Duše, vědomí a paměť existují mimo mozek. Člověk žijící bez mozku? Dr. Rupert Sheldrake vysvětluje, co je morfo-genetické pole a morfická rezonance. 3

Minule jsme se podívali podrobněji na energetickou podstatu reality a na vnímání reality v lidském mozku tak, jak k nim dospěl např. M. Talbot, D. Bohm a S. Grof… Materialisté ve skutečnosti ví „nic“ o podstatě tohoto Univerza. Materialisté jen slepě věří, že tento svět je stvořen z hmoty a jejich slepá víra není o nic lepší než slepá náboženská víra typu katolicismu či islámu.

Ve skutečnosti je hmota jakoby „upletena“ z energetického vlnění s nízkými vibracemi. Podrobněji se na tuto otázku podíváme níže a v dalších pokračováních. Stejně jako je hmota energetické podstaty, tak je i vědomí lidské duše energetické podstaty, ovšem na daleko vyšších „vibracích“ (frekvencích) — to je také hlavní důvod proč lidský mozek není sídlem vědomí… Některá svědectví naleznete zde:

• http://www.ragauian.cz/duse-existuje-nezavisle-na-tele-neurochirurg-eben-alexander-potvrzuje-existenci-lidskeho-vedomi-nezavisle-na-mozku/
• http://www.ragauian.cz/reinkarnace-dalsi-hmotne-dukazy-znovuvtelovani-duse-jiri-palka-trutz-hardo-walter-semkiw-5/

Sídlí paměť mimo mozek? Pozoruhodné důkazy lze nalézt prostým pozorováním života

Nastal čas na podrobnější rozbor. Podíváme se na další důkazy o energetické podstatě vědomí. Začneme zdánlivě neuvěřitelným až bizarním příběhem ze života. Je charakteristické, že někdy se pravda, která nevyhovuje „materialisticko-náboženským“ fanatikům, objeví spíše v bulvárním tisku než v údajně seriózních médiích — ta totiž nehodící se jim pravdy jednoduše cenzurují… Bulvární tn.cz publikoval následující článek:

Úředník (44) žil celý život bez mozku, nikdo si toho nevšiml

Státní úředník měl v lebce místo mozku tekutinu, přesto žil úplně normálním životem. Že mu orgán z větší části chybí, se zjistilo úplnou náhodou. Lékaři z něj byli úplně paf. Čtyřiačtyřicetiletý francouzský státní úředník se dostavil do nemocnice s tím, že pociťuje slabost v levé noze. V rámci diagnózy mu dělali snímky mozku a zjistili, že prakticky žádný nemá. Převážnou část jeho lebeční dutiny vyplňovala kapalina. Z úředníkovy medicínské historie vyplynulo, že v dětství trpěl hydrocefalií a tekutinu mu odsávali, když mu ale bylo 14, tak toho nechali. Tekutina se mu v lebce nahromadila a během let vystrnadila téměř veškerou mozkovou hmotu. Další testy ukázaly, že muž má [pravděpodobně] kvůli tomu podprůměrné IQ 75, dokázal ale vést plnohodnotný život, je ženatý, má dvě děti a neexistence jeho mozku si nikdo nevšiml ani v práci. „Co jsme zjistili, je neuvěřitelné. Čekali byste, že tak nedostatečný mozek je neslučitelný se životem,“ řekl doktor Max Muenke agentuře Reuters. O muži tým lékařů publikoval studii v odborném časopise The Lancet.

• http://tn.nova.cz/clanek/urednik-44-zil-cely-zivot-bez-mozku-nikdo-si-toho-nevsiml.html
• http://uk.reuters.com/article/oukoe-uk-brain-tiny-idUKN1930510020070720
• https://www.newscientist.com/article/dn12301-man-with-tiny-brain-shocks-doctors/
• http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(07)61127-1/abstract

24letá žena s „dírou“ v mozku

Zde máme další podobný příběh, který ukazuje chybějící podstatnou část mozku a je dalším důkazem toho, že naše vědomí rozhodně nesídlí v mozku: IFLScience informoval o devátém známém případu člověka žijícího bez mozečku (cerebellum). Jedná se o část mozku, která řídí řadu důležitých funkcí, jako je rovnováha, motorické pohyby a motorické učení. Čtyřiadvacetiletá Číňanka přišla do nemocnice a stěžovala si na nevolnost a závratě a lékaři zjistili, že trpí vzácným onemocněním známým jako cerebellar agenesis… U této ženy však chybějící mozeček způsobil pouze mírnou až středně těžkou motorickou nedostatečnost a mírné problémy s řečí, jako je mírně nezřetelná výslovnost.

