Duše. Co je to lidská duše doopravdy? Co je vědomí těla, podvědomí, ego? A co je to duch? Důkazy o existenci duše v člověku. Co je „druhá smrt“?
Třetí oko je čakra, energetické centrum, úzce spojené se smyslovým systémem a šišinkou mozkovou. Je sídlem ducha v člověku — přesněji řečeno, právě zde je duch napojen na tělo. Symbolizuje se jako borovicová šiška.
Stále narážíme mezi lidmi na nepochopení nebo záměnu pojmů duše a duch — a to i ze strany těch, kteří jinak existenci lidské duše uznávají. A přitom je to zcela fundamentální znalost pro vzestup lidské duše. Jak může někdo doufat ve vzestup duše, když má zmatek v tom, co to ta duše je? Proto si musíme společně velmi přesně definovat tyto pojmy, abychom se vyhnuli nedorozumění při výměně informací s ostatními.
Učebnicový příklad nedorozumění a zrodu komunikačních problémů, jsou např. texty celostního lékaře Jana Cindlera, který říká, že duše je prý v těle člověka umístěna na solar plexu… není to ale pravda. Pan Cindler je jistě skvělá osobnost, přesto se žel dopouští velké nepřesnosti — a na rovinu — velkou vinu na tom nese církev, která tento pojem cenzurovala a zatemnila. Její moc otiskla do společenského informačního pole zavádějící popis duše.
Pokud myslíme svůj duchovní vzestup vážně, důkladné sebe-poznání je nezbytné! Nikdo nemůže najít to, co nezná! Nikdo nedojde k cíli, když neví, kde se nachází!
Duše není spojena s třetí čakrou na solar-plexu! Třetí čakra je sídlem vědomí těla, kterému se někdy říká také ego případně podvědomí! Šamani to velmi výstižně nazývají centrum vůle, protože to ego je hlavní řídicí centrum pro fungování těla v této realitě! To ono v podvědomí řídí prakticky všechny funkce těla a produkuje emoce. Nejvtipnější na tom je, že lidé si toho většinou nejsou vědomi, proto se tomu říká podvědomí. Existence vědomí těla je doložena i z další strany, protože biologie objevila v lidském těle tzv. druhý mozek, který má pod kontrolou v podstatě celé tělo.
Popisuje to známá symbolika jin-jang: Duše, to je jin-jang jako celek! Jin je černá polovina, identifikovaná s tělem, nazývaná EGO, podvědomí, malé já, nebo také VNITŘNÍ DÍTĚ . Je to ovšem mírně zjednodušeno… Někteří používají výraz „tělo je vozidlo“, případně jakýsi skafandr, který po smrti odložíme, podobně jako šaty. Ego-duše tím nezanikne, její energetická podstata existuje dál v tzv. astrálním prostoru (jemnohmotnosti) a vrací se na Zemi opakovaně v sérii inkarnací. Každopádně, když popisujeme sjednocení duše pomocí kristovské lásky k sobě, tak k tělu se přitom vztahujeme jako k egu, protože tělo je vnější projev ega v této 3D realitě.
Existence duše je dnes už dobře doložena a těmi nejsolidnějšími důkazy jsou vědecky zdokumentovaná svědectví o převtělování — tak, jak jsme důkladně doložili v sérii textů o tzv. reinkarnaci duší:
Co říká o lidské duši Bible? Duše je především „živá bytost“
Podívejme se nejdříve do oficiálních encyklopedií a mějme přitom na mysli, že se v nich projevuje církevní demagogie a dezinformace, která se dlouhou dobu snažila vymazat rozdíl mezi pojmy duše a Duch. Mnoho lidí proto dodnes chybně považuje tyto výrazy za synonyma. Ve Wikipedii díky tomu můžete najít mj. i nebetyčnou lež, která popírá Descartovo vysvětlení toho, jak může nehmotná duše působit na hmotné tělo (tzv. psychofyzický problém). Descartes vychází ze starověkých znalostí, které Platon ještě měl, než je zničila katolická církev… Descartes totiž správně říká, že místem vzájemného působení Ducha a těla je hypofýza, šišinka, resp. mozek… Nejpřesnější představu získáme, když se podíváme na doslovné významy původních hebrejských výrazů. Následuje několik citací:
Duše je v řadě náboženství, mytologiích a filosofii nehmotná substance živé bytosti. V náboženských a filozofických naukách pojem duše odkazuje na nehmotný princip, který je chápán jako nositel života jednotlivce a jeho identity, který přetrvával v čase. S tím je často spojen předpoklad, že duše je nezávislá na těle a je tedy nesmrtelná. Smrt je pak interpretována jako proces oddělování duše a těla…
Slovem „duše“ se v Bibli překládá hebrejské slovo „nefeš“ (נֶפֶשׁ) a řecké slovo „psyché“ (ψυχη)
Slovo duše téměř ve všech jazycích souvisí s pojmy dýchání a dechu, to je ovšem pravda jen částečně.
Proto běžný a častý překlad „tvor, který dýchá“ není přesný! Daleko výstižnější je termín „živá bytost“. Důkazem toho je význam řeckého slova Psyché (též Psýché), což je v řecké mytologii personifikace lidské duše. Když pak psyché opustí tělo, získá samostatnou existenci: Řekové si ji představovali jako antropomorfní postavu, dvojníka zemřelého, která obvykle skončila v říši Hádově, kde žila jako stín a přízrak. Homér mnohokrát popisuje, jak psyché opouští s posledním dechem umírajícího jako motýl (jenž se v řečtině nazývá rovněž psyché).
Podle kabalistů je lidská duše složena z pěti elementů
- 1. nefeš (hebrejsky נֶפֶשׁ) – tzv. „vitální duše“, „živá bytost“, v hebrejské Bibli neboli Tanachu běžně používané slovo, které je v českých Biblích nejčastěji překládáno jako „duše“, ale někdy i jako „mysl, vůle, život, životní síla, cit, někdo“[6] apod. Tento element duše v živém těle jak zvířat, tak lidí, sídlí v játrech a krvi.[7]
- 2. ruach (hebrejsky רוּחַ) – v českých Biblích je toto slovo nejčastěji překládáno jako „duch“, ale někdy též jako „dech“ či „vítr, vánek, závan“… V případě člověka je však tento element spojován s jeho srdcem.
- 3. nešama (hebrejsky נְשָׁמָה) –
duše čiduch člověka, který je podle judaismu věčný a nezničitelný.[9] Jedná se o element, který Bůh do člověka vdechl při jeho stvoření, aby jej odlišil od zvířat.[10] Kabalisté za sídlo této části duše považují mozek a její jedinečnost od ostatních složek duše spojují s řečí a schopností vyjadřovat myšlenky slovy.V běžném pojetí se má za to, že jak termín „nešama“, tak výše uvedené termíny „nefeš“ a „ruach“, původně odkazovaly na spojitost s dýcháním a jsou proto mnohdy vnímána jako synonyma. - 4. chaja (hebrejsky חַיָּה) – „žití, život“. I když jsou v Bibli tímto pojmem označována i zvířata, v případě kabalistického pojetí člověka odkazuje tento výraz na čtvrtou úroveň duše, která je spojena s nejvyšším stvořeným světem a umožňuje člověku, aby byl vědomou součástí Adama Kadmon.
- 5. jechida (hebrejsky יְחִידָה) – „jednotka, individualita“. V Bibli se výraz nenachází, ale v kabalistickém pojetí pojem vyjadřuje jedinečnost každé lidské duše, která odkazuje k Ejn Sof.
Adam Kadmon (hebrejsky אָדָם קַדְמוֹן), doslova „Člověk Původní“ či „Předvěký“, je podle židovské tradice spojován s jakýmsi lidským předobrazem. V luriánské kabale pak tento mystický koncept odkazuje na duchovně nejvyšší svět, který byl stvořen a je tedy nejblíže k Hospodinu. Judaismus nevnímá materiální tělo jako „vězení duše“. Tělo spíše vnímá jako nástroj, skrze který může duše v tomto materiálním světě jednat…
Adam duši nedostal — Adam „se stal živou duší“
V Bibli se píše, že když Bůh stvořil prvního člověka Adama, tento „člověk se stal živou duší“. (1. Mojžíšova 2:7, Český studijní překlad) Ano! Adam duši nedostal, on se “živou duší” neboli bytostí stal. Bůh vdechl svého ducha do hmotné bytosti “z prachu Země” a tento duální celek se stal “živou duší”. Tato “duše” je v podstatě totéž co výraz “člověk”. Podle některých výkladů lze výraz “prach Země” spojit s pojmy krve resp. DNA — a dává to obrovský smysl — obzvláště když víme jakou důležitou roli pro duši mají vibrační parametry naší krve.
Současně je také dobře známo, že materialisté se nás snaží degradovat na úroveň hmotného člověka (tj. zvířete) a popírají přitom existenci “dechu života” — tento podvod vidíme např. u Freudovské psychologie… Slovo „duch“ přitom označuje jistou sílu nebo energii, která dává tělu život, jinak řečeno “dech života”. Důkladněji to vysvětlujeme níže v kapitole o tom co je “duch”. Přes veškeré zmatení, nejvýstižnější a nejužitečnější popis duše najdeme v tomto klíčovém výroku:
Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. (1. Mojžíšova neboli Genesis 2:7)
Velmi zajímavý je tzv. Darbyho překlad. Označení tvůrců člověka jako Jehova Elohim (to je množné číslo!) je daleko nejpřesnější ze všech… Darby se velmi upřímně snažil zachovat přesný význam z původních zdrojů, naučil se originální biblické jazyky a překládal přímo z nich:
And Jehovah Elohim formed Man, dust of the ground, and breathed into his nostrils the breath of life; and Man became a living soul. (Genesis 2:7, A New Translation by John Nelson Darby out of the original Hebrew and Greek, 1890.)
Duše je jasně celý živý tvor, celá naše bytost, ne jen něco uvnitř, co přežívá smrt těla.
Z Bible tedy zcela jednoznačně vyplývá, že lidská duše je celá bytost! Tady můžeme vidět první a zásadní církevní klam — běžný křesťan je totiž formován a programován zhruba takovouto ideologií (zjednodušeně a s mírnou nadsázkou): Musíte být hodní, poslouchat pana faráře, chodit do kostela, platit desátky a pak máte šanci, že si tu svou duši schovanou tam někde uvnitř zachráníte. Jsme přesvědčováni, že duše je něco neviditelného uvnitř nás, něco co prý zachráníme, když budeme poslušní církevních autorit. Aby před vámi skryli osvobozující Poznání, tak satanovi poskoci v církvi skryli nejen reinkarnační nauku ale dokonce měli nebetyčnou drzost popřít znalost o existenci ducha v duši — roku 870 n.l. Konstantinopolský koncil zlikvidoval znalost o duchu v lidské duši.
Záměrně vám neříkají ani slovo o tom, že to vy sami ve svém těle jste tou duší, kterou byste měli zachraňovat. A vší silou vás udržují v slepé víře, že bez církve to nejde. Jenže Bible mluví zcela jasně: Duše je celý tvor, celá naše bytost, ne jen něco uvnitř, co přežívá smrt těla!
A toto poznání významně rozšiřuje možnosti, jak pro tu svou duši něco udělat…
Órigenés v autentické nejstarší křesťanské teologii nazývá duši „něčím uprostřed mezi slabým tělem a vůli majícím duchem“. Není to v rozporu s výše uvedeným — dá se na to dívat i tak, že duše je prostě spojením mezi tělem a duchem. Není proto náhodou, že ji Ragauian ve svých textech nazývá součtovou duší — tím, co je schopno do sebe pojmout samostatné programy emitované jak egem, tak duchem. V Genesis tedy Elohim spojují tělo a ducha — člověk se stává živou duší, jak podrobněji ukazuje tento zdroj:
Duše člověka může zemřít
Úplně nejdůležitější vyjádření o smrti duše máme v Janově Zjevení — prorok používá výraz “druhá smrt” pro označení smrti duše. Proč druhá? Označení “první smrt” je evidentně vyhrazeno pro smrt těla tak, jak ji lidé běžně znají.
5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ Řekl také: „Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá.“ 6 Pak mi řekl: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu zdarma napít z pramene vody života. 7 Kdo vítězí, dostane toto vše za dědictví. Já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8 Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“ (Zjevení 21)
10 Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; tam budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. 11 Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. 12 Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž Kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. 13 Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. 14 Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. 15 Kdokoli nebyl nalezen zapsán v Knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
Relativita času — čas je vnímán ze subjektivního pohledu pozorovatele
Selská logika nám říká, že ono „hořící jezero ohně a síry“ bychom mohli ztotožnit s církevním tzv. peklem… Je zde zdánlivý rozpor mezi věčností onoho jezera a druhou smrtí duše… ten ovšem můžeme snadno vysvětlit tak, že věčná duchovní bytost má jinou časovou perspektivu než smrtelný člověk…
Nejdříve se tedy říká z perspektivy smrtelníka “na věky věků”. A pak se z pohledu věčné bytosti mluví o DRUHÉ SMRTI. Je pozoruhodné, že tuto druhou smrt má podstoupit i sama smrt: “Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera spolu se všemi nezapsanými v Knize života.”
Dává dokonalý smysl představa, že tzv. Věčný život existuje mimo čas… i kvantová fyzika přece říká, že čas je jen jedním z rozměrů našeho světa a vesmíru… Z biblického pohledu DRUHÁ SMRT DUŠE označuje konec její existence a je v našem časoprostoru viděna jako věčnost v jezeře síry. Je to v souladu s alchymistickým pohledem, kde síra symbolizuje duši. Jinými slovy, duše se rozpustí ve zdrojovém “oceánu vědomí”. Abdrushinovými slovy dojde k rozkladu-rozpadu duše, která přitom ztrácí sebe-vědomí. Různá slova pro stejný děj — informační střípky do sebe návzajem dokonale zapadají.
Co je “věčný život”?
Tzv. “věčný život” tedy pro duši znamená, že se vymaní z moci (přírodního) Zákona rození a smrtí — což je totéž, jako když východní mudrci mluví o vystoupení z kruhu reinkarnace.
Proto také duchovní bytost stojící mimo čas (a mluvící skrze proroka Jana) může symbolicky prohlásit: “Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera”, protože z jejího pohledu, v tzv. “době Soudu”, skončením existence 3rozměrného časoprostoru a inkarnačního zákona, končí i existence smrti (bytosti se přestávají inkarnovat).
Proto ONA může říci: “Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé”, protože tito mrtví zažili teprve tu první (fyzickou, tělesnou) smrt, jak ji známe my pozemšťané — jejich duše po první smrti stále existuje! A tzv. Soud (automaticky na základě vibrační úrovně duše) rozhoduje o tom, zda duše postoupí na další úroveň bytí, kde bude existovat mimo čas, mimo inkarnační zákon… nebo zda projde “druhou smrtí”, tedy rozpadem duše.
Co dělá lidská duše “mezi životy”?
Po smrti těla, ve stavu “mezi životy” duše přebývá v tzv. jemnohmotném světě, o kterém nás informují mnozí proroci. Pokud byste je snad chtěli obvinit z vymýšlení a požadovali byste nějaké důkazy… pak vám musím sdělit špatnou zprávu pro všechny “nevěřící Tomáše”, kteří věří papežské pohádce o tom, jak duše zemřelých údajně spí v hrobě… Špatnou v tom smyslu, že toto tvrzení o životě duše “mezi životy” DOKAZATELNÉ SKUTEČNĚ JE… dokládají je velmi mnohá svědectví. Jsou to např. svědectví lidí, kteří se při tzv. zážitcích blízké smrti (NDE) setkávají s bytostmi z tohoto prostoru, často jsou to dříve “zemřelí” příbuzní, kteří je informují v jakém stavu se nacházejí apod.
Ale nejlepšími důkazy jsou právě svědectví malých dětí — svědectví a reálné informace, které si tyto děti rozhodně nemohly vymyslet. Možná víte, že jsme pro vás na toto téma již připravili důkladnou analýzu a souhrn informací »
Mne osobně nejvíce baví ta svědectví, ve kterých mrňavé děti vypráví rodičům, jak si je před svým početím vybraly — např. malilinkatý James Leininger vyprávěl šokovaným rodičům o jejich jistě vzrušujících romantických plážových líbánkách u “velkého růžového hotelu” na Havaji… přesně těch, kdy došlo k jeho početí — a nemusím dodávat, že zhruba pětiletým dětem se samozřejmě nevypráví příběhy o oplodnění maminky 😉 a ten malý kluk si prostě ty detaily nemohl vymyslet »
Další výroky z Bible o smrti duše
Pak tu máme přehršle dalších výroků z oficiální Bible o kterých se někdy říká, že dokládají smrtelnost duše. Jako důkaz smrtelnosti duše je to ovšem diskutabilní, s výjimkou Ezekiela:
Vždyť mně patří všechny duše, patří mi jak duše otcova, tak i duše synova. Duše, která hřeší, ta zemře. (Ezechiel 18:4)
Zde je několik příkladů, které zní spíše jako organizační společenská a rituální pravidla — mluví se tu o trestu ve formě smrti (vyhlazení) duše: 2. Mojžíšova 12:15, 19; 3. Mojžíšova 7:20, 21, 27; 19:8, Kralická bible. Takový člověk „umře“: 2. Mojžíšova 31:14, Kralická bible. Opět musíme využívat Kralickou bibli, ostatní překlady jsou evidentně nepřesné.
Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele. (Exodus 12:15, CSBKR)
Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého. (Exodus 31:14, CSBKR)
Ze způsobu, jakým se zde slovo „duše“ používá, můžeme odvodit, že v tomto případě je duše použita ve významu “celý člověk v těle”… respektive nepřesně jako synonymum pro fyzické tělo… resp. pro bytost žijící v této 3D realitě.
Toto nepřesné synonymní použití je evidentně odvozeno od dříve uvedeného faktu že lidská duše je celá bytost! Myslí se tedy fyzický trest a je evidentně míněna jen fyzická hmotná část duše…
Co značí výraz „duch“ a „božská jiskra“? Duše a duch nejsou totožné výrazy!
Uvažujme nyní o tom, jak se v Bibli používá výraz „duch“. Někteří lidé si myslí, že „duch“ je jen jiným výrazem pro „duši“… Tento nebetyčný omyl má z větší části na svědomí církevní manipulace, která tyto nuance a podrobnosti ze svého učení vymazala. Rozdíl mezi těmito dvěma různými výrazy byl z církevního učení oficiálně vyškrtnut v roce 870 n.l. na Konstantinopolském koncilu… aby ta znalost náhodou nepřivedla nějaké přemýšlivé ovečky na skutečnou cestu k Bohu.
Kterak církev zabila ducha? Na 4. konstantinopolském koncilu 869–870 církevní potentáti s pekelnou drzostí prohlásili, že duch neexistuje. Bylo dogmaticky řečeno, že lidská bytost se prý skládá pouze z těla a duše. Stalo se herezí mluvit o lidském duchu:
4. konstantinopolský koncil v letech 869–870 prohlásil (v opozici vůči Fotiovu pojetí), že v člověku je jen jediná duše, která utváří celý duchovní a senzitivní život (kán. 10, resp. lat. kán. 11: DH 657).
Zdroj: Malé dějiny koncilů, 4. konstantinopolský (cařihradský) koncil (869–870). https://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=643
Duše a duch rozhodně nejsou totožné pojmy. Bible objasňuje, že „duše“ a „duch“ jsou dvě různé věci. V čem se od sebe liší?
- člověk „se stal živou duší“, bytostí, oživeným hmotným tělem
- „duch“ (dech života, duch života, božská jiskra) označuje něco, co dává tělu život — tedy životní sílu
Když pisatelé Bible píší o „duchu“, používají hebrejské slovo “ru′ach” nebo řecké slovo “pneu′ma”. Význam těchto slov je vysvětlen v Písmu samotném. Například v Žalmu 104:29 se píše: „Jestliže odejmeš jejich ducha [ru′ach], vydechnou naposled a jdou zpět do svého prachu.“
Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jakub 2:26, CSP)
Ježíšův bratr Jakub 2:26 říká, že „tělo je bez ducha [pneu′ma] mrtvé“… „duch“ evidentně označuje něco, co dává tělu život. Bez ducha je tělo mrtvé. Proto se výraz ru′ach v Bibli překládá nejen slovem „duch“, ale také slovem „síla“ neboli životní síla. Například o potopě v Noemových dnech Bůh řekl:
A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života [ru′ach]. Všechno, co je na zemi, zahyne. (Genesis 6:17, CSP)
Slovo „duch“ tedy zřejmě označuje jistou sílu nebo energii (někdy se píše též životní božskou jiskru), která dává život všem tvorům.
