Dualita Duše: Jak člověk vypadl z Jednoty a jedna jeho část přistála tvrdě ve hmotě. 6

Dnes se podíváme na vesmírnou bublinu, která je naším domovem, ještě trochu jinak než dříve. Pokusím se zde ve svém výkladu zúročit některé své osobní poznatky ze sfér mimo naši realitu, do kterých jsem měl možnost nahlédnout. Minule jste měli jste možnost nahlédnout do symboliky Stromu života a způsobu, kterak bytosti oněch dvou částí duálního vesmíru spolupracují, při pozvedávání těch padlých směrem vzhůru pomocí světelných „lan“.

Ujasněme si konkrétní pravidla, podle kterých jsou obě základní sféry našeho vesmíru organizovány. V dnešní počítačové době jistě nebudete mít problém přijmout, když vám sdělím, že obě základní sféry byly vytvořeny na rozdílných základech, podle zcela rozdílných počítačových programů.

Horní vysokovibrační sféra, tedy sféra pozitivního Světa  /t.j. horní část vibrační bubliny našeho vesmíru/ je vedena Duchem svatým z pověření Stvořitele a to podle programu, který můžeme označit jako program „láska a sjednocení“.

Spodní nízkovibrační sféra, tedy sféra negativního Antisvěta, je vedena /pouze zdánlivým/ protivníkem božím Satanem a to podle programu, který si můžeme nazvat programem „sobectví a oddělenost“.

Oběma sférám je společné to, že základní energií při jejich tvorbě bylo v obou případech „Světlo“ v podobě božských energií Lásky, Čistoty a Spravedlnosti.

V případě vysokovibrační /duchovní/ sféry Světa tato přímo sousedí se zdrojem těchto energií ve vyšším vibračním božském vesmíru a je těmito energiemi proto dokonale zásobena. Dá se proto říci, že všechny entity žijící v těchto duchovních světech jsou zajištěny energií pro své životní projevy v dostatečném množství přímo z onoho zdroje. V této sféře proto neexistuje násilí ani krádež energií a proto jsou jejich vztahy skutečně prodchnuty láskou a vzájemně propojeny do Jednoty.

Jiná situace je v nízkovibrační říši Satanově /t.j. ve spodní části vibrační bubliny našeho vesmíru/. Ta je od sféry božské a tedy od zdroje Světla již velmi vzdálena a je proto zcela logicky božskými energemi Lásky, Čistoty a Spravedlnosti hluboce poddimenzována a je tam nedostatek energie Lásky a to vytváří prostor pro uplatňování energie nenávisti.

Což pro bytí místních entit znamená asi toto: chceš-li žít, musíš si pro sebe zajistit energii sám. Prostě ji z centrálního zdroje nedostaneš, musíš si energii k vlastnímu bytí sám vyrobit, někomu jinému ukrást nebo mu dokonce zabít tělo, aby ses jím mohl jako potravou nasytit.

Mezi oběma sférami existuje sféra třetí s vibracemi majícími hodnotu vyšší než sféra hmotná a zároveň nižší než sféra duchovní. Tato sféra je nazývána sférou jemnohmotnou a má v rámci našeho vesmíru nezastupitelné místo. Jsou pro ni charakteristické vlastnosti obou sfér hraničních smíšené vždy v určitém poměru.

Důležité je si uvědomit, že dnešní člověk páté rasy je spojovacím článkem zahrnujícím v sobě všechny tři tyto sféry. V lidské auře jsou spojena tři energetická těla, tělo hmotné /fyzické, viditelné/, tělo jemnohmotné /duše, neviditelné/ i tělo duchovní /duch, neviditelné/. Každé z těchto těl existuje ve svých vibracích, je si vědomo samo sebe a jsou spojena něčím jako telefonní linkou a komunikují spolu.

Hmotné tělo pozemského člověka je něco jako skafandr, který umožňuje vzájemný kontakt příslušníků mnoha vesmírných civilizací nízkovibračních i vysokovibračních jemnohmotných světů. Tyto civilizace v zásadě existují v rámci určitého konkrétního vibračního rozmezí a takovýchto vibračních rozmezí je obrovský počet. A kontakt mezi těmito entitami žijícími v rozdílných vibračních pásmech je velmi obtížný, ne-li pro ty méně vyspělé i nemožný. Možná někdy zaslechli tezi o tom, že planeta Země je místem střetávání civilizací.

