Dualita Duše: Jste každodenně svědky toho, jak svět jde do háje. Najděte cestu z Pádu… Cestu znovuzrození v Duchu. Nikdy není pozdě začít, chce to jen chtít… 5
Posledně jsme si trochu přiblížili, aniž bychom to z lidského pohledu činili příliš složitým, jak je zhruba organizován náš vesmír a o čem to vlastně je. A dnes se posuneme zase o kousek dále.
Já se na to dívám z praktického hlediska. Například kolik řidičů osobních vozů vlastně ví, kolik válců a jaký obsah válců má jejich přibližovadlo? Kolik jich ví, zda jejich vozidlo má přední nebo zadní náhon? A tomu, aby správně a ke svému užitku používali automobil, jim stačí vědět, kudy a co se do toho lije, že je třeba řadit rychlosti a točit volantem a že to má brzdy.
Takže berte tuto informaci o stavu Univerza jako zcela dostačující zkratku, která možná neuspokojí váš intelekt IQ, která ovšem zcela jistě může oslovit vaši EQ (Emoční Inteligenci), pokud si sami-sobě dáte příležitost…
Etapa 1: Co byste tedy měli vědět o té naší „bublině“?
Představme si zjednodušeně náš vesmír jako „bublinu“. V šest ráno kosmického dne, Stvořitel vloží na vstup do horní části bubliny své tvůrčí energie Lásky, Čistoty a Spravedlnosti. Klidně si to představte třeba tak, že v pro nás božském vesmíru „m+1“ žijí z našeho pohledu samozřejmě čistě energetické bytosti a že ve svém vibračním pásmu prožívají svoji existenci, podobně jako my tady. Nemíním znovu připomínat Thowtovo „jak nahoře, tak dole“, ale prostě to platí. Bytosti, které tam žijí, pokud někdy nějaké problémy měly, mají je už vyřešeny a prostě si pouze hrají.
Buďte jako děti, říká Kristus, který nám odtamtud shora na Zemi snesl poselství a který velmi dobře věděl, o čem mluví.
Dejme tomu tam žijící bytosti svým způsobem sportují, hrají nějaký ten jejich hokej či fotbal, nebo divadelní díla nějakého jejich Shakespeara a všichni mají dostatečný a řekl bych, až nadbytečný přístup k božským energiím proudícím stvořením. Pokud si uvědomíme, že tyto energie je živí a jsou prostředkem pro uspokojení jejich potřeb, jako u nás jsou k tomu určeny peníze, pak z tohoto pohledu jsou všichni nejméně multimilionáři a netrpí proto nouzí.
Ten, komu říkáme Stvořitel, je něčím mezi nimi bezesporu výjimečným. Místo aby jako jeho pozemští protějšci vrazil své prachy do chlastu, děvek, případně do drog či nemovitostí a válek s jinými, rozhodne se svůj mimořádný přístup k božským energiím investovat do něčeho užitečného.
Budeme se vztahovat k obrázku 1. Rozhodne se, že využije svého energetického bohatství a investuje ho do stvoření nového vesmíru typu „m“, nejdříve potřebuje energovody se třemi božskými energiemi typu Láska, Čistota a Spravedlnost.
Samotné práce s tímto energetickým vstupem se ve vesmíru „m“ ujímá hlavní projektant se svým rozsáhlým týmem specialistů z jiných vyspělejších bublin a živlových pomocníků, kteří se sem hrnou a hlásí v konkursním řízení ve velkém počtu… Přitahuje je možnost se tvůrčím způsobem vyřádit na nádherném projektu vytvářeném v dosud prázdném prostoru. Dnes se tomu tady na Zemi říká „stavět na zelené louce“.
Hlavní projektant, který má tohle všechno pod palcem, funkčně i vibračně nejvyšší duch v dané části vesmíru „m“, je za další běh věcí v tomto rodícím se novém světě zodpovědný Stvořiteli, podobně jako je generální ředitel pozemské akciové společnosti zodpovědný předsedovi správní rady.
Jednají ve shodě, konečné slovo v případě sporu má ovšem Stvořitel jako objednatel díla.
Původní výstavba duchovního vesmíru probíhala od zabydlení a „industrializace“ vysokých vibračních rovin směrem dolů ke stále nižším vibračním rovinám až ke spodní hranici duchovního vesmíru, za níž pro pokles vibrací /a tudíž „ochladnutí“ duchovní hmoty/ se další vývoj duchovního vesmíru již zastavil.
Zbytek duchovní hmoty se na hranici duchovního vesmíru hromadil, jako jakási spící duchovní sraženina neschopná dalšího vývoje.
