vědci studovali vlivy miRNA v asijském způsobu stravování. Zjistili, že miRNA se nerozloží v trávicím systému, ale prostupují žaludeční stěnou do krevního řečiště. Tato informace je pro nás důležitá zvláště proto, že nyní probíhá rozmach používání geneticky modifikovaných potravin. Jejich konzumací naše tělo načítá miRNA, o kterých nemá žádné vědomosti, miRNA nikdy předtím nebyly v našem stravování anebo na naší planetě.

Jeden velmi důležitý bod této vědecké studie: Je lhostejné, jak jídlo tepelně upravujete, protože miRNA jsou velmi malé molekuly a jsou velmi stabilní. Tyto molekuly se nerozkládají, takže vždy do těla dostáváte aktivní, (potencionálně geneticky modifikované) molekuly z jídla, které jíte.

Dobrý nápad je zamyslet se nad jídlem, které jíte.

Co si z toho všeho vzít? Dědičný neznamená nutně genetický. Primární je mysl a emoce

Geny, navzdory jejich významné roli v lidském těle, neodpovídají za veškerou dědičnost. Možná si na to vzpomenete, když zase někdy uslyšíte ten provařený nesmysl: „Za to můžou geny, s tím nic nenaděláte.“ Zapomeňte i na materialistické bláboly o dědičnosti povahy — což mimochodem potvrzuje i prorok Abdrushin. Genetika ovlivňuje především hmotný nosič, tedy tělo jako vozidlo duše.

Svůj život si můžete doslova řídit sami!
Za pomoci kristovské lásky.

Zdroje:

• http://www.spiritualplanet.cz/biologie-viry-geny-neridi-nase-zdravi-co-je-tedy-pricinou-nemoci-dle-nove-biologie/
• https://www.martinus.cz/?uItem=105470&z=39ZQ46
• https://www.sheldrake.org/
• https://www.martinus.cz/?uItem=186112&z=39ZQ46
• Studie „Ingested plant microRNAs regulace gene expression in animals“. Autoři Henré Vauchrete a Yves Chupeau z institutu Jean-Pierre Bourgina ve Versailles. Zveřejněno 25.10.2011.
• Ingested plant miRNAs regulate gene expression in animals Hervé Vaucheret and Yves Chupeau
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3351922/
• https://www.nature.com/articles/cr2011164
• https://www.researchgate.net/publication/51743348_Ingested_plant_miRNAs_regulate_gene_expression_in_animals