A tohle je právě ono.

Původ člověka

Takže shrnuto: Vaši spoluobčané, vaši sousedé, lidé, které potkáváte na ulici, ale i váš manžel, děti jsou svým původem bytosti z vibračně rozdílných vesmírných civilizací, kteří se přihlásili do koloběhu životů na této planetě, aby pozvedli své osobní vibrace kontaktem s příslušníky jiných, vibračně odlišných civilizací.

Takže pokud si lámete hlavu třeba tím, jak to, že ten či onen „člověk“ se chová jako hovado, je to prostě tím, že přišel do pozemských inkarnací ze světů nízkých či dokonce velmi nízkých vibrací, kde psychické vlastnosti závisti, nenávisti, sklonu k násilí a jiné chuťovky lidské duše jsou běžnou normou chování.

Pozn.: Z osobní zkušenosti vám mohu sdělit, že ač je to k nevíře /a zřejmě tuto informaci jinde těžko naleznete/, planeta Země je dislokována na hladině plochy Zero, takto hraniční rovině mezi Světem a Antisvětem…

Představte si úsek přímky číselné řady dejme tomu od mínus dvou do plus dvou, čili tu část kolem nuly… Pod nulou si představte naši pozemskou realitu ležící na pomezí obou těchto Světů, která vytváří podmínky pro přijímání bytostí jinak žijících v jemnohmotných světech jedna až dvě negativního Antisvěta i bytostí žijících v jemnohmotných světech jedna až dvě Světa pozitivního…

Prolínáním psychických aspektů těchto duší lidí ponořených do fyzických těl pozemských lidí vzniká onen mišmaš lidských povah aplikujících ve svých životech programy sobectví a programy lásky, která vytváří onu školu duší…

Ono vzájemné působení všech těchto duší na sebe, zde v této realitě, je v podstatě házením lan oněch světlých duší šešlých shora těm, kdo postupně lezou zdola a snaží se dostat stále výš a výš. Cílem pro ty světlé je dosáhnout hladiny třetího úseku na přímce číselné řady směrem do Světla, které pro ně představuje ono církví propagované, slibované, ale církevními postupy nedosažitelné „spasení“. Cílem pro ty temné je pak dosáhnout alespoň úrovně nejnižší vibrační hladiny ležící již v pozitivním Světě a pokračování v dalším postupu směrem vzhůru, čili stále dokonalejší zvládání bezpodmínečné lásky ke svým bližním…

Do naší sféry zasahují i bytosti z nižších mínusových rovin světa negativního, tedy Antisvěta.

A aby toho nebylo málo, do „uniforem“ lidských těl se vtělují nejen bytosti z jemnohmotných světů humanoidních. Okolní vesmírné bubliny jsou plné inteligentních bytostí nehumanoidních, které se tady vtělují také. Pokud se soustředíte na svoji schopnost vidění duše člověka a samozřejmě pokud ji, tu schopnost máte, pak zejména u těch vibračně vývojově opožděných jedinců můžete na jejich astrálních tělech objevit znaky jejich původní, například ještěří podoby…

Pro tohle vždy nazývám planetu Zemi skautským táborem lidských duší. V tomhle tavicím tyglíku lidských duší se vy, kteří už umíte milovat více než nenávidět, máte naučit především milovat sami sebe.

Proto nesmíte zapomínat na Kristu přisuzovaný výrok „miluj bližního, jako sebe sama“. Protože je naprosto zřetelně jasné, že pokud nemilujete sami-sebe, pak nemilujete ani své bližní!

Z pohledu minule zveřejněného Stromu života, upadla ženská energie bývalých duálů doprostřed onoho hlubokého močálu a je jí tam strašně… to je daň za ono pochybení a žena se snaží z toho dostat na pevninu… většina jich zahyne již v močálu, ty z bytostí, kterým se podaří vyváznout, se dají trochu dohromady a pokoušejí se lézt po kořenech a kmeni onoho stromu výš a výš… počet těch, kterým to dovolí jejich odhodlání a síly, se stále zmenšuje…

V reálu to znamená, že původně čistá duchovní energie uvázne v naprosté nehybnosti minerální říše, po velikém úsilí se pak prodere přes rostlinnou přírodu k přírodě živočišné… a jen milióntina z původně padlých entit se nakonec dopracuje ke zrození do těla zvířecího člověka…

Tento článek je součástí série Dualita lidského bytí.