IFLScience reported on the ninth known case of someone living without a cerebellum. This is the part of the brain that controls a number of important functions such as balance, motor movements and motor learning. The 24-year-old Chinese woman went into a hospital complaining of nausea and vertigo, and doctors discovered that she suffered from a rare condition known as cerebellar agenesis… However, in this woman, the missing cerebellum resulted in only mild to moderate motor deficiency, and mild speech problems such as slightly slurred pronunciation.

• http://www.iflscience.com/brain/24-year-old-woman-born-without-cerebellum-her-brain/
• https://www.newscientist.com/article/mg22329861-900-woman-of-24-found-to-have-no-cerebellum-in-her-brain/

Tyto příběhy jsou důkazem toho, co zde rozebíráme. Především zapomeňme na nesmysl, že lidské vědomí sídlí v mozku! Vědomí se nachází v energetickém poli okolo těla, tzv. auře tak, jak o tom učí na Východě. Mnozí jsou schopni auru i energetická centra (tj. čakry) lidské duše vnímat…

Energetický model lidského těla dobře vysvětluje i druhý výše citovaný lékařský případ, kdy v mozku zcela chybělo tzv. cerebellum odpovědné za motoriku — dotyčná žena přesto docela dobře tělesně fungovala. Centrum vědomí lidského těla se totiž nachází na 3. čakře v solar plexu! Sídlí zde tzv. ego, neboli malé já.

Jedna linie důkazů už byla rozebrána dříve, když jsme mluvili o dokázaných případech reinkarnace. Lze to shrnout takto: Vzpomínky lidí na minulé životy logicky nemohly být uloženy v mozku, který se následkem jejich minulé smrti dávno rozpadl v prach. Dále např. mnoho lidí zažilo stav oddělenosti od těla (tzv. out of body experience). Ukázali jsme mj.  jasně dokázaný případ lékaře Ebena, který cestoval v duchovním světě v čase, kdy byl jeho mozek dokazatelně nefunkční.

Dr. Rupert Sheldrake a jeho vědecké důkazy — je možné, aby vzpomínky přebývaly v prostoru mimo naši tělesnou konstrukci?

Ani po desítkách let výzkumu nejsou „vědci“ schopni vysvětlit, proč neexistuje část mozku, která by měla na starosti ukládání vzpomínek. Většina lidí předpokládá, že naše vzpomínky musí existovat někde uvnitř hlavy, ale ať už lékařští badatelé zkoumají jak chtějí, nemohou určit, která oblast mozku ukládá to, co si pamatujeme 😉

Biolog, publicista a výzkumník Dr. Rupert Sheldrake poznamenává, že hledání mysli se vydalo dvěma různými směry. Zatímco většina vědců hledá uvnitř lebky, on se dívá mimo ni. Podle Sheldraka, jenž napsal řadu vědeckých knih a článků, nesídlí paměť v žádné z geografických oblastí velkého mozku, nýbrž v energetickém poli, které mozek obklopuje a prostupuje jím.

Samotný mozek pracuje jako dekodér pro příliv informací vytvářených interakcí člověka s jeho okolím.

Ve své studii nazvané „Mysl, paměť a archetypy morfické rezonance a kolektivního nevědomí“ (uveřejněné v odborném časopise „Psychologické perspektivy“) Sheldrake přirovnává mozek k televizoru, aby vysvětlil, jak mysl a mozek vzájemně spolupracují: „Když vám poškodím televizor, abyste nemohli přijímat určité kanály anebo televizor přivedu do afázie tím, že zničím tu část, která má na starosti tvorbu zvuku, abyste se pořád mohli dívat, ale neslyšeli zvuk — tak to nedokazuje, že zvuk nebo obraz jsou uloženy uvnitř televizoru. Jen to ukáže, že jsem zasáhl do ladicího systému, abyste nemohli chytit správný signál. Stejně tak ztráta paměti v důsledku poškození mozku nedokazuje, že paměť je uložena uvnitř mozku. Ve skutečnosti je většina ztrát paměti dočasných — například amnézie po otřesu mozku je často dočasná.“

„Toto opětovné získání paměti se konvenčními teoriemi vysvětluje velmi těžce: Pokud jsou vzpomínky zničeny v důsledku zničení paměťové tkáně, pak by se neměly znovu vracet. Přesto se vrací,“ píše Rupert.

