Ježíš Kristus: Člověk nebo Bůh? Pravda o církevní manipulaci s fakty. Zimní slunovrat — datum narození slunečního boha Mithry nebo narození Ježíše Krista? 2

Kým doopravdy byl Ježíš? Doporučuji přečíst nejdříve předchozí díly seriálu.

Před mnoha staletími, dokonce už před více než dvěma tisíciletími, „Panna“ Marie prý devět měsíců po jistě nádherně prožitém „panenském“ početí Ježíše, po noci strávené s Duchem svatým, uléhá do sena v přístěnku zájezdního hostince někde v Judei na Středním východě, aby splnila svoji radostnou povinnost: Porodit nám Božího Syna. Určitě se při porodu usmívala netrápena porodními bolestmi a naplněna nádherným vědomím, že dále zůstává (bůhvíproč) pannou. Tak tomu prý bylo, alespoň podle církevních specialistů na vymýšlení dogmat. Tihle bezesporu svým způsobem moudří muži k tomuto názoru sice došli se zpožděním několika staletí, ale nepřipouští k výsledkům svého „bádání“ žádnou diskusi.

Dá se předpokládat, že tato událost stará dva tisíce let vás v moderní době ani o vánocích a tím méně v průběhu roku příliš nevzrušuje. O vánocích máte spousty svých malých starostí a radostí s domácím úklidem, přípravou vánočních svátků a sháněním dárků pro své blízké. V průběhu roku pak musíte žít, uplatnit se v této dravčí společnosti v zajetí špatných zákonů chamtivých zástupců lidu, přibližujících si do svého vlastnictví prostředky z vašich daní.

A děláte dobře, pokud se mystérií křesťanských vánoc zabýváte pouze okrajově. Ono to vlastně je všechno jinak, než nám ti roztomilí pastýři v sutanách vyprávějí už po stovky let. Ano, přijměme jako fakt, že Ježíš Kristus byl skutečně historickou osobou. Ale velmi mnohé z toho, co nám církve přináší v souvislosti s ním, je sofistikovaná pohádka určená k vašemu manipulování a ovládání.

Řekněme si dnes několik dalších důvodů, proč této pohádce a jí podobným nevěřit…

Ježíš Kristus se především nikdy nenarodil tak, jak je vám předkládáno. Ježíš Kristus totiž byl člověk, ne bůh.

Předložím vám svůj pohled na to, že po svém narození měl k Bohu tak daleko, jako kdokoli jiný z nás. Teprve v průběhu svého života, se studiem a koncentrací na dosažení vlastní vnitřní duální rovnováhy svého lidského mikrokosmu, dopracoval k tomu, že byl postupně schopen do takto připravené nádoby těla přijmout i ty nejvyšší duchovní a božské energie svých vysokých energetických „Já“ a manifestovat je tak ve svém těle v této realitě.

Lživá konstrukce příchodu Božího syna z neposkvrněného těla matky, onoho údajně prosincového dne před dvěma tisíci lety, byla a je jen jednou malou kapkou ve hře falší a manipulací, kterou s vámi, církev a papežové v každé době hráli a hrají.

Nepravdivá církevní dogmata

Církevní pantátové si pro oporu své moci vycucali prstu mnohá nesmyslná a ničím nepodložená dogmata. Samotné slovo „dogma“ je v chytrých knihách vykládáno jako článek víry v katolické církvi závazný pro všechny věřící, o kterém je možno říci, že je ustrnulou poučkou, ke které se pod hrozbou trestu nepřipouští diskuse, námitky nebo kritika.

K nejvíce zavádějícím patří ta církevní dogmata, která mají přímo prokázat Kristův božský původ od samotného narození.

Ve skutečnosti byla vytvořena směska tří dogmat, aby ty kardinální hlouposti vypadaly věrohodněji. Jde o tyto tři základní nepravdy: Tzv. Panenské početí Ježíše Krista, učení o věčném Mariině panenství a tzv. Neposkvrněné početí Panny Marie.

Uvědomte si prosím, že právě na nich stojí další, pro vás mnohem zhoubnější dogmata o Ježíši Kristu, jako o tom, kdo již před dvěma tisíci lety vás spasil tím, že byl ukřižován za vaše hříchy…

Jak to vlastně s tím neporušeným panenstvím, při početí a dokonce při porodu, Ježíše bylo? Pro počátek se můžete pokochat výrokem Lateránského koncilu z roku 1215. Papež a císař v jedné osobě rozhodl a nechal si posvětit v rámci třetího kánonu tato legrační tvrzení:

„Pokud někdo nevyznává, podle učení svatých Otců…, že Maria, Boží Rodička (Theotokos) svatá a vždy panna (Aeiparthenos, semper virgo) a neposkvrněná (Immaculata), v tomto posledním čase počala bez mužského semene (sine virili semine) z Ducha svatého ve vlastním slova smyslu a v pravdě samého Boha, Slovo, které je zrozeno z Otce přede všemi věky, a že ho porodila bez jakéhokoli porušení (virgo intacta), když její panenství zůstalo nedotčené i po porodu… Buď proklet! („Anathema sit!“) — 3. kánon Lateránského koncilu.