Kdyby do vývoje v naší bublině a konkrétně na naší planetě nezasáhly cizí vlivy, projekt by byl skvělý a lidským bytostem na planetě Zemi by nic nechybělo. Zasáhli ale vetřelci a začali krást energii… Důsledkem odběru energií vetřelci byl fakt, že došlo k rozpadu, do té doby jednotné mužsko-ženské bytosti, na dvě samostatné energetické entity, na ženskou a mužskou.
Zvědavá ženská energie opustila společný duál s energií mužskou a vydala se jemno-hmotnými světy směrem dolů za lákadly hmoty.
A tak v konečné fázi z ženských energií matky Země, ve hrubohmotné realitě, vznikl nejvýše postavený přírodní tvor, zvířecí člověk.
Kdo to byl zvířecí člověk a jakou sehrál roli při vzniku člověka dnešního?
Pro odpověď se vraťme v historii o kus zpátky. Prostě si představte, že v průběhu této „industrializace“ duchovního světa, ne příliš časově daleko od jejího prvopočátku, navštíví Stvořitel svou novou akvizici a svolá spolu s hlavním projektantem velký mítink tvůrců. Stvořitel na rozdíl od generálního projektanta, který je ve vesmíru „m“ doma, se při své návštěvě musí ponořit mnohem níže ve vibracích, než je mu milé. Proto vesmír „m“ osobně navštěvuje jen výjimečně a pouze v klíčových momentech jeho vývoje.
No a jak tam tak sedí všichni dohromady, Stvořitel se zasní a pronese ona památná slova dochovaná ve starých spisech /viz např. Tolkien: Silmarillion, archetypální dějiny Země/ o tom, že má v úmyslu přivést do právě kultivovaného prostoru člověka jako své božské dítě stvořené k jeho obrazu. A ten že bude spolu s ním onomu vesmíru vládnout.
Jiní autoři vám to stejné řeknou z trochu jiného úhlu pohledu. Třeba vám osobně k lepšímu pochopení pomůže další pohled na Projekt Země:
Po chvilce překvapeného ticha se zvedá ze svého křesla jeden z podřízených členů Stvořitelovy suity, který se také na projektu podílí jako odborný poradce a vznáší námitku. Něco jako: Šéfe, to přece nemyslíš vážně, abychom my, nádherné a čisté bytosti, někdy utíraly zadky těm tvým utřinosům! Proč by tu měli vládnout právě oni a ne my?
Těžko říci, zda šlo o skutečný spor nebo se ti dva jen domluvili na rozdělení rolí. V každém případě, Stvořitel názor nezměnil, a tak se sebral ten, kterému se někdy nesprávně lidově říká Satan a s tlupou svých kumpánů odešel na opačný konec vesmíru „m“, kde začal budovat hmotnou „trucříši“ jako protiváhu shora budované říše duchovní.
Etapa 2: Vytvoření konkurenčního prostředí
Jejich odchodem končí první část vývoje vesmíru, který se ubírá původně jednotně stejným směrem. A začíná druhá část jeho vývoje, část duální, kdy existují v jedné bublině vesmíru „m“ dva protikladné vesmíry jdoucí proti sobě /hmotný a duchovní/. Stvořitel nechal situaci tak, nebyl žádný blbec a věděl své.
Tak to šlo znovu po eony věků až do chvíle, kdy se rozpínání obou vesmírů proti sobě v oné bublině prakticky zastavilo. Duchovní říše už nemohla níže, protože se příliš ochladila. Hmotná říše se také vibračně ve svém vzestupu vzhůru zastaví, protože by se při dalším eůstu svých vibrací začala se vypařovat.
Stvořitel si mnul ruce, spokojen s tím, jak se krásně oba vesmíry přibližují ve vibracích. Věděl, že Světlo ducha vnese do přítmí ega potřebnou jiskru k tomu, aby mohlo jednou dojít ke znovusjednocení obou částí vesmíru prosvětlením jeho dosud temné spodní části.
Ovšem v tuto chvíli se objevil problém: Mezi oběma částmi vesmíru po zastavení jejich dalšího rozšiřování zůstala nepřekročitelná mezera. Malá, ale důležitá. Přibližování obou částí vesmíru se zastavilo.
Stvořitel se na situaci znovu přijel podívat, nepatrnou chviličku uvažoval, trochu rozpačitě se poškrábal po své božské pleši a hledal řešení, jak ve znovusjednocení pokračovat. Už se vám určitě odněkud doneslo, že myšlenku padlý hmotný vesmír zlikvidovat nepovažoval za vhodné řešení.
A nařídil svému hlavnímu projektantu vložit mezi oba vesmíry, ten duchovní i ten hmotný, jakousi přechodovou zónu, zvanou námi dnes vesmír jemnohmotný.
Etapa 3
A tady začala třetí část vývoje vesmíru. Byl vytvořen přechodový „most“ pro návrat padlých andělů /řečeno slovy Bible/ zpět domů. Nejvýše zdokonalení padlí duchové /ženské složky původních duálů/ toužící po znovusjednocení dostávají šanci k návratu zpět, do části vesmíru pod přímou kontrolou Světla.
A proces sjednocování může pokračovat.
Pomalu, ale přece. My si podobu tohoto mostu v reálu a vše, co s tím souvisí, probereme podrobně v příštích vstupech.
Hezká pohádka, viďte. Na téma vytvoření tohoto vesmíru a světa, ve kterém je nám dáno žít, by se dala podobných vyprávět celá řada. Já jsem zvolil tuto.
Podívejme se na celý zde popisovaný návrat oné padlé části duchovní bytosti v další obrazné symbolické zkratce, která ozřejmí více než dlouhé stránky textu. Mám pro vás lahůdku, která mi umožní vyhnout se dalšímu dlouhému a pracnému vysvětlování, oč tady vlastně jde. Kdo může, ten určitě porozumí.
STROM ŽIVOTA
Předkládám vám zde záznam o „služební“ cestě jednoho z mých spolupracovníků, kterého jsem požádal o pomoc při přípravě podkladů pro tyto texty. Ten jednoho krásného dne vstoupil svým duchovním tělem do vzestupného pravotočivého energetického víru a byl uveden do situace, v níž si prožil poznání toho, jak to vlastně v tomto vesmíru a speciálně v oné přechodové zóně mezi hmotným a duchovním vesmírem vypadá. Text záznamu je zde:
— pak slyším vnitřní hlas: jdi k prameni a pokračuj dál stůj co stůj — po chvilce opravdu jsem u pramene, odkud jakoby „vyvěrám“ — vidím hlínu, bahno, močál, všechno najednou potemnělo a já slyším z dálky přicházející křik, pláč, sténání — zoufalé výkřiky o pomoc — zaměřuji se směrem toho zvuku a vidím veliké lidské utrpení — vidím lidi, spoustu lidí — lidé jsou všude kolem v bahně, špinaví, někdo po kolena, někdo po pás, ale tamhle dokonce jen ústa a nos koukají z močálu — cítím, jak já mezi tou opravdovou hrůzou jen tak lehce se poletuji, ten odér bahna a smradu rozkladu, hniloby je hrozný — toto přece není možné !!! napadá mě otázka, proč tady jsou, ti lidé, čím se asi provinili a kdo jim pomůže, těm nešťastníkům — a přichází odpověď — je to nevyhnutelnost dle jejich volby — — letím dál a v dálce vidím něco jako pevninu a bláto a močál pomalu ustupuje — vidím některé z těch lidí, kteří se totálně vyčerpaní plazí po špinavé pláži blíž a blíž k pevnině — někteří už sedí na pevnině, objímají se, utírají si navzájem bláto a špínu ze svých těl — vnitřní hlas mi říká: láska, pomoc a jednota tě dovede k cíli — — najednou se mi mění pohled /cítím jako bych se díval z ohně/, vidím kolem sebe ty lidičky, jak se tulí k sobě a celí vymáčení a studení se nahřívají u hořících větví různě rozesetých po pevnině — všude je sice ponuro, ale díky ohni ono temno slábne a cítím, jak paprsky světla ohně se rozpínají a ukousávají víc a víc z té ponuré atmosféry — tu a tam vidím i náznaky úsměvů těch zbídačených bytostí — pak vidím nějaké obrovské spletence něčeho — je to jako bludiště z nějakých trubek nebo hadic — netuším, co to je, ale někteří z lidiček po tom začínají chaoticky lézt, jakoby to chtěli přelézat — sem tam padají, ale začínají si navzájem pomáhat, protože jeden tu nic moc sám nezmůže — podávají kameny a po nich popolézají, někteří jsou už i výš a je úžasné pozorovat, jak se snaží jeden druhému pomáhat — tři tlačí jednoho, aby vylezl výš a on jim potom podává ruku a oni za ním lezou — jako mravenci v mraveništi — — a můj pohled se najednou začíná jakoby vzdalovat víc a víc — už vidím opravdu ty lidičky z dálky malinké jako mravenečky — ovšem to, co přichází za pohled z té velké dálky, je naprosto šokující — — to nejsou žádné hadice nebo trubky, které jsem viděl, ale kořeny obrovského stromu — vidím nekonečně velikánský strom, mohutný kmen, ze kterého