Podstata reality

Iluze hmoty a Einsteinův strašidelný omyl. Věda dokazuje, že vesmír je složen pouze z energie (informací) a realita neexistuje, dokud ji naše vědomí nepozoruje. 10

Albert Einstein, 72. narozeniny

Pokračujeme v seriálu o podstatě duše a celé naší zdánlivě hmotné reality. Einstein se mýlil. Dnes tu máme další fantastické vědecké důkazy, které jasně ukazují, jaká jsou spojení mezi vědomím a tím, čemu říkáme realita. Už není možné dále popírat fakt, že naše vědomí vytváří „realitu“!

Einsteinova noční můra — strašidelná akce na dálku (spooky action at distance)

Nastal čas se osvobodit z 5smyslového vězení naší mysli!

Albert Einstein měl skvělý start, ale pak zamrzl ve slepé uličce, především protože odmítal kvantovou fyziku, příliš lpěl na materialistické fyzice — to byla jeho slepá kolej. V tomto ohledu byl Nikola Tesla podle všeho větší vizionář. Pozoruhodné je ovšem tohle: Zatímco Einstein je mocipány („elitami“, establišmentem) oslavován, z Tesly udělali podivína…

Že by to snad byl zlý záměr? Že by to byla součást boudy, kterou na nás šijí mocipáni, když před námi utajují jaká je podstata vesmíru, jaká je podstata člověka a kdo vůbec jsme my lidé? To ale jistě bude jen pomluva, ONI nás jistě mají moc „rádi“ 😉 Platíme jim přece pekelné daně i desátky a oni nám za odměnu zavádějí Agendu 2030 „krásný“ nový světový řád NWO, ve kterém ovčany zbaví i nutnosti přemýšlet a sami o sobě svobodně rozhodovat 😉 Tak tvrdě na tom pracují chudáčci, ONI jsou tak „hodní“ 🙂 😛

Einstein se skutečně mýlil a bylo to dokázáno

Je obrovský paradox, že Einstein dostal Nobelovu cenu za fundamentální práci o kvantové fyzice — přičemž tuto fyziku později zavrhoval… Cituji z encyklopedie: »V článku „O heuristickém hledisku dotýkajícím se vzniku a přeměny světla“, navrhl myšlenku světelných kvant (nyní nazývaných fotony) a ukázal, jak mohou být použita k vysvětlení takových jevů jako je fotoelektrický jev. Myšlenka světelného kvanta přišla z předchozího odvození záření absolutně černého tělesa Maxem Planckem, který předpokládal, že energie záření může být pohlcena nebo vyzářena jen po celých částech, nazývaných kvanta. Einstein ukázal, že pokud se předpokládá, že světlo vlastně sestává z jednotlivých balíčků, může být záhadný fotoelektrický jev vysvětlen. Jinak ne…« A to byla jeho Nobelova cena.

Einsteinův vztah ke kvantové fyzice byl kontroverzní

Einstein attacks quantum theory. Article in NYT, May 4, 1935

Byl prvním, dokonce i před Maxem Planckem, kdo udělal z kvantové teorie revoluční věc. Jeho myšlenka světelného kvanta zcela změnila klasické chápání fyziky. V roce 1909 na shromáždění fyziků Einstein řekl, že se musí najít cesta k pochopení vln a částic dohromady. Poté se ale něco stalo… V polovině dvacátých let, když byla původní kvantová teorie nahrazena novou kvantovou mechanikou, Einstein zavrhl kodaňskou interpretaci nových rovnic, protože se mu nelíbila pro svůj pravděpodobnostní a nenázorný přístup k fyzikálním jevům. Einstein souhlasil, že tato teorie je nejlepší, kterou lidstvo mělo, ale hledal vysvětlení, které by bylo „ucelenější“, rozuměj deterministické. Věřil, že taková fyzika musí existovat, protože ho už dříve vedla k úspěchům s atomy, fotony a gravitací, a nechtěl se této víry vzdát.

Pozn.: Kodaňská interpretace je pravděpodobnostní interpretací kvantové mechaniky. Hustota pravděpodobnosti nalezení částice v daném okamžiku je rovna druhé mocnině modulu vlnové funkce v tomto bodě. Tato interpretace stále vzbuzuje nesouhlas u části teoretických fyziků, kteří se opírají o názory Einsteina, který nesouhlasil s nahodilostí a nedeterministickou povahou interpretace. To vyjádřil svým slavným výrokem „Bůh nehraje v kostky“.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Einstein

VIDEO: Tajemný svět kvantové fyziky — Einsteinova noční můra

Uvědomujeme si, že fyzikální termíny mohou mnohé odradit, proto zařazujeme video, u kterého KOMENTÁŘE DOCELA CHVÁLÍ pochopitelné POJETÍ, i když třeba nemá úplně dokonalý překlad… Pro nás je kvantová fyzika hranicí mezi hmotným matrixem a duchovní realitou a opravdu není na škodu chápat, jak rámcově funguje a jak lidstvo k tomu poznání došlo. Opravdu, není to jako „jedna paní povídala“ — to je přesně to, co pan profesor ve videu ukazuje. 40 minut velmi dobře investovaného času. Je totiž velký nešvar alternativní a ezoterické scény, že se často úplně odtrhává od reality, chybí jí uzemnění.

