Duch Svatý a Svatá Trojice v Bibli? Co nám o tom říká církev a jaká je skutečnost? Na vytvoření vztahu lásky potřebujete DVĚ osoby
Na obrázku je zobrazení Trinity, i když církev to nazývá prostě jen Svatá rodina... Toto je jedna z nejvíce utajovaných znalostí.
Narazili jsme na článek o Duchu v církevním významu, jako Duchu svatém, jako o vnitřním hlasu, který nám radí… a došlo nám to.
Co když ten hlas, ten Duch svatý, je ve skutečnosti Duch v lidské Duši… Nedorozumění vzniklo buď nepochopením, nebo spíš ZÁMĚREM církve ne-svaté, která nechce abyste našli ono Biblické Království Boží, které vám slibuje, že vám jej prý zařídí — ale sliby chyby, tůdle nůdle… Duch je ve skutečnosti Božská Jiskra, vyslanec Boha, nebo část Boha, a mezi ním a vědomím těla se odehrává duchovní vývoj člověka na Zemi. Vysvětlíme si podklady pro toto tvrzení a podíváme se na církevní texty:
Starý Zákon a Duch
Nejdříve citace podle Wikipedie: Podle výskytu v Evangeliích se dá předpokládat, že již v době Druhého chrámu byl tento termín používán a znám v obecné populaci a že tedy Ježíš převzal již zaužívaný termín a rozšířil jeho význam. V rámci judaismu je termín „Duch svatý“ spojován též s pojmem šechina či šchina (hebrejsky: שְׁכִינָה, doslova „přebývání“), jenž obvykle slouží k označení zřetelné a silně si uvědomované Boží přítomnosti na určitém místě či v určité situaci… V Bibli je to velmi frekventovaný termín a nachází se např. hned v druhém verši knihy Genesis:
1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami...
[Ve vysvětlivce je napsáno: Výraz ’Elōhîm je plurál od ’Elôah velmi častý ve spojení se sg. slovesa; v takovém případě označuje jediného pravého Boha a plurál pak vyjadřuje Boží majestát a svrchovanost. Naproti tomu ve spojení se slovesem v pl. (např. Sd 2,3) a také v případech zřejmých z kontextu (Dt 4,28; 6,14) se jedná o bohy – pohanská božstva.]
Stejný výraz Elohim se v Bibli vyskytuje, když byl stvořen člověk a lidská duše. Jasně je přitom řečeno, že Duše je složením Ducha a (vědomí) těla, tedy bytosti z „prachu“ Země:
Adam duši nedostal — Adam „se stal živou duší“
V Bibli se píše, že když Bůh stvořil prvního člověka Adama, tento „člověk se stal živou duší“. (1. Mojžíšova 2:7, Český studijní překlad) Ano! Adam duši nedostal, on se „živou duší“ neboli bytostí stal — je docela rozdíl mezi těmi výrazy. Bůh vdechl svého ducha do hmotné bytosti „z prachu Země“ a tento duální celek se stal „živou duší“. Tato „duše“ je v podstatě totéž co výraz „člověk“. Podle některých výkladů lze výraz „prach Země“ spojit s pojmy krve resp. DNA — a dává to obrovský smysl — obzvláště když víme jakou důležitou roli pro duši mají vibrační parametry naší krve.
Současně je také dobře známo, že materialisté se nás snaží degradovat na úroveň hmotného člověka (tj. zvířete) a popírají přitom existenci „dechu života“ — tento podvod vidíme např. u Freudovské psychologie… Slovo „duch“ přitom označuje jistou sílu nebo energii, která dává tělu život, jinak řečeno „dech života“… Přes veškeré zmatení, nejvýstižnější a nejužitečnější popis duše najdeme v tomto klíčovém výroku:
Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. (1. Mojžíšova neboli Genesis 2:7)
Velmi zajímavý je tzv. Darbyho překlad. Označení tvůrců člověka jako Jehova Elohim (to je množné číslo!) je daleko nejpřesnější ze všech… Darby se velmi upřímně snažil zachovat přesný význam z původních zdrojů, naučil se originální biblické jazyky a překládal přímo z nich:
And Jehovah Elohim formed Man, dust of the ground, and breathed into his nostrils the breath of life; and Man became a living soul. (Genesis 2:7, A New Translation by John Nelson Darby out of the original Hebrew and Greek, 1890.)