vybíhají obrovské větve a menší a menší tvořící korunu, která není dohlédnutelná směrem vzhůru — jak ale pohled míří výš a výš, je víc a víc světla — je to úžasné — vidím, jak tak v půli se ta temná spodní část stromu mění do prozářeného nebo spíše světelného stromu, který čím výš tím víc nabírá na intenzitě své záře — až úplně nahoře se doslova rozpouští ve zlatobílém světle — — co mě ale udivuje ještě víc, je to, že tak, jak po tom stromě lezou lidičky zespodu snažíce jít výš a výš, tak i opačně, světelné bytosti různých hustot světla sestupují po větvích shora a shazují těm lezoucím zespodu něco jako zářící lana různých délek — a ti zdola, co dolezou k tomu lanu, ovazují si jej kolem pasu a ono je to jakoby potom nadnáší a pomáhá jim stoupat výš a výš — to vše se děje v onom pásmu přechodu z temné do světelné části stromu, o kterém je mi řečeno, že je stromem života - — naprosto úžasný pohled a nepopsatelný prožitek — a slyším vnitřní hlas, který mi říká: i ty ses vydal na cestu dolů, abys pomohl —
Lidské tělo jako nástroj transformace
Pokud jste dokonale rozostřili svůj duchovní zrak /viz úvod tohoto seriálu/, pak vám po přečtení řádek výše je zřejmé, co je tím spojujícím mostem mezi hmotným a duchovním vesmírem. Ano, je jím lidské tělo člověka páté rasy a lidstvo jako takové. V každém z žijících lidí probíhá děj spojení oné bytosti lezoucí zdola s onou bytostí, která jí shora shazuje ono světelné lano. Týká se to samozřejmě i těch z vás, kteří nechcete či ještě nemůžete přijmout to, co je zde napsáno. Zákony universa nelze obejít.
V první fázi vývoje tohoto vesmíru byly mužské a ženské energie vás jako tehdy čistě duchovních bytostí v nádherné rovnováze. A pak se prostě ženské energie mnohých původně jednotných duálů rozhodly následovat Lucifera a odešly na opačnou stranu vesmíru. Užila si to, ta vaše děvčata a teď chtějí zpátky. Moudřejší o mnoho trpkých, ale i neocenitelných zkušeností.
Podrobněji si něco o tom, proč a jak se ženské energie původně jednotných duchovních duálů v řadě případů rozhodly následovat příkladu „odbojných“ andělů, povíme v dalším textu.
Skutečný význam příběhu Adama a Evy z Genesis
Kniha Genesis a většina církví přijímaných děl dávné minulosti byla vybírána mezi ostatními především podle zásadně nesprávného kriteria: Podle toho, aby vaši mysl orientovaly směrem k vnějšímu světu a odvracely je od možné pozornosti světu vnitřnímu.
Například Genesis vám dlouhými, složitými a nesrozumitelnými větami vypráví příběh Adama a Evy, který získává skutečný obsah teprve tedy, když Adam a Eva nejsou dvěma samostatnými bytostmi stojícími vně sebe, nýbrž dvěma bytostmi /ego-duch, žena-muž/ propojenými uvnitř jednotného k tomu speciálně připraveného lidského nosiče.
V Genesis se hovoří o tom, že se člověk provinil proti bohu tím, že jedl ze Stromu poznání. A tak se stalo, že podobně jako Bůh poznal dobré i zlé. A Bůh, ten prevít, s ním naložil, jak naložil. Biblický výklad znáte.
Podívejte se prosím ve zkratce na skutečný význam tohoto symbolického příběhu: Byla to právě Eva, kterou /údajně/ Bůh vyňal z Adamova těla /ve skutečnosti se v touze po poznání z vlastní vůle vydělila z původního jednolitého duchovního duálu – původního Adama/. A byla to opět Eva, která se vydala za poznáním toho zlého /ponořila se do hmotných světů/. S tím ovšem neměl Bůh nic společného, jak bylo řečeno ve vizi výše /cituji/: „je to nevyhnutelnost dle její volby“.
A poté, kdy poznala zlé a měla toho plný zadek /znáte to tu, nebo snad ne?/, dala na radu Satana /byla to zase Eva, která kecala s hadem/ a zatáhla do toho Adama, který zatím zůstal nahoře a o jehož svedení měl Satan taktéž eminentní zájem. Volala ho ku pomoci /podala mu jablko/ a on jedl /blbec jeden/. Tím se spojil oním světelným lanem s úrovní Evina bytí a poprvé poznal i on dobré i zlé v kontaktu s energiemi nízkovibračních hmotných světů skrze svého spojení v duši s Evou /egem/.