Sheldrake při vyvracení názoru, že paměť je obsažena v mozku, rovněž hovoří o klíčových pokusech, o kterých se domnívá, že byly špatně vyloženy. Při těchto experimentech si pacienti jasně vybavili scény z minulosti, když se jim elektricky stimulovaly jisté části velkého mozku. Tam, kde materialističtí vědci došli k závěru, že stimulované oblasti musí logicky obsahovat paměť, Sheldrake nabízí rozdílný pohled za použití televizní analogie: „… kdybych stimuloval ladicí obvod vašeho přijímače a on by přeskočil na jiný kanál, nedokázalo by to, že informace byla uložena uvnitř onoho ladicího obvodu,“ píše badatel.

Pozn. redakce: Tato otázka skutečně úzce souvisí se znalostí reality reinkarnace, kterou lidstvu ukradla církev. Dokázali jsme pomocí oficiální církevní literatury, že tuto realitu ještě znal mj. Origenes, který přibližně v roce 200 sepsal první křesťanskou teologii. V příslušné rubrice jsme již navršili hromadu důkazů a svědectví o znovu-vtělování.

A je logickou pravdou, že pokud si někteří dokazatelně a ověřitelně vzpomínají na minulý život, v jiném hmotném těle — dokonale logicky z toho následně vyplývá, že tato dlouhodobá reinkarnační paměť rozhodně nemůže být spojena s hmotným mozkem — ten přece zaniká s odumřením těla!

Morfogenetické pole — energetické informační pole propojené s organizmem

Většina lidí mylně předpokládá, že naše vzpomínky musí existovat někde uvnitř hlavy.

Pokud ovšem paměť „nebydlí“ v mozku, kde se nachází? Sheldrake má za to, že všechny organizmy jsou napojeny na vlastní typ druhové, rodové rezonance, což má být určité energetické pole existující jak kolem organizmu, tak uvnitř něj, které mu dává instrukce — vzorce chování a podobu fyzické schránky, tedy těla. Morfogenetický přístup vidí organizmy jako úzce spojené se svým odpovídajícím polem a s hromadící se pamětí…

„Klíčovým pravidlem morfické rezonance je, že podobné věci ovlivňují zase podobné věci napříč prostorem a časem,“ píše Sheldrake.

„Moje teorie morfických polí předpokládá, že sebe-organizující systémy — včetně společností, lidí, koček, rostlin, krystalů a molekul — jsou propojeny tímto polem do jednoho celku… Genetikou nelze vše vysvětlit…“

Pozn. redakce: Z fyziky je dobře známo že pole, resp. energetické vlnění, resp. vibrující energie nese informaci. Čím vyšší frekvence, tím více informací takové vlnění může nést. Morfické pole by se dalo přirovnat k rozhlasovému nebo TV vysílání, které je přehráváno na souhlasně naladěných přijímačích.

Termín morfogenetické pole dle Sheldrakeovy definice

Morfogenetické pole je dle Sheldrakeovy definice morfické pole živých organismů, které (kromě charakteru a tvaru) nese též jejich chování a vztahy mezi jinými organismy — je to jakási společná paměť daného druhu. Můžeme doplnit i to, že genetika, respektive DNA, v tom (zjednodušeně řečeno) hraje roli jakési antény, nebo vyladěného přijímače, kterým se jednotlivé organismy napojují na konkrétní „své vlastní“ informační pole. No a mozek (zjednodušeně) je prostě jakýsi biologický, kvantový procesor, který mj. vytváří pro duši obraz reality, tak jak ji zažíváme a také zprostředkovává komunikaci mezi jednotlivými částmi duální duše.

Abychom zabránili nedorozuměním, dodejme že termín morfogenetické pole bývá užíván též v odlišném významu, ve vývojové biologii, jako oblast těla embrya, která se následně vyvine v jednotlivé struktury nebo orgány.