Duše je jasně celý živý tvor, celá naše bytost, ne jen něco uvnitř, co přežívá smrt těla.
Z Bible tedy zcela jednoznačně vyplývá, že lidská duše je celá bytost! Tady můžeme vidět první a zásadní církevní klam — běžný křesťan je totiž formován a programován zhruba takovouto ideologií (zjednodušeně a s mírnou nadsázkou): Musíte být hodní, poslouchat pana faráře, chodit do kostela, platit desátky a pak máte šanci, že si tu svou duši schovanou tam někde uvnitř zachráníte. Jsme přesvědčováni, že Duše je něco neviditelného uvnitř nás, něco co prý zachráníme, když budeme poslušní církevních autorit. Aby před vámi skryli osvobozující Poznání, tak satanovi poskoci v církvi skryli nejen reinkarnační nauku ale dokonce měli nebetyčnou drzost popřít znalost o existenci ducha v duši — roku 870 n.l. Konstantinopolský koncil zlikvidoval znalost o duchu v lidské duši.
Záměrně vám neříkají ani slovo o tom, že to vy sami ve svém těle jste tou Duší, kterou byste měli zachraňovat. A vší silou vás udržují v slepé víře, že bez církve to nejde. Jenže Bible mluví zcela jasně: Duše je celý tvor, celá naše bytost, ne jen něco uvnitř!
Nový zákon a Duch
Ježíš přijímá svatého Ducha při svém křtu v řece Jordán:
21 Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe 22 a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice...
Poznámka: My jsme si už řekli, že původní význam tohoto výroku je …sestoupil do něho Duch Svatý… v Hebrejské Bibli Ebionitů! Dochází vám to? Ano, Bible Ebionitů, podvodně vyškrtnutá z oficiálního Nového Zákona… Církevníci měli tu drzost vyškrtnout knihu Jeruzalémských učedníků, kteří zcela logicky byli Kristu nejblíže!
Jan popisuje ve své 14. kapitole, jak byl Duch svatý, označovaný též jako Přímluvce nebo Utěšitel (řecky παράκλητος paraklétos, obhájce, pomocník), seslán:
15 Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. 16 A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi na věčnost — 17 Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.
Kdo je Duch svatý podle církve
Abyste nás neobvinili z neobjektivity, tak si dovolme citovat trochu církevní dezinformace:
Mnozí lidé se domnívají, že Duch je pouhé působení – nehmatatelné, přítomné kolem nás, možná působící hezké pocity, ale nějakým způsobem jen zdánlivé...
Pro nás je však velmi důležité vědět, že Duch svatý je božská osoba, stejně jako jsou božskými osobami Ježíš a Otec, a je proto hoden naší lásky, chvály a uctívání; je někým, komu můžeme věřit a vložit v něj svou důvěru. Mylná je představa, že by Duch byl jen jakýmsi vzdáleným zdrojem síly...
Řecké slovo paraklétos, jak je často Duch nazýván, znamená „ten, kdo je nám po boku, aby nám pomáhal“... Nepřišel jako nějaký hřejivý pocit, ale jako všudypřítomný, milující přítel a pomocník, rádce a obhájce, podle Ježíšova zaslíbení: „A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy“ (Jan 14,16).
Svatý Pavel nám k tomu píše v 1 Kor 3,16: „Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch?“
- Podle knihy Charlese Whiteheada – V síle Ducha: https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/kdo-je-duch-svaty-symboly-ducha
Ještě podle církve:
Duch Svatý není neurčitá duchovní energie, projev božské moci, ale Boží osoba. Spolu s Otcem a Synem patří Duch Svatý do společenství tří božských osob — Nejsvětější Trojice — trojjediného Boha. Když sv. Augustin vysvětluje vztahy mezi osobami v této Trojici, říká o Duchu Svatém: „Duch Svatý je láska mezi Otcem a Synem“. Duch Svatý je zároveň darem, poutem lásky i Láskou-Osobou...
