Dualita duše v praxi: Máte rádi sami sebe? Umíte přijmout sami sebe bez výhrad? Proč lidé tak tvrdohlavě setrvávají na iluzích o tomto světě a o sobě samých? Proč jsme sestoupili do duality, do 3D matrixu? L

Další díl seriálu o skutečné podstatě lidské psychiky. Stále častěji se, při kontaktu se zájemci o rekonstrukci lidské psychiky, setkávám s optimistickým pohledem na konkrétní stav vlastní osobní lásky k sobě samému.

Je pravdou, že se občas některému z nich podaří urazit na této trase menší nebo větší kousek samostatně… ale ke skutečné bezpodmínečné lásce k sobě, jim ještě velmi mnohé chybí.

Ale naprostá většina lidí, které znám a vidím kolem sebe, si však ani zdaleka neuvědomuje, že sami sebe nemilují a o důsledcích, které jim to do života vnáší, naprosto nic neví a na podněty typu „měj se rád“ a „přijmi sám sebe“ vůbec nereagují.

Proč jen někteří lidé reagují na impuls kladně a naopak většina odmítavě?

Již ode mne víte, že vývojem v mnoha inkarnacích, se systémem pokus-omyl lidská duše učí postupně odkládat olověnou přítěž ďábelského programu zvířecího světa v podobě energií „sobectví a oddělenost“… Nejsme tedy zde na Zemi na tom všichni stejně. Často bezprostředně vedle sebe žijí ti, jejichž součtová duše již dokáže naslouchat božskému programu „láska a sjednocení“ např. z 90 procent, spolu s jinými kteří jsou poslušni programu živočišné přírody „sobectví a oddělenost“ třeba z 50 procent.

Proto je tato Země pro vás školou duší a ne místem, kde byste se měli cele věnovat jen hmotě kolem sebe.

Pokud jde o onen svazek muže /ducha/ a ženy /ega/, je na tom muž /duch/ hůř. Slib pomoci ženě ho váže ke společnému bytí v těle a on už nemůže /po početí a splynutí duše s tělem/ odejít. I když se mnohdy o to pokouší. Protože doopravdy neskutečně vysoké procento z lidí, se kterými jsem pracoval a pracuji, udává /mnohdy značné/ potíže při vlastním porodu. Jen nemnohým se  však podaří se nenarodit.

Jsou tedy lidé, jejichž duch se v těch mnoha inkarnacích nedokázal dostatečně prosadit vůči egu a ti mají dosud fixován pro tuto inkarnaci poměr ďábelských energií oproti božským padesát na padesát.

Podíl duch-ego v duši člověka a reálný stav v našich zemích

Podle svých praktických zkušeností za ta léta práce na rekonstrukcích lidské psychiky snad mohu zodpovědně říci, že v zemích českých, moravských, slezských a na Slovensku je zastoupení těch, kteří se pohybují pro tuto inkarnaci nad hranicí podílu duch-ego zhruba devadesát ku deseti, je něco nad deset procent.

Ti jsou svojí touhou po poznání natolik otevřeni novým zkušenostem, že jsou připraveni se o pohyb na tzv. úzké cestě podle Krista, cestě ke zdokonalení vlastního mikrokosmu, skutečně zajímat. Často však končí ve spárech falešných guru a v pasti vlastní duchovní pýchy na svoji dokonalost.

Masy lidí, u nichž se onen podíl energií ega a ducha dosažený v mnoha a mnoha inkarnacích /velmi pravděpodobně díky vlastní liknavosti/ pohybuje zhruba mezi 50:50 až 70:30, natolik podléhají ve své součtové duši strachu ega ze ztráty nadvlády nad duší, že nemíní o tyhle myšlenky na změnu orientace ze široké cesty k Bohu na tzv. Úzkou cestu ani zavadit a jsou připraveni nositele takových myšlenek za příznivých politických podmínek opět upalovat — v zájmu udržení vlastního vnitřního uspořádání v rámci ďáblovy sféry „sobectví a oddělenost“.

Tihle lidé patří mezi ty, u nichž Kristem před dvěma tisíci lety zaseté zrno padlo na neúrodnou půdu a budou jako koukol jednou na „konci věku“ vytříděni, jako nepoužitelní pro další vývoj.

Ti z lidí, kteří se pohybují na hraně mezi těmito dvěma skupinami — tedy zhruba mezi podílem energií ducha a ega 80:20 až 90:10 procent — ti se ještě mohou rozhodnout, kterou cestou se vydají.

Především jim patří vše, co se zde na mém webu objevuje. Pokud byli k tomu nějakou náhodou přivedeni, ať to berou vážně. Protože nejde o náhodu, ale nasměrování na správnou cestu.

V případě, že pokyn k nastoupení cesty budou ignorovat, se prostě zařadí mezi tu početnou skupinu těch, o kterých je v podstatě již rozhodnuto.

Proč lidé tak tvrdohlavě setrvávají na iluzích o tomto světě a o sobě samých?

Proč tak mnozí mezi námi nechtějí o pravdě nic slyšet a tvrdohlavě setrvávají na iluzích, které jim touto křesťanskou tradicí zku*vená společnost poskytuje? Je tomu tak proto, že jejich stále ještě silné ego a jeho snaha o stabilní vládu nad lidskou duší, vede k tomu, že si takový člověk /neuvědomující si, odkud vlastně nechuť realizovat skutečnou lásku k sobě přichází/ sám pro sebe zdůvodní nezájem tím, že to není nic pro něj a odmítá se tím zabývat. 

Ega těchto lidí — i při své nižší inteligenci oproti inteligenci ducha — jsou si velmi dobře vědoma toho, že přijetí lásky ducha neznamená nic jiného než postupně /a rychle/ se zvyšující dominanci programu ducha „láska a sjednocení“ v energetice duše a tím i podstatné snížení a postupné vymizení programu ega „sobectví a oddělenost“.

A o to ego dosud nekultivované láskou přirozeně nemá zájem…

Z mého pohledu, je ale zcela jistě určité procento lidí, kteří dosud praktické provádění lásky k sobě odmítají, i když mají potřebnou kvalitu poměru energií duch-ego v sobě! Jsou totiž obětí vlastní nízké informovanosti o tom, jak se energie lásky a sobectví v jejich vlastní psychice prolínají a jak působí.

Rozhodl jsem se nyní informace o projevech lásky a nelásky k sobě a jejich důsledcích pro život člověka soustředit do jednoho textu. Proč jsme sestoupili do duality?

-pokračování-