Rozdíl mezi lidskou a zvířecí duší

Již tušíme, jak zhruba vypadá energetický systém těla člověka — včetně jeho zvláštnosti, která spočívá v oddělenosti malého a velkého „já“. A to je právě i rozdíl mezi lidskou a zvířecí duší. Zatímco duše zvířat jsou poměrně pevně propojeny se svou kolektivní/druhovou duší — člověk oproti nim dostal daleko větší míru individuality a také duchovní složku, onu božskou Jiskru spojenou s Láskou.

Pole se stále vyvíjejí

Morfogenetická pole se stále vyvíjejí (jiné je pole současných psů a jiné bylo u jejich divokých předků)… „Morfická pole sociálních skupin propojují členy skupin dokonce, i když jsou od sebe mnoho kilometrů a poskytují komunikační kanály, jejichž prostřednictvím mohou členové skupiny zůstat v kontaktu – i na dálku. Tato pole také koordinují chování jedinců v rámci skupin – např. chování ryb nebo ptáků… Každý morfický systém, např. veverek, se nalaďuje na předchozí podobné systémy, v tomto případě na předchozí druhy veverek. Každá jednotlivá veverka se tak může na pole připojit a naopak do této kolektivní nebo sdílené paměti přispívá. V lidské sféře tento druh kolektivní paměti koresponduje s „kolektivním nevědomím“ (C. G. Jung).

Morfické rezonance lze dokázat

Morfické rezonance by měly být zjistitelné v oblasti fyziky, chemie, biologie, chování živočichů, v psychologii a společenských vědách. Např. nové sloučeniny mají [překvapivě] tendenci krystalizovat tím snadněji, čím častěji jsou tvořeny. Chemici to obvykle vysvětlují tak, že se jedná o krystalická „semena“ z nových krystalů, která se šíří po celém světě jako neviditelné prašné částice ve vzduchu nebo tím, že sami chemici naučili druhé, jak to dělat. Ale hypotéza morfických polí předpovídá, že toto by se mělo dít vždy za standardních podmínek, dokonce i když budou prašné částice ze vzduchu odfiltrované.

Telepatie jako funkce morfických polí

Snadnější způsob, jak testovat morfická pole přímo, je pracovat se skupinami organismů. Je možné jednotlivé živočichy od sebe oddělit tak, aby spolu nemohli komunikovat normálními smyslovými způsoby. Jestliže mezi nimi informace i nadále putují, naznačuje to existenci spojení typu těch, které poskytují morfická pole. Přenos informací morfickými poli by mohl pomoci vysvětlit telepatii…

„Nikdo neví, jak dochází ke koordinaci mezi společenstvími termitů, jak je možné, že tento malý, slepý hmyz může stavět složité sítě komplikované vnitřní architektury,“ upozorňuje Sheldrake. Pokud bychom chtěli s největšími termitišti porovnat lidskou stavbu, byl by to mrakodrap téměř dva kilometry vysoký, který by pokrýval osm městských bloků a stavěl by ho milion slepých lidí.) Nikdo také neví, jak mohou ptačí nebo rybí hejna měnit rychle směr, aniž by se jeho členové mezi sebou domlouvali. Výzkum prokazuje, že jejich reakce jsou příliš rychlé na to, aby stačilo jednotlivým jedincům v tomto hejnu sledovat pohyb druhých. Spíše to je tak, že si tyto informace stahují přes morfické pole.

Pokusy s upřeným pohledem (tzv. zíráním)

Pokud věříme, že všechny naše myšlenky jsou ukryty v hlavě, tak budeme zmateni ideou, že by naše paměť mohla být ovlivněna odněkud zvenčí našeho mozku… Sheldrake ve svém textu „Pokusy s upřeným pohledem“ píše: „…při čtení této stránky procházejí světelné paprsky ze stránky do vašich očí, kde tvoří obrácený obraz na sítnici. Tento obraz je detekován buňkami citlivými na světlo, a jejich nervové impulzy vedou ke složitým elektrochemickým pochodům v mozku. Všechno tohle se detailně zkoumalo technikami neurofyziologie. Ovšem dál přijde záhada: Nějak si vybavíte obraz stránky. Zažijete ji mimo sebe, před vlastní tváří. Z hlediska konvenční vědy je tento zážitek iluzorní. Ten obraz by měl být ve vašem nitru, stejně jako zbytek vaší duševní činnosti.“

Pozn. redakce: Pokud ale již víme že naše „vnější realita“ se vytváří jako virtuální obraz v mozku, tak nemáme problém připustit že virtuální (iluzorní) realita může být jakákoli. Proč bychom měli předpokládat že „by měl být ten obraz v nitru“? I pojmy „vně“ a „uvnitř“ jsou v podstatě iluzorní, naše mysl dokáže cokoli.

Dalšími jevy, které jsou pomocí této teorie vysvětlovány, je například to, že člověk je schopný vycítit, že na něj někdo jiný zírá, aniž by tu danou osobu mohl vidět.

Tento jev se materialisté snaží vysvětlit např. jako jakýsi program mozku pro přežití (zpozorování nepřátel) …ovšem je to jako když se tonoucí stébla chytá. Jejich vysvětlení stojí na vodě a dává podstatně méně smyslu než Rupertovy ideje.

VIDEO: Důkazy faktu, že mysl se nenachází v mozku

Sheldrake mluví o tom, že cílová osoba upřený pohled (zírání) vcelku spolehlivě rozpozná (vycítí). Dokonce se to učí i agenti sledující osoby, aby na sebe neupozornili… Je nutno se zbavit omezení dnešní falešné „vědy“, která se nám snaží vnutit lež o tom, jak naše vědomí sídlí v mozku! Zapněte si titulky.

Závěr aneb jak duše působí na tělo

Zatímco hledání paměti zpochybňuje tradiční biologické chápání DLOUHODOBÉ paměti jako funkce mozku, Sheldrake se domnívá, že DLOUHODOBÁ paměť ve skutečnosti sídlí v prostorové dimenzi, kterou nelze pozorovat našimi omezenými 5 smysly. Tato myšlenka je v souladu i s ideami jako např. Jungovo „kolektivní nevědomí“ nebo taoistickým způsobem uvažování, který lidskou mysl a duševno vidí jako odvozeninu z různých zdrojů nacházejících se, jak uvnitř těla, tak mimo něj…

Mozek je jakoby převodník, procesor resp. přijímač-vysílač informace, zpracovává nízko-vibrační signály z hmotného 5smyslového 3D světa a umožňuje komunikaci mezi naší zvířecí „malou“ a „velkou“ duchovní polovinou. Materialisté ve svých úvahách zásadně ignorují ono velké JÁ, naši světlou polovinu! Proto jsou jejich teorie nefunkční!

Mozek je přitom místem, kde se jakoby „setkávají“ obě ty poloviny a spolu řeší aktuální problémy — a u nevědomých lidí se také spolu často „hádají“. I proto neustále zdůrazňujeme: Uzavřete mír v jednom domě, mezi těmi dvěma co v něm bydlí, a pak získáte sílu pohnout „horou“. Toto téma lze dokreslit dalším velmi dobře známým fenoménem „vnitřního hlasu“. To je další důkaz!

Vše se stane velmi zřejmým, podíváte-li se na anatomickou mapu těla — zjistíte pak, že energetická centra těla (čakry), jsou prostorově umístěna přesně na místech tzv. žláz s vnitřním vyměšováním. A zde máte odpověď! V těchto bodech dochází k řízení těla ze strany vaší energetické, nehmotné podstaty — to jest duše!

-pokračování-

Tento článek je součástí seriálu o tom, co je to vlastně „realita“. Začínáme s fyzikálními důkazy o tom, co je to hmota a jak ji naše duše vnímá. Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Na fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

Zdroj a další informace:

• http://www.epochtimes.cz/2012041219390/Sidli-pamet-mimo-mozek-cast-1.html
• http://www.epochtimes.cz/2012041519402/Sidli-pamet-mimo-mozek-cast-2.html
• https://www.sheldrake.org/research/sense-of-being-stared-at
• https://www.sheldrake.org/participate

VIDEO: Sheldrake odhaluje dogmata

Cenzurované Sheldrakeovo vysvětlení o tom, jak nám „věda“ lže… Mluví o tom, že dnešní věda prokazatelně funguje jako víra. Jako katolická církev, která lidem dogmata vnucovala násilím a mnohá z nich působí dodnes, především v oblasti toho, jak funguje Duše… Zapněte si titulky.

VIDEO: Otázky pro materialisty