Profesor Jim Al-Khalili nás seznámí s dějinami kvantové fyziky. Historie kvantové fyziky má svůj počátek na úsvitu dvacátého století, kdy poměrně jednoduchý problém — výzkum mechanismu fungování žárovky — zavedl vědce ke skryté mechanice hmoty a k subatomovým stavebním prvkům světa kolem nás. Lidem se otevřel svět, ve kterém jedna a tatáž věc může být ve stejný čas na několika různých místech najednou, kde děje jsou ovlivňovány pravděpodobnostmi a kde skutečnost existuje jen tehdy, když ji pozorujeme…

Ve videu není hlavní věc, kterou fyzikové nepochopili a které se my v tomto seriálu věnujeme: JDE O TO, KDO JE TEN POZOROVATEL, KTERÝ TVOŘÍ TU REALITU… můžete hádat 😉

Ano, Einstein se mýlil. Ale ti co tady vládnou, ti lidem ve školách a v médiích zcela záměrně propagují ten omyl…

Experimentální důkaz Einsteinova omylu. Zhroucení vlnové funkce

Podle kvantové mechaniky může být částice popsána jako vlna. Přesto je ale stále částicí, kterou nemůžete detekovat na dvou místech najednou. Když fyzici pozorují částici v určitém místě, říkají, že vlnová funkce se zhroutila. Pozn.: Možná bychom mohli říci také, že se ona částice materializovala.

Einstein to odmítal... Ale v novém výzkumu publikovaném v Nature Communications, Howard Wiseman a jeho kolegové z Griffithovy univerzity použili jediné částice a dokázali, že se vlnová funkce skutečně zhroutí tímto „zvláštním“ způsobem…

Předchozí pokusy zkoušely kvantové provázání se dvěma částicemi, ale vědci se chtěli dostat až k Einsteinově tvrzení tím, že to provedou na jednom fotonu světla. Udělali to tím, že vystřelili paprsek fotonů do rozdělovače, který rozdělil každý foton na dva a vyslal polovinu světla do jedné laboratoře A a druhou polovinu do jiné laboratoře B… Zjistili, že pokud výzkumní pracovníci laboratoře A detekovali foton, výzkumníci laboratoře B ne a naopak...

An experiment devised in Griffith University’s Centre for Quantum Dynamics has for the first time demonstrated Albert Einstein’s original conception of “spooky action at a distance” using a single particle. | In a paper published in the journal Nature Communications, CQD Director Professor Howard Wiseman and his experimental collaborators at the University of Tokyo report their use of homodyne measurements to show what Einstein did not believe to be real, namely the non-local collapse of a particle’s wave function.

Koncept času je divný a svět kvantové fyziky ještě divnější

Přichází další vědecké důkazy iluzornosti hmoty i času — fyzikové v Austrálii dokázali, že naše hmotná „realita“ — tak jak ji vnímáme 5 smysly — v objektivním smyslu „neexistuje“:

„Považuji vědomí jako základní. Chápu hmotu jako odvozenou z vědomí. Nemůžeme se dostat za vědomí. Všechno, o čem mluvíme, vše, co považujeme za existující, předpokládá existenci vědomí.“ Toto prohlásil Max Planck, teoretický fyzik, který vytvořil kvantovou teorii, za níž v roce 1918 získal Nobelovu cenu.

Další významný a převratný experiment je znám jako „zpožděná volba“ (delayed-choice) a měl by nám pomoci pochopit čas. Pokud však jej chceme pochopit a vyvozovat z něj nějaké závěry, je důležité stavět na základě „dvouštěrbinového experimentu“ (double slit experiment) — ten byl důkladně rozebrán v minulém díle.

Experiment „zpožděná volba“ vymyslel John Wheeler

Jak jsou veškeré předchozí informace relevantní pro pojetí času? Podobně jako štěrbiny ovlivňují chod fotonů, může „zpožděná volba“ měnit věci nejen v budoucnosti, ale také v minulosti — což by naše vážené čtenáře již nemělo překvapit, jelikož jsme už nejednou upozornili, že čas je jen jedním z rozměrů našeho multidimenzionálního vesmíru. K času jsme připoutání skrze tělo-ego, náš tělesný biopočítač „běží v čase“ tak, jak velí jeho DNA naprogramování… z toho plyne i iluzornost času, o které mluví mnozí filozofové.