O smrti člověka je v Kazateli 12:7 napsáno:
Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. (Kazatel 12:7)
Když duch neboli životní síla opouští tělo, člověk umírá a jeho tělo se vrací tam, odkud vzešlo — do země. (Job 34:14, 15; Žalm 36:9)
14 Kdyby zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech, 15 všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se obrátil v prach. (Job 34:14-15)
Ne ne, výrazy duše a duch nejsou totožné!
Jaká je podstata lidské duše? Fyzikální důkaz o duši a vztah mezi energií a hmotou
Mnoho moderně materialisticky vzdělaných lidí se nejspíše zeptá: A jaké podstaty tedy je duše, když ji nejsme schopni vidět ani dostupnými metodami nějak detekovat? Jak jsme si už ukázali, máme velmi mnoho svědeckých výpovědí o existenci duše před / i po smrti člověka, o duši existující nezávisle na těle a mozku… existuje tedy nějaký vědecký koncept, který by dokázal popsat toto doložené a dokázané chování?
Prvním krokem je uvědomit si podstatu naší reality a našeho vnímání tohoto 3D světa. Pro začátek se pokusíme o co nejstručnější shrnutí vědeckých poznatků.
Kvantoví fyzici ukázali, že hmota se chová jako iluze, protože když studovali atomy – ze kterých se skládá každá hmota – v jejich základním stavu, tyto atomy jsou z větší části prázdný prostor a jsou vyrobeny pouze z energie.
Superstrunová tzv. M-teorie říká, že žijeme v 11rozměrném časoprostoru, kde deset dimenzí tvoří prostor a čas je zbývající 11. rozměr. Pod pojmem superstruna si představme prostě základní jednotku energie. Jakkoliv se to našemu omezenému 3D mozku zdá nepředstavitelné (logicky, víc než 4 rozměry nám prostě dělají problém) vysvětluje to velmi mnoho dříve neřešitelných problémů fyziky — proto se někdy mluví o tzv. “teorii všeho”.
Pro všechny slepě věřící ve hmotu je to samozřejmě nepřijatelné a snaží se realitu popírat jak se dá. Nicméně kvantová fyzika má už i přesvědčivé důkazy pomocí pokusů a experimentů. Podíváme se na ně v budoucnu. Materialismus není nic víc než zastaralé náboženství.
Kvantoví fyzici mohou tedy správně tvrdit, že 3D svět, tak jak jej známe, existuje jen v naší mysli. Je to iluzorní a vysoce subjektivní obraz vytvořený biologickým počítačem — mozkem — na základě elektrických signálů od 5 smyslových senzorů.
Velké množství seriózně ověřených a dosvědčených svědectví o existenci duše mimo tělo
Osvětlili jsme podstatu tohoto světa a iluzornost hmoty, která je stvořena jen a jen z energie, která je s mírnou nadsázkou skutečným “stavebním materiálem” tohoto univerza. S tou znalostí se podívejme co by to tak mohlo být naše vědomí:
Většina z nás byla od raného věku vychovávána tak, že se domnívá, že myšlení a lidské vědomí se vyskytuje jen v našem mozku. Tento koncept není přesný, slušně řečeno 😉
Téma o podstatě duše a vědomí je zcela logickým pokračováním našeho seriálu o důkazech reinkarnace. Z tam uvedených důkazů zcela jasně vyplývá, že dlouhodobá paměť je uložena mimo mozek a mimo hmotné tělo vůbec! Rozhodně nemá nic společného s mozkem…
Zajímavé je mj. svědectví čecha Jiřího Palky, který stejně jako mnozí jiní, zažil svou vlastní existenci mimo tělo… zažil a dosvědčuje že mysl (duše) člověka je stále člověkem, i když není zrovna připoutána k tělu…
Jiří Palka se narodil roku 1922 v Praze. První duchovní zážitky měl v sedmi letech. Došlo k nim samovolnou meditací. O čtyřicet let později nalezl popis takové meditace v knize od PhDr. Paula Bruntona “Hledání Nadjá”. Tento zážitek se pak opakoval během života mnohokrát a nesouvisel s žádným náboženstvím ani vírou v Ježíše apod. To jsou jen jiné způsoby, jak můžeme k takovému zážitku dojít.
Během jedné meditace viděl i sám sebe kdysi v minulosti jako mladého muže v nuzně zařízeném klášteře. Vnímal svatost toho místa. V důsledku toho pokládal celý život za samozřejmé, že existuje převtělování, a celý život si přál žít alespoň nějakou dobu v klášteře.
Stalo se mu také, že se ocitl mimo své fyzické tělo. Také se setkal s někým, kdo takový zážitek měl. Zjistil přitom, že i mimo tělo je při plném vědomí, vidí a slyší, má svou paměť, svou povahu, může jít, kam chce atd.
Z toho vyplývá, že náš mozek není sídlem vědomí, ale něčím jako telefonní centrálou mezi fyzickým tělem a nefyzickým vědomím. Teprve z Ameriky si přivezl literaturu, podle které jsou tyto skutečnosti známy desetiletí.
Vědecké vysvětlení
Vědecký koncept, který dokáže vysvětlit všechny uvedené informace a důkazy o duši, je představa vědomí ve formě energeticko-informačního pole.
Duše v lidském těle zažívá oddělenost od Jednoty a okolní prostředí vnímá pouze přes 5 smyslů z kterých proudí informace — modulované elektrické signály — do mozku, který je zpracovává a vytváří pro duši iluzi reality, iluzi 3D prostoru ve kterém právě teď žijeme.
Energetický model těla
Tím se dostáváme k energetickému modelu těla. V lidském těle lze nalézt dvě oddělená centra vědomí. Jsou to samozřejmě centra odpovídající těm dvěma složkám, ze kterých Elohim člověka uplácali: Ego (hmotný člověk z prachu země) a duch. Tato centra jsou spojena v jednu duši, kde ten “zdola” a ten “shora” spolu bydlí v jednom “domě” těla… přesně tak, jak o tomto spojení mluví kniha Genesis. A mluví o tom i Kristus v Tomášově evangeliu — přesněji řečeno on mluví už o žádoucím výsledku, který by taková duše měla dosáhnout:
Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole a když to, co je mužské a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí … pak vejdete do království. (Tomáš 22)
A není náhodou, že tento poznatek je v dokonalém souladu se symbolikou jin-jang. Taoismus mluví o “dynamické rovnováze”, o “harmonii protikladů”, kterou by člověk měl ve svém nitru dosáhnout.
Ragauian.cz vám přístupnou formou, moderním jazykem vysvětluje tu samou věc:
1. hmotný člověk z prachu země — ten který přichází zdola
První část duše je tmavá část “jin” — to je fyzické tělo se svým vědomím ega /ženské energie v člověku/ které má centrum v oblasti solar plexu. Na vnitřní rovině lidské bytosti se jeví i chová jako naprosto samostatná bytost orientovaná na nízkovibrační program „sobectví a oddělenosti“.
2. duch — ten který přichází shora
Tím druhým je světlá část “jang” ve vibrační rovině duchovního světa je velmi jemné /fyzickému zraku neviditelné/ duchovní tělo se svým vědomím ducha /mužské energie v nás/. Místně je jeho vědomí situováno do oblasti srdce…
Duše — to jsou ti DVA v SOUČTU
Tím třetím do trojspolku tří vnitřních bytostí člověka jste vy osobně se svým vědomím člověka této Země… s vlastním vědomím umístěným v oblasti hlavy.
Vědomí ega k vám přichází na spojnici solar plexus − přední mozek, vědomí ducha pak na spojnici božská jiskra v srdci − zadní mozek. Ve vašem vědomí duše jsou obě samostatná vědomí původního duálu realizována spojením předního a zadního mozku.
Vědomí obou samostatných bytostí ve vás se pokoušejí své naprosto rozdílné programy /Satanovo „sobectví a oddělenost“ a Stvořitelovu „lásku a sjednocení“/ v každém okamžiku vašeho života prosazovat do řídicí energetické struktury vaší součtové duše.
Tělo emocionální je úzce propojeno s egem a jeho programem „sobectví a oddělenost“, tělo mentální je propojeno stejně těsně s naším individuálním duchem a jeho nosným programem „láska a sjednocení“.
Co to je podvědomí, nadvědomí a denní vědomí?
Řekneme-li podvědomí, hovoříme o vědomí ega. Řekneme-li nadvědomí, hovoříme o vědomí ducha. Řekneme-li denní vědomí, hovoříme o vědomí vás jako duše. Více informací najdete zde.