Tady vyprávění knihy Genesis končí. My si ten příběh ale budeme vyprávět dál: Budeme si vyprávět o tom, jak se Satan /dnes za pomoci církví a dalších poskoků v řadách mocných tohoto světa/ snaží o to, aby ducha /Adama/ stáhl pomocí těla /Evy/ do vibrací vlastní zvířecí říše a uhasil v něm jeho Božskou jiskru.
Bůh a Satan jsou dvěma částmi vaší bytosti
A budeme si také vyprávět o tom, jak již poučenou Evu /po mnoha inkarnacích váhání/ Adam skutečně přijme a svou silou lásky ji vyvede zpět do světů, kde smrt ztrácí nad lidmi svoji moc.
A uvědomíte si to nejpodstatnější: Bůh a Satan nejsou žádné entity čnějící vysoko nad vámi, vedle nichž si připadáte jako mravenečci bezmocní a neschopní čehokoli bez jejich laskavého souhlasu či nakopání do míst, kde záda přestávají mít slušné jméno.
Tohle falešné vidění do vás vkládá církev a proto se tady stále znovu rodíte a znovu umíráte.
Bůh a Satan jsou ve skutečnosti dvěma částmi vaší bytosti /Duch a ego/ a vy jako Duše jste nositeli božské síly, pomocí které sami-pro-sebe-samé /jako Adam pro lásku k Evě/ můžete přemoci Satana v sobě /Evino ponoření do zvířecí přirozenosti/. Pozvednutím jejích vibrací zpět na vibrační rovinu ducha se oba znovu zařadíte do Jednoty sebe vás obou samotných, tentokráte již doma /ve Světle/.
Pak dojde k tomu, o čem se můžete dočíst v 1. listě Korintským:
Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.(1. list Korintským 15:45,47)
Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. Pak se naplní, co je psáno: smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? (1. list Korintským 15:53-57)
Je velmi zajímavé porovnat tuto pasáž i s jiným překladem:
Jste původně Božskou jiskrou, jste tedy částí Boha samotného. Je tedy jen na vás, zda Eva /vaše ego, satanova jiskra ve vás/ stáhne Adama do záhuby zvířecí přirozenosti, nebo zda Adam /Bůh/ zdolá svojí silou bezpodmínečné lásky tu satanskou jiskru a zdolá tak Eviny nízké pudy a instinkty. Jen tak mají ve společné nově získané Jednotě-sebe-sama šanci dospět ke znovuzrození v duchu a opustit toto v podstatě slzavé údolí.
Po tisíciletí tu byly a jsou /dračí i ještěří/ síly v pro vás neviditelných a vámi nevnímaných dimenzích této země, které nechtějí, abyste to věděli. Ve vědění je totiž síla a bez těchto informací jste slabí a snadno manipulovatelní.
Všemi milovaný František Vatikánský a jeho posluhovači, stejně jako jejich předchůdci, si z vás dělají už po tisíce let kozy a vy jim stále znovu sedáte na lep.
Pokud jste vyhověli mé prosbě o to, abyste se seznámili s „duchovní“ historií a současností působení římsko-katolické cézaro-papežské církve, pochopíte toto mé tvrzení v celé jeho hloubce. Spoustu důkazů a faktů naleznete mimo jiné v následujících textech — první je faktografickou analýzou toho, jak byly původní kristovské znalosti zcenzurovány a druhý je stručným historickým přehledem násilí proti lidstvu:
- http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-evangelium-ebionitu-a-dalsi-rane-krestanske-tajne-spisy/
- http://www.ragauian.cz/2000-let-papezstvi-historie-plna-zlocinu-proti-lidskosti/
Chcete pokračovat po úzké cestě, nebo vás stále baví být za voly a kráčet za papežem a jemu podobnými onou širokou cestou do záhuby své duše?
Pokud už nechcete být za blbce, tak příště nashledanou. Doufám, že obě bytosti ve vás, ta Eva lezoucí zdola, i ten Adam, který té Evě shora hodil světelné lano, se už na další pokračování těší. Protože jejich vzájemná spolupráce díky vaší případné absolutní nevědomosti o jejich existenci a potřebách /zatím/ funguje jen nedokonale a to je příčinou všech potíží, které se táhnou vaším životem.
Tento článek je součástí série Dualita lidského bytí.
