Mír nebo válka? Záminka a vlak, který už nejde zastavit. Jen jsme v blázinci změnili oddělení, v němž se nalézáme. 2
Pokračování prvního dílu o míru a válce. Chceme poukázat na nebezpečnost důvodů a záminek, které už k válkám vedly a také na to, že stejné důvody se propagují dnes. Trefně napsal Pavel Letko.
Válka velmi často zničí právě to, co měla zachránit. Stát jde do války kvůli bezpečnosti a skončí v rozvratu. Národ jde do války kvůli cti a skončí v masových hrobech. Vláda jde do války kvůli stabilitě a skončí jako oběť revoluce. Moc jde do války kvůli zachování moci a zjistí, že otevřela dveře silám, které už sama neovládne…
Nelze donekonečna říkat, že bojujeme za svobodu, pokud přitom zavíráme ústa vlastním občanům. Nelze říkat, že bojujeme za právo národů, pokud stejné právo odpíráme jiným. Nelze říkat, že bráníme civilizaci, pokud se přitom sami učíme barbarství. Nelze říkat, že zabíjíme kvůli životu, že ničíme kvůli míru a že lež je nutná pro pravdu…
Manifest císaře Františka Josefa zdůrazňuje, že jde o Jeho dům, Jeho národy a Jeho vládu. Dnes ovšem podobně myslí i běžní, neprivilegovaní občané. Pro Svou vlast, pro Svůj národ, pro Svou zemi vyhlašují válku jiným. Tahle iluze vlastnictví je ilustrací hromadného šílenství tzn. ztrátou rozumu jednotlivců, celých skupin i národů. Dnes Manifest působí jako dopis z blázince, a přesto se stal se před 112 lety, tedy vlastně nedávno, základem pro miliony mrtvých a zmrzačených. Dnes však na tom nejsme lépe. Jen jsme v blázinci změnili oddělení, v němž se nalézáme…
Následně se válka stává sama o sobě důvodem pokračující války: Záminka se mění v osudovost. Jeden výstřel v Sarajevu už dávno nevysvětluje Verdun. Nevysvětluje Sommu. Nevysvětluje plyn. Nevysvětluje rozpad říší. Nevysvětluje ruskou revoluci. Nevysvětluje hlad, zmrzačené, šílené a mrtvé. Ale stroj už vysvětlení nepotřebuje. Stroj potřebuje palivo…
A tím palivem je člověk…
My dodáváme to, co je čtenářům jistě zřejmé — lidé potřebují změnit své myšlení a to hluboce — i na úrovni podvědomí (ega) — tedy toho, co si vědomě neuvědomujeme! Jistě také víte, že toto se snažíme i čtenářům předávat, např. tady.
2. Záminka a vlak, který už nejde zastavit
První světová válka začala, jak známo, atentátem v Sarajevu. Mladý srbský nacionalista Gavrilo Princip zastřelil následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženu Žofii Chotkovou. Událost sama o sobě byla tragická, politicky výbušná a pro monarchii ponižující. Ale otázka, kterou si musíme položit, zní jinak: může vražda jednoho následníka trůnu vysvětlit smrt deseti milionů lidí?
Může jeden zoufalý student, jeden revolver, jedna ulice v Sarajevu a jeden mrtvý arcivévoda být skutečnou příčinou [katastrofy]?
Samozřejmě že ne.
Atentát nebyl příčinou v hlubokém smyslu. Byl záminkou, jiskrou, posledním kamínkem v lavině. Příčina ležela jinde: v letech zbrojení, ve vojenských plánech, v blocích, v nenávisti, ve strachu, ve veřejném mínění, v pocitu ponížení, v touze po prestiži a v představě, že válka může jedním rozhodným úderem vyřešit nahromaděné napětí.
Začínají kvůli tomu, co už bylo dávno připraveno. Ať už úmyslně, nebo častěji jen setrvačníkem doby, v němž každý dělá „to, co má“, až je výsledkem brutální válka bořící hranice (ne)lidskosti. Na jedné straně vlastenci, na druhé, třetí … n-té straně také vlastenci – a hle co ukuchtili: člověkem stvořeného nadčlověka v pozici predátora hubící lidstvo. Tento člověkem stvořený nadčlověk je ochoten položit život za národ, stát, imperátora, demokracii, svobodu — nebo za všechno dohromady. Neuvědomuje si, že právě tím pohání lavinu, která smete vše lidské.
Sarajevský atentát byl událostí, na kterou se dalo ukázat prstem. Byl jednoduchý, srozumitelný, emocionální. Monarchie mohla říci: byl zavražděn následník trůnu. Byla uražena státní čest. Musíme přece odpovědět! Je třeba něco udělat! Trest musí přijít. Viník musí být potrestán. Svět musí pochopit, že impérium si nenechá plivat do tváře. Imperátor, „pečující s otcovskou láskou o Své národy“ a s „čistým svědomím“, vyhlašuje válku milionům lidí, kteří se na celé záležitosti podíleli menším dílem než motýl mávající křídly nad kvetoucí pampeliškou.
Manifest císaře Františka Josefa zdůrazňuje, že jde o Jeho dům, Jeho národy a Jeho vládu. Dnes ovšem podobně myslí i běžní, neprivilegovaní občané. Pro Svou vlast, pro Svůj národ, pro Svou zemi vyhlašují válku jiným. Tahle iluze vlastnictví je ilustrací hromadného šílenství tzn. ztrátou rozumu jednotlivců, celých skupin i národů. Dnes Manifest působí jako dopis z blázince, a přesto se stal se před 112 lety, tedy vlastně nedávno, základem pro miliony mrtvých a zmrzačených. Dnes však na tom nejsme lépe. Jen jsme v blázinci změnili oddělení, v němž se nalézáme
Absurdita nikoli jako film, ale jako možnost reality
Válka velmi často zničí právě to, co měla zachránit. Stát jde do války kvůli bezpečnosti a skončí v rozvratu. Národ jde do války kvůli cti a skončí v masových hrobech. Vláda jde do války kvůli stabilitě a skončí jako oběť revoluce. Moc jde do války kvůli zachování moci a zjistí, že otevřela dveře silám, které už sama neovládne…
Nelze donekonečna říkat, že bojujeme za svobodu, pokud přitom zavíráme ústa vlastním občanům. Nelze říkat, že bojujeme za právo národů, pokud stejné právo odpíráme jiným. Nelze říkat, že bráníme civilizaci, pokud se přitom sami učíme barbarství. Nelze říkat, že zabíjíme kvůli životu, že ničíme kvůli míru a že lež je nutná pro pravdu…
Zde se dostáváme ke křesťanskému skandálu války
V zákopech první světové války se modlili lidé s křížkem na krku na obou stranách. Katolíci proti katolíkům. Protestanti proti protestantům. Křesťané proti křesťanům. Jedni prosili Boha, aby ochránil jejich syny. Druzí prosili téhož Boha, aby ochránil ty jejich. Jedni kněží žehnali zbraním jedné armády, druzí kněží žehnali zbraním armády druhé. Kristus, který říkal „milujte své nepřátele“, byl vzýván jako patron vzájemného zabíjení.
Tady nestačí říci, že „doba byla složitá“…
Pozn. redakce: Je třeba dodat, že tady se ukazuje zločin církve, která zlikvidovala Kristovo učení… Církev totiž zásadním způsobem překroutila Kristovo učení, právě proto, aby mohla lidi ovládat. Poukazujeme na to třeba zde.
Důležitější ovšem je, že vám nabízíme i skutečný smysl Kristova učení a návod k jeho použití!
A tak se válečný stroj po roce 1914 rozjel
Nerozjel se proto, že by všichni lidé chtěli umřít… Mnozí doufali, že válka brzy skončí. Byli ujišťováni, že do Vánoc budou doma. Že půjde o krátkou výpravu, trestnou akci, obranu cti, rychlé rozhodnutí. Vláda, císař, car to chtějí a Bůh si to prý žádá.
Jenže do války se nastupuje mnohem snáze, než se z ní vystupuje.
To je druhé poučení roku 1914. V určitém okamžiku začne válka žít vlastním životem.
Stane se investicí, kterou nikdo nechce odepsat. Stane se vlakem, který už jede příliš rychle. Státy do ní vloží peníze, krev, prestiž, sliby, propagandu, mrtvé syny a politickou čest. A potom už není snadné říci: spletli jsme se…
Válka je v tomto smyslu účetní podvod vedený krví. Čím větší ztráty, tím větší tlak pokračovat, aby ztráty „nebyly zbytečné“. Čím déle válka trvá, tím nemožnější je přiznat, že byla omylem. Čím více se mluví o obětech, tím snadněji se požadují další.
A tak se původní záminka mění v náboženství…
Následně se válka stává sama o sobě důvodem pokračující války
Záminka se mění v osudovost. Jeden výstřel v Sarajevu už dávno nevysvětluje Verdun. Nevysvětluje Sommu. Nevysvětluje plyn. Nevysvětluje rozpad říší. Nevysvětluje ruskou revoluci. Nevysvětluje hlad, zmrzačené, šílené a mrtvé. Ale stroj už vysvětlení nepotřebuje. Stroj potřebuje palivo.
A tím palivem je člověk.
Proto je třeba znovu a znovu mluvit o záminkách… Lež nemusí začít popřením faktu. Lež může začít nesmyslným poměrem mezi faktem a odpovědí…
-pokračování-