Jen málokdy se vám podaří číst něco tak bizarního jako tuto doslovnou citaci z církevních oficiálních materiálů. To je fór, viďte? Když jde o dobré fóry, jsem vždy první, kdo se jim směje. Z tohohle mne však mrazí.

Mým hlavním argumentem proti učení „církevních otců“ je historicky daný fakt, že křesťanství v tomhle ohledu vůbec není originální. Ono totiž v případě římských katolíků nejde o nic jiného než o přemalování „pohanských“ kultů starověku. Tudíž dogma o početí bez hříchu a porodu bez porušení panenské blány je převzato a rozhodně se nevztahuje na dobu před oněmi dvěma tisíci lety.

A právě tam někde, při onom křesťanském přemalovávání, původně pohanských, oslav zimního slunovratu jako narození Slunečního boha do organizovaných a omezených rituálů oslavy narození bohočlověka Ježíše Krista, se zrodila faktická neschopnost dnešního člověka západní civilizace vyrovnat se se sebou samým, lidmi kolem sebe, přírodou i touto společností a na nakonec i se svým životem.

Podívejme se na otázku Kristova božství od data narození podrobněji optikou vědění člověka, který měl tu „smůlu“, že mu do toho bylo dáno nahlédnout. Smůlu proto, že vidět a znát pravdu a být svědkem dobrovolné slepoty milionů, stovek milionů a možná miliard lidí tohoto světa k platným zákonům tohoto světa a svému místu ve stvoření, je skutečně frustrující.

Jak to bylo doopravdy? Zimní slunovrat — datum narození slunečního boha Mithry nebo narození Ježíše Krista?

Kdo se o historii zajímá blíže, může se dopátrat toho, že oslavy zimního slunovratu to u církevního panstva vůbec zpočátku neměly jednoduché. Jako každá totalita za každé doby i ta církevní začínala systematickým potíráním jinak smýšlejících lidí. Zhruba do třetího století po Kristu církev, při své snaze o vládnutí v tehdejší společnosti, narážela na odpor a proto mj. tvrdě sankcionovala oslavy zimního slunovratu jako pohanský zvyk.

Likvidovala uctívání slunovratu všemi dostupnými prostředky i s těmi, kdo těmto oslavám holdovali. Postupně však byly vibračně nízké duše církevních mocných alespoň trochu políbeny myšlením v nich se probouzejícího ducha. Mysl ducha byla ovšem zneužita k totálnímu obratu. Vše pohanské se začalo přejímat do rituálů církevních a bylo zneužíváno k posílení tuhé křesťanské kázně povinně věřících.

Mladé křesťanství ve snaze změnit fazónu onoho zakořeněného vnímání zimního slunovratu prostě „přebilo“ původní datum narození slunečního boha Mithry datem narození Ježíše Krista. Byla to tedy politicko-mocenská objednávka pozdějších staletí, která rozhodla o tom, kdy se Ježíš Kristus narodil.

Poté křesťanství — po Mithrově vzoru — Ježíši Kristu přisoudilo i atributy slunečního boha.

Sluneční bůh je stálicí starověkých náboženství, vyskytoval se v mnoha mutacích… Podle časových možností se na toto téma později podíváme podrobněji, abychom upřesnili, jak se to stalo, jak byly přemalovány vývěsní štíty pohanských kultů na nového boha Ježíše. Teď jen velmi zjednodušeně: V Římě byl elitní mužský kult Mithry původně spojen hlavně s armádou — tedy mocensky velmi důležitá záležitost. Římští císařové zcela pochopitelně tento kult podporovali a nakonec došlo k sloučení více slunečních bohů do státního náboženství pod názvem Sol Invictus (Nepřemožitelné slunce).

Když Konstantin I. zjistil, že křesťané v armádě odmítají bojovat a začíná se mu hroutit základna jeho moci — tak geniálním státnickým tahem prostě spojil identity Ježíše a slunečního boha kultu Sol Invictus. Došlo tedy vlastně jen k mírné modifikaci existujícího státního náboženství.

Budoucí nevěstka Janova Zjevení se tedy narodila z Mithrova kultu. Pohanům to bylo většinou jedno, že jejich bůh se přejmenoval, dál provozovali své obřady a mše — důkazem je spousta pohanských modlářských zvyků, které církev dodnes aktivně provozuje. A křesťané dál věřili ve svého Ježíše. Všichni byli spokojeni… Jen pravé Kristovo učení dostalo na frak. Samozřejmě, že je církví toto důsledně popíráno, ale důkazy existují, stačí když víte, kam se máte dívat a vidět chcete… Třeba koruna římských císařů s paprsky symbolizujícími Slunce…

Dám vám ještě jedno vodítko pro dívání: Co myslíte, proč byla v souvislosti s nástupem cézaropapismu tak degradována role žen? Žen, které Ježíš dával na roveň mužům! A věděli jste, že papeženci přiznali ženám vlastnictví duše až na konci středověku? Skutečně depresivní příběh!

O nehoráznosti církevní manipulace s fakty svědčí mimo jiné i další z mnoha příkladů…

Do očí bijící skutečností o podvodném vytváření božské aureoly kolem dítěte Ježíška, je podle mého zkoumání role přisouzená muži jménem Herodes, vojevůdci a administrátoru, věrnému spojenci Říma. Jeho krutý způsob vlády se přenesl do biblické tradice, která mu přisuzuje vyvraždění betlémských kojenců ve snaze zabránit narození židovského krále.

Ovšem jedinou dochovanou zmínkou o tzv. „vraždění neviňátek“ je druhý verš v Matoušově evangeliu. V žádném jiném evangeliu o tom již není ani slovo. Naše jistě milovaná (ne)svatá církev navíc postupně v čase navyšovala počty zavražděných nemluvňat do extrémních hodnot. Podívejte se se mnou například do textu Wikipedie:

Jako neviňátka jsou označovány děti, které podle evangelijního vyprávění nechal v Betlémě zavraždit král Herodes Veliký po narození Ježíšově (Mt 2,16-18). Řecká liturgie uvádí, že Herodes zabil 14 tisíc chlapců, syrská hovoří o 64 tisících, středověcí autoři o 144 tisících…

Vezmeme-li v úvahu počty dětí narozených v průběhu celého roku v našem desetimilionovém státě, pak v podmínkách starověku by tohle množství kojenců museli zabíjet po desítky let!

Starověké historické prameny ovšem žádnou takovou událost nezaznamenaly. A že tahle doba je poměrně dobře zdokumentována, svědčí m.j. i spisy římsko-židovského dějepisce Josefa Flavia. A tak se stokrát opakovaná lež se stává krásnou, ale zhoubnou pohádkou pro cílevědomě retardované lidstvo.

Hodně vám o nulové historické hodnotě pohádky o Ježíškovi a o charakteru převzetí pohanského Mithrova kultu do praxe římsko-katolické církve napoví i tabulka sedmi stupňů zasvěcení jeho vyznavačů. Zde je:

Vaší pozornosti jistě neunikly červeně zvýrazněné aspekty nejvyššího stupně zasvěcení Mithrova kultu s názvem „Otec“. Jestlipak jste poznali, které označení osoby panteonu církevních osobností, je totožné s označením pro nejvyššího zasvěcence Mithrova kultu?

Kdo má na sobě na svých vystoupeních na balkóně Svatopetrského náměstí mitru, drží v rukou pastýřskou hůl a navlečen do roucha si nechává líbat prsten s drahokamem?

Už jen z této podobnosti vidíte, že i samotné datum narození a samotná osobnost Ježíše Krista přetavena do podoby vtěleného Boha od chvíle narození je pouze převzatou pohanskou pohádkou z dávných dob přelakovanou na pohádku křesťanskou.

Ne náhodou a ne s čistým záměrem. Vzali vám vaši víru v pozitivního Slunečního boha a vrátili vám do životů negativitou nabitého Boha, kterého se máte bát. Prostě paskvil, v němž postupně vymizelo místo pro normální lidskou morálku, světlo, přírodu a lidskost.

Existuje samozřejmě daleko více znaků, které cézaropapistické křesťanství převzalo, namátkově si ještě pár z nich vyjmenujme:

• Shromáždění věřících uvnitř chrámu bylo pro antický svět novinkou (u tradičních antických chrámů se věřící shromažďují před vchodem a přístup dovnitř mají pouze kněží) — ano, toto byla také křesťany převzato a dodnes je v kostelech provozováno.
• Zasvěcenci v Mithrových svatyní nosili během obřadů pestrobarevná roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům zasvěcení — viz oblečení katolického kléru.
• Vstup do kultu byl zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu — křtu.
• Liturgie a náboženské svátky.
• V pobožnostech hrály také významnou úlohu voda a víno (původně haoma neboli sóma, obětní nápoj z rostliny, která na Západě neroste, a proto byla v obřadech nahrazena vínem).

Je tu někdo, kdo chce tvrdit, že všechny tyto uvedené znaky se u katolíků nevyskytují? Nic takového církevníci neprovozují? A pak ještě může odpovědět na otázku: Co z toho požadoval po svých následovnících Kristus?

Shrnutí historie falšování Kristova učení a historie vzniku antikristovské katolické církve je spolu s dalšími důkazy k dispozici zde.

Ještě nějaké otázky?

-pokračování-

Článek je součástí seriálu Ježíš Kristus.