https://en.wikipedia.org/wiki/Wheeler’s_delayed_choice_experiment

Stejně jako dvou štěrbinový experiment

»Kvantové efekty zahrnují nejen „okamžitou akci na dálku“ [provázání], ale také (jak experimenty dokazují) vliv budoucích akcí na minulé události — a to i poté, co byly tyto události neodvolatelně zaznamenány.« Tvrdí Asher Peres, průkopník v kvantové teorii informací.

http://www.nature.com/nphys/journal/v8/n6/full/nphys2294.html

Experiment dokázal že realita neexistuje, dokud není pozorována-měřena

Stejně tak jako dvouštěrbinový experiment, stejně tak byla „opožděná volba“ demonstrována a to opakovaně. Například na Australian National University (ANU) provedli experiment s myšlenkou opožděného výběru Johna Wheelera (delayed-choice thought experiment). Jejich poznatky byly nedávno zveřejněny v časopisu Nature Physics.

Experiment si položil základní otázku: Když je objekt duální útvar částice-vlna, tak kdy dojde k rozhodnutí, že se zachová jako částice nebo jako vlna?

Kdybychom to nechali jen na materialistickém rozumu, tak by objekt měl být buď vlnou, nebo částicí — jedno jak se to měří. Avšak australští vědci byli schopni dokázat to, co tvrdí kvantová fyzika: To jak se objekt bude chovat, záleží na tom jak měříme, zda očekáváme chování vlny nebo částice. Realita neexistuje, dokud není pozorována-měřena!

„It proves that measurement is everything. At the quantum level, reality does not exist if you are not looking at it,“ said Associate Professor Andrew Truscott from the ANU Research School of Physics and Engineering.

/a/ Optical version of Wheeler’s delayed-choice experiment. /b/ Atomic version of Wheeler’s experiment, where the physical beamsplitters and mirrors are now replaced with optical Bragg pulses. A quantum random number generator (QRNG) is used to decide whether the last beamsplitting pulse is either implemented or not. The random number is triggered and chosen after the π-pulse (mirror pulse), thereby ensuring that the atom has no prior knowledge of how it will be detected when it enters the interferometer.

Výzkumní pracovníci ANU řešili tento pokus zkoumáním chování atomu helia při průchodu dvěma sadami laserových paprsků (Braggovy impulsy). Experiment byl podobný pokusu, kdy lampa svítí skrze mřížku (rošt): Poletí atom po přímce — jak byste očekávali od částice? Nebo se dráha bude ohýbat a vzniknou interferenční vzory, jak byste očekávali od interakce vln?

V experimentu byla druhá sada laserových „mřížek“ (Braggovy impulsy) náhodně aktivována teprve poté, co atom prošel první sadou — a tím se náhodně vybral způsob detekce.

Výsledek?

Wheelerův myšlenkový experiment je důležitý, protože se snaží vynutit klasický materialistický pohled na kvantový systém. Pokud je člověk přesvědčen, že při pozorování interference na detektoru musí foton procházet oběma cestami (štěrbinami jako vlna) a naopak, že nepřítomnost interference (rušení) jednoznačně demonstruje, že foton prošel jednou cestou (jako částice), pak „opožděná“ volba vytváří hádanku.

V tomto pokusu je výběr způsobu detekce zpožděný až poté, co foton prošel prvním rozdělovačem paprsků (beamsplitter) — a přitom tento výběr souvisí s existencí interference (způsob detekce rozhoduje o existenci interference). Ve výsledku to vypadá tak, že budoucí událost (způsob detekce) způsobí, že foton rozhodne o své minulosti. Pokud se taková věc zdá být neuskutečnitelná rychlým pohyblivým fotonem, pak náš experiment, který používá „pomalu“ se pohybující masivní atom hélia (a tedy blíže k našim klasickým pojmům), činí klasický materialistický pohled na realitu ještě více nepravděpodobnější.

Závěr

Prof. Andrew Truscott (left) from the ANU Research School of Physics and Engineering have conducted John Wheeler's delayed-choice thought experiment. — Prof. Andrew Truscott (left) from the ANU Research School of Physics and Engineering have conducted John Wheeler’s delayed-choice thought experiment.

Rozdíly v chování atomu helia naznačují, že se „nerozhodl“ o tom, že je vlnou nebo částicí, dokud nebylo měřeno podruhé. Jakmile toto rozhodnutí učinil, toto rozhodnutí ovlivnilo jeho minulé chování.

„Atomy necestovaly od A do B. Teprve když byly měřeny na konci cesty, došlo k jejich vlnovému nebo částicovému chování… Budoucí událost způsobila, že atom rozhodl o své minulosti,“ řekl profesor Truscott.

http://www.nature.com/nphys/journal/v11/n7/full/nphys3343.html

-pokračování-

Tento článek je součástí seriálu o tom, co je to vlastně „realita“. Začínáme s fyzikálními důkazy o tom, co je to hmota a jak ji naše duše vnímá. Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Na fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

Zdroj a další informace: