Mír nebo válka? Vítězové válek a jejich oběti. 9 000 000 mrtvých vojáků a 6 000 000 civilistů. A co válka vyřešila? 3
Pokračování druhého dílu o míru a válce. Chceme poukázat na nebezpečnost důvodů a záminek, které už k válkám vedly a také na to, že stejné důvody se propagují dnes. Trefně napsal Pavel Letko.
Dějiny lidstva i člověka se točí ve spirále a slouží jako úkol k lepšímu zvládnutí problému než při minulé otáčce. Historické události nám tedy mohou sloužit i jako poučení „kudy cesta nevede“. V tomto případě si nevybíráme mezi vítězstvím a porážkou v klasickém slova smyslu, ale mezi životem a smrtí, životem v pokoji a životem v destrukci. Smrt a destrukce se totiž netýká jen tzv. poražených států či národů. V případě světové války se týká všech obyvatel světa. Měli bychom si všichni uvědomit, že se pohybujeme od destrukce k ještě větší destrukci. Nezměníme-li svou odpověď na otázky doby, je výsledek předem jasný. A bohužel, vše nasvědčuje tomu, že kráčíme ve stejných šlépějích jako naši předkové.
Zdá se, že jsme se nic nenaučili a nic nepochopili…
„Šílenství je dělat stále totéž a očekávat jiné výsledky.“ (Einstein)
A za vraždou následuje faktura. Nejvyšší část faktury však zpravidla nezaplatí ten, kdo na válce vydělal… Právě teď národy Edomu činí to stejné!
3. Vítězové válek a jejich oběti
V prvním díle jsme sledovali svět, který se na válku připravoval. Rostoucí armády, rostoucí vojenské rozpočty, zbrojní průmysl a politici, kteří veřejnost ujišťovali, že právě další dělo, další bitevní loď a další odvedený ročník zajistí mír.
Ve druhém díle jsme sledovali, jak se z člověka stává nepřítel. Němec se změnil v Huna, Srb ve škůdce, Rus v barbara a Francouz v dědičného nepřítele. Nenávist splnila svůj úkol. 👿 Člověk, kterého bychom za jiných okolností pozdravili, se změnil v kategorii, kterou bylo dovoleno zabít…
Rodinná hádka pro několik milionů účastníků
O první světové válce se někdy s černým humorem říká, že šlo o rodinnou hádku evropských panovníků, do níž byli nedobrovolně zataženi obyvatelé téměř celého světa…
Britský král Jiří V. a německý císař Vilém II. byli bratranci prvního stupně. Jejich rodiče — britský král Eduard VII. a německá císařovna Viktorie — byli sourozenci a děti královny Viktorie.
Jiří V. byl zároveň bratrancem prvního stupně ruského cara Mikuláše II. Jejich matky Alexandra a Dagmar byly dcerami dánského krále Kristiána IX. Oba panovníci si byli tak podobní, že na společných fotografiích působí téměř jako bratři.
Vilém II. a Mikuláš II. byli vzdálenější pokrevní příbuzní — obvykle se uvádějí jako bratranci třetího stupně. Současně byl Mikuláš ženatý s Alexandrou, další vnučkou královny Viktorie a Vilémovou sestřenicí. Evropské dynastie tedy vytvořily síť, v níž byl téměř každý s někým příbuzný sňatkem nebo krví…
Příbuzní si posílali telegramy — a jejich poddaní si posílali dělostřelecké granáty…
Skupiny beneficientů a poražených
Podstatné není tvrzení, že „na válce vydělali všichni průmyslníci“ nebo že každý dělník ve zbrojovce byl válečným štváčem. Podstatný je nepoměr:
Zisky a majetek se soustředily u relativně malého počtu vlastníků. Smrt, dluh, hlad a invalidita se rozdělily mezi miliony lidí.
Továrna na smrt je pořád továrna na smrt
Spojené státy vstoupily do války až v dubnu 1917. Americké podniky však zásobovaly státy Dohody už od roku 1914. Mezi roky 1914 a 1917 vzrostla americká průmyslová výroba přibližně o 32 procent a hrubý národní produkt téměř o pětinu. Válčící Evropa potřebovala ocel, měď, výbušniny, obilí, vozidla, lodě a úvěry. Americký průmysl je dodával…
Americký Kongres už za války otevřeně hovořil o miliardách dolarů válečných zisků ocelářských, prachárenských a dalších společností. Pozdější senátní vyšetřování, známé jako Nyeův výbor, vyslechlo přes dvě stě svědků včetně představitelů banky J. P. Morgan a rodiny DuPontů. Výbor sice nenašel pevný důkaz jednoduchého spiknutí, v němž by výrobci zbraní sami „zařídili“ vstup Spojených států do války, ale odhalil vysoké zisky, střety zájmů a problematické vazby mezi státem, bankami a zbrojním průmyslem.
Válku nevyvolal jeden bankéř nebo několik majitelů továren. Stačí konstatovat něco doložitelného a současně děsivého:
Jakmile válka začala, vznikla silná skupina lidí, pro které její pokračování znamenalo další zakázky, další výrobu a další zisky.
Vojákovi po válce zůstalo vlastní tělo. Když měl štěstí, celé. Továrníkovi zůstala továrna.
Druhá miska vah: Devět milionů mrtvých vojáků
Následující skupina je bezkonkurenčně nejpočetnější a patří jednoznačně mezi poražené i když přesný počet obětí první světové války se liší podle metodiky. Rozumný střední odhad představuje přibližně devět milionů mrtvých příslušníků ozbrojených sil a kolem šesti milionů civilních mrtvých. Další desítky milionů lidí byly raněny, onemocněly, byly vyhnány z domovů nebo přišly o živitele…
Samotná čísla však zakrývají skutečný rozměr katastrofy…
Rakousko-uherské ztráty se dotýkaly i našich předků. Češi, Moravané, Slováci, Maďaři, Rakušané, Poláci, Rusíni, Chorvati, Srbové, Rumuni a další obyvatelé monarchie byli nahnáni do armády, jejíž válku většina z nich nevyhlásila a jejíž cíle neurčovala. Oni nehlasovali o ultimátu Srbsku.
Oni pouze dostali povolávací rozkaz..
Účet první světové války
| Postižení | Přibližný rozsah |
| Mobilizovaní vojáci | kolem 65–70 milionů |
| Mrtví příslušníci ozbrojených sil | přibližně 9 milionů |
| Civilní mrtví související s válkou | přibližně 6 milionů |
| Ranění vojáci | více než 20 milionů |
| Zajatí a internovaní vojáci a civilisté | téměř 10 milionů |
| Uprchlíci a vysídlení | miliony lidí |
| Výsledek | další války, revoluce a nové územní spory |
Čísla jsou zaokrouhlená a u jednotlivých kategorií se mohou překrývat. Nejsou účetnictvím, v němž by bylo možné každého člověka zařadit pouze do jednoho řádku. Jsou spíše minimální představou o rozsahu katastrofy.
A co válka vyřešila?
Měla válka alespoň smysluplný politický výsledek? Rakousko-Uhersko se rozpadlo. Zanikla německá, ruská, rakousko-uherská a osmanská říše. Vznikly nové státy a některé národy získaly vlastní politické uspořádání. To jsou reálné změny. Pro Čechy a Slováky vznik samostatného státu rozhodně nebyl zanedbatelným výsledkem.
Jenže válka nevyřešila základní spor o moc, území, zdroje a bezpečnost. Pouze jej přeskupila…
Velká válka měla být „válkou, která ukončí války“. Místo toho vytvořila:
- miliony zmrzačených a traumatizovaných mužů,
- zadlužené státy,
- zchudlé obyvatelstvo,
- revoluce,
- nenávist poražených,
- přesvědčení vítězů, že násilí se vyplácí,
- zdokonalený průmysl hromadného zabíjení.
Především však změnila hranici představitelného.
Před rokem 1914 se zdálo nepředstavitelné poslat miliony lidí proti kulometům a dělům. Po roce 1918 už lidstvo vědělo, že to možné je…
První světová válka tedy nebyla pouze předchůdkyní války druhé. Byla její školou.
Válka, která válku neukončila
Druhou světovou válku zde rozebírat nebudeme. Zasloužila by si vlastní sérii.
Pro tuto chvíli stačí připomenout, že ani ona války neukončila. Po roce 1945 se svět rozdělil do mocenských bloků. Následovaly války v Koreji a Vietnamu, krize kolem Kuby, převraty, koloniální konflikty, zástupné války a závody v jaderném zbrojení [většinou v režii USA].
Od roku 1945 téměř neuplynul jediný den, kdy by se někde na Zemi neválčilo.
Každá válka je přitom veřejnosti představována jako výjimečná. Jako poslední nutná válka. Jako zásah, po němž už bude bezpečněji.
Tak to bylo roku 1914.
Tak to bylo roku 1939.
Tak je to vysvětlováno i dnes.
Albert Einsteinovi se připisuje výrok, že neví, jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale čtvrtá se bude vést klacky a kameny. Přesné autorství a podoba výroku nejsou zcela jisté, jeho smysl je však jasný: Další světová válka by nemusela vytvořit nové hranice a nové vítěze. Mohla by pouze zničit svět, o jehož hranice se bojuje…
Kdo na válce vydělal a kdo ji zaplatil?