Ano, lidé si představují neurčitou duchovní energii — ale vinná je na tom paradoxně hlavně sama církev, svým definováním Ducha… Jak snad může být „láska mezi Otcem a Synem“ (slova církve) současně osobou? Zamysleli jste se nad tím nesmyslem?
Obecně na vytvoření vztahu lásky potřebujete přece dvě osoby — a v lidském těle jsou to Duch a ego (vědomí těla). Toto je skutečný význam sebe-lásky! Neznáte Kristův výrok „Mějte rádi své bližní jako sebe“?
Zastánce, Rádce, Přímluvce…
Slyšeli jste snad, že by vám někdo radil? No ano, je to onen fenomén tzv. Vnitřního hlasu, kterého si mnozí všimli — a my jsme tyto zkušenosti popsali zde. Ovšem, samozřejmě, probíhá silná kampaň, jak tyto dva uvnitř nás rozeštvat a znepřátelit, udělat z toho dokonce snad psychickou nemoc… Je to logické, když jste schopni přijmout skutečnost, že církev ne-svatá je ve skutečnosti církev Antikristova, jak to popisuje Zjevení slovy:
2 Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého a nenáviděného ptáka; 3 neboť z vášnivého vína jejího smilstva pily všechny národy, i králové země s ní smilnili a obchodníci země zbohatli z moci jejího zhýralého přepychu.“ 4 Tu jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: „Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli účast na jejích hříších a nedostali z jejích ran. 5 Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomenul na bezpráví, které činila...“
Duch je naše Já
Duch je hlavní část našeho Já, odtržená část je ego, vědomí těla. Jejich součtem je Duše. Vše máme pod kontrolou:
UDĚLEJTE ZE DVOU JEDNO, pravil SKUTEČNÝ KRISTUS… zde je citace podle nejstaršího a nejvíce věrohodného křesťanského zdroje:
Tomáš #22 Ježíš spatřil mladé pijící mléko. Řekl svým žákům: „Tito malí co pijí mléko se podobají těm, co vstupují do království.“ Řekli mu: „Jsme tedy malí a vstoupíme do království?“ Ježíš jim řekl: „Když učiníte dva jedním a učiníte vnitřek podle vnějšku a vnějšek podle vnitřku a hořejšek podle dolejšku a tak učiníte muže a ženu jediným, aby se muž nestal mužem a žena ženou. Když učiníte oči namísto oka a ruku namísto ruky a nohy namísto nohou, obraz namísto obrazu, tehdy vejdete do království.“
Všimněte si, že Kristus mluví o muži a ženě, což by mohlo svádět k hledání v rovině fyzické lásky. Příměr je to dobrý, ale sami víte, že tato láska často nemívá dlouhého trvání, na rozdíl od skutečné, nepodmíněné Lásky… Napovědět může i to, že JIN energie je v taoismu označována jako ženská:
SKUTEČNĚ JE TO VNITŘNÍ HLAS, který bychom měli poslouchat, viz:
Model Svaté Trojice
Podívejme se ještě na jedno relevantní tvrzení serveru AEN: Nepřítel se snaží o rozbití modelu tzv. Svaté Trojice, tedy muže, ženy a jejich plodu, dítěte. Svatá Trojice je odvozena od fyzikálního modelu Teze — Antiteze → Syntéza. [Nebo také Jang a Jin → Jednota.]
Muž je teze, žena je anti-teze a jejich dítě je syntézou, tedy splynutím opaků muže a ženy v jeden harmonický celek syntézy dvou antagonistů. Globalistický nepřítel se snaží tento princip zlikvidovat, protože zničením archetypu Svaté Trojice dojde k vymření a zániku bílé rasy. Ano, ne-svatá církev propaguje něco jiného…
Podle nás je to jasné: Duch (Svatý) a žena {tělo} (jin-jang) dohromady tvoří Duši. Dítě je přitom materialistický obraz Duše…
Cesta ven spočívá k uvědomění si sebe a následně své pravé podstaty. Cestu ke sjednocení sebe-sama známe!