Největší zbrojovky během války dramaticky rostly, ale ani zde není obraz úplně černobílý. Krupp zvýšil počet zaměstnanců z přibližně osmdesáti tisíc na více než sto padesát tisíc a jeho výrobní areál se za války rozrostl přibližně na dvojnásobek. Škodovy závody vyrobily během první světové války tisíce dělostřeleckých zbraní – děl, houfnic a moždířů – a vedle nich obrovské množství munice a roku 1917 zaměstnávaly v Plzni kolem pětatřiceti tisíc lidí. Vickers, Armstrong, Schneider-Creusot a Vítkovice rovněž rozšířily vojenskou výrobu a získaly závody, stroje i zkušenosti, které po válce nezmizely…
Válka nevytváří jednoduchý svět, v němž každý podnikatel vydělá. Mnoho firem zničí, jiné ponechá s nedobytnými pohledávkami a další závislé na odbytu, který skončí společně s válkou. Přesto však velkým zbrojním a hutním koncernům často zůstalo něco, co vojákovi nezůstalo nikdy: Rozšířený závod, nové stroje, vyškolená pracovní síla, technologické znalosti a místo u stolu, kde stát rozhodoval o dalších zakázkách.
Plusy a mínusy
| Na jedné straně + | Na druhé straně – |
| Rozšířené továrny | Zničená města a vesnice |
| Válečné objednávky | Veřejné dluhy |
| Rostoucí obraty | Inflace a hlad |
| Úroky a provize | Invalidé a vdovy |
| Nové trhy | Miliony mrtvých |
| Silnější zbrojní průmysl | Slabší a násilnější společnost |
| Několik tisíc skutečných vítězů | Desítky milionů lidí nesoucích následky |
Až příště někdo řekne, že válka je nutná, neměli bychom se ptát pouze, kdo je nepřítel. Měli bychom se zeptat:
Kdo půjde do zákopu?
Kdo dostane zakázku?
Kdo zaplatí dluh?
A kdo bude po válce vlastnit větší továrnu než před ní?
Nenávist je mobilizace před katastrofou.
A za katastrofou následuje faktura.
Nejvyšší část faktury však zpravidla nezaplatí ten, kdo na válce vydělal.
Závěr? Válka nic nevyřešila
My se musíme ptát, zda takovou budoucnost opravdu chcete? Opravdu chcete sypat do pokladničky zbrojařům? To proto tak fandíte PP a jeho skrytým zbrojařským sponzorům?
Možná jste zaregistrovali Thomase Pauknera, který dělá práci místo podplacených novinářů. Mohli byste se dozvědět o skrytých sponzorech PePy. Na některá fakta se podíváme. Citace následuje:
Deník N byl stvořen pro cestu Pavla na Hrad
V minulém článku jsem uvedl rozpor mezi příběhem o Deníku N a realitou. Dnes půjdu více do detailu a s chirurgickou přesností vyvrátím nezvratitelnými důkazy lži, které tvoří mlhu kolem Deníku N. Médium tím zastírá důvod svého založení, zastírá své politické preference a prezentuje falešnou iluzi o „nezávislosti“…
Ona nezávislost má pocházet z předplatného, které Deník N vybírá. Na tomto modelu médium deklarovaně vzniklo, vybralo 7 milionů v rámci crowdfundingu a právě tento bezinzertní model „nezávislý na byznysu“ má nezávislost garantovat…
Krutou realitou je, že by onen crowdfunding Deníku N nestačil ani na období od založení – 28. 10. 2018 – do 31. 12. 2018. Médium vykázalo za první rok existence ztrátu 11,2 milionů korun na obratu 2,5 milionů korun…
Není náhodou, že Deník N vznikl, jakmile Miloš Zeman obhájil druhý mandát. Zakladatelé Deníku N totiž podporovali nejen Petra Pavla, jak doložím níže, ale i předchozího vyzyvatele Miloše Zemana, Jiřího Drahoše…
Petra Pavla podporovali totožní miliardáři, kteří zaplatili kampaň Jiřímu Drahošovi. U Pavla darovali ještě více – seznam dárců se z 80 % shoduje se zakladateli akciovky Independent Press, která Deník N vlastní…
Deník N vznikl coby projekt sponzorů, kterým se na Pražský hrad nepodařilo dostat Jiřího Drahoše. U Petra Pavla to ale vyšlo – stálo to roky dřiny, vybudování vlastního média, které Pavla představilo veřejnosti a desítky milionů nalité do domněle „nezávislého“ projektu…
Lidé rádi věří pohádkám. Data ale nelžou. Média nedodávají zdroje, projekt Paukner Media ano – nespoléhám na vaší víru, spoléhám na vaší inteligenci a ověřitelná fakta…
Zdroj: https://www.infokuryr.cz/n/2026/07/31/thomas-paukner-denik-n-lze-lide-maji-radi-pohadky/
Cesta lidství
Pro nás je ale samozřejmě nejdůležitější skutečnost, že my lidé bychom si konečně měli uvědomit sebe a svou podstatu. To by účinně zabránilo tomu, že se nechtěně staneme válečnými štváči, případně podporovateli PePy a jeho zbrojařských sponzorů.
Jako obvykle doplníme, že máme podrobný praktický návod jak realizovat sebe-poznání a svou následnou důkladnou změnu včetně svého podvědomí: https://pruvodce-vzestupem-duse.online/category/dualita-duse/
To je důležité, toto je jediný způsob, jak ovlivnit i své podvědomí!
-konec-
