Země a kosmický cyklus 12000 let. Oceán vody stovky kilometrů hluboko? Subdukce, podsouvání kontinentálních desek jedna pod druhou, je další lež! Minerály olivine, wadsleyite, ringwoodite. 24

V rámci pokračování seriálu o kosmickém kontextu vývoje lidstva a vývoje především Země i Slunce si připomeneme záměrně potlačované znalosti o nitru Země. Objevily se totiž nové vědecké důkazy o vodě v hlubokém podzemí… Nejdříve ovšem zopakujeme starší informaci:

Voda na Zemi pochází přímo z nitra naší planety

V roce 2014 v červnu uveřejnil časopis New Scientist článek o objevu Stevena Jacobsena z Northwestern University v Evanstonu ve státě Illinois v USA, který provedl výzkum pomocí seismografů a tzv. seismických vln. V hloubce cca 700 km v podzemí uvnitř zemského pláště byly objeveny doslova oceány vody, a to ve formě minerálů, které vážou molekuly vody pod obrovským tlakem. Při snížení tlaku se minerály rozpadají a voda se z minerálů uvolňuje.

Tento minerál se nazývá ringwoodite a v zemském plášti je v těchto minerálech ukryto 3× více vody, než jich je ve všech světových oceánech na naší planetě! Jen to považte, 3× tolik vody! Je naprosto zjevné, že voda pochází přímo z nitra naší planety a nepřiletěla odněkud z vesmíru… ale byla vyprodukována přímo v nitru naší planety. Toto zjištění je dalším šokem pro góje, jakým způsobem se jim lže v systému nosatého školství…

Pokud vás zajímá, jak na tento podzemní poklad narazili: Výzkumníci zkoumající seismickou aktivitu Země si uvědomili, že seismometry (zařízení určená k detekci a záznamu zemětřesení) zachycují rázové vlny přicházející zpod zemského povrchu. Po analýze dat dospěli k závěru, že tyto vlny interagují s vodou, která se nachází v ringwooditu. Pro představu o obrovském objemu této podzemní zásobárny vody lze uvést, že pokud by hornina ringwoodit obsahovala pouze 1 % vody, zemská kůra by obsahovala objem vody 3× větší než je objem všech oceánů na jejím povrchu dohromady…

• https://www.newscientist.com/article/dn25723-massive-ocean-discovered-towards-earths-core/
• https://www.thebrighterside.news/post/massive-underground-ocean-discovered-containing-3x-more-water-than-the-oceans-combined

Subdukce, tedy podsouvání kontinentálních desek jedna pod druhou, je další obrovská lež

Pokud půjdete na Google Earth a podíváte se na mořské dno [např. souřadnice 21°25’33″N 45°18’48″W], tak zjistíte, že… na mořském dně jsou velké rýhy a trhliny, které potvrzují, že mořské podloží má trhliny, které se rozestupují, z trhlin se protlačuje nová žhavá hornina, která vlivem chlazení mořské vody tuhne, a tak pořád dokola. Mořské dno se roztahuje a planeta se tak nafukuje jako balón. A spolu s nafukováním zemského pláště se zdánlivě jako pohybují i roztrhané kontinenty.

Ano… Další školskou lží je teorie o kontinentální subdukci, tedy o tom, že zemské desky do sebe naráží, podsouvají se jedna pod druhou, ta spodní se prý rozpouští v jinak pevném planetárním plášti, a když k tomu dochází, tak nastává zemětřesení. Tenhle neskutečný blábol se dodnes vyučuje na školách. Podmořské mapy přitom odhalují, že žádné podloží se pod nic nepodsunuje, ale je to přesně obráceně, podloží se rozpíná a zemětřesení je důsledkem rozpínání pláště pod kontinenty.

Víte, kde je nejvíce zemětřesení na světě za rok? Je to v tzv. Ohňovém kruhu kolem dokola okolo Pacifiku. A když se podíváte na video a animaci rozpínání Země právě v oblasti Pacifiku, tak jedna a jedna vám dají výsledek a odpověď. Ohňový kruh pacifického pobřeží Asie, Polynésie, Nového Zélandu, Austrálie, Japonska, Aljašky, Kalifornie, Mexika a celého západního pobřeží Jižní Ameriky, tam všude je nejvíce zemětřesení za rok. No přece to je logické. Oceánské dno Pacifiku se totiž rozpíná nejrychleji. Kontinenty se zdánlivě pohybují.

Jenže, ony se vůbec nepohybují vůči svému podloží, ale pohybují se jen relativně vůči rozpínajícímu se mořskému podloží. Je to stejné, jako kdybyste na lehce a málo nafouknutý balónek nalepili dvě samolepky, které by byly těsně nalepeny vedle sebe. Vzdálenost mezi nimi by byla 1 mm. Jakmile byste začali do balónku foukat, ten by se začal nafukovat a obě samolepky by se od sebe začaly vzdalovat, protože jejich podloží by se začalo rozpínat.

• Google Earth Link. https://earth.app.goo.gl/pQMrRj

Nyní vám chceme ukázat novou studii z roku 2022, která sice jede podle prolhané teorie o subdukci, kterou propaguje většinová „věda“… bla bla… nicméně nová studie dále dokazuje a rozšiřuje naši znalost o ringwooditu. V poznámkách redakce budeme hned vysvětlovat největší bláboly…

Diamant z Botswany odhalil, že v hloubce více než 600 kilometrů je v hornině uloženo značné množství vody

Podle mezinárodní studie, na níž se podílel Institut geověd na Goetheho univerzitě ve Frankfurtu, se v přechodové zóně mezi svrchním a spodním zemským pláštěm nachází značné množství vody. Německo-italsko-americký výzkumný tým analyzoval vzácný diamant vzniklý 660 kilometrů pod zemským povrchem pomocí technik zahrnujících Ramanovu spektroskopii a FTIR spektrometrii. Studie [prý] potvrdila něco, co bylo dlouhou dobu pouhou teorií, totiž že oceánská voda doprovází subdukční desky a dostává se tak do přechodové zóny. To znamená, že koloběh vody na naší planetě zahrnuje i zemské nitro.

Pozn. redakce: Prolhaní vědátoři se nám snaží vnutit myšlenku, že voda se nějakým záhadným způsobem při subdukci „nasává dolů“ a tím vysvětlit obsah vody v ringwooditu. Ano, jsou to opravdu pěkné blepty 🙂 Prezentovaná data rozhodně nedokazují, že by veškerá nalezená voda přicházela z oceánu shora. Pravdu se snaží zamaskovat další velkou lží o údajné subdukci. Jak jsme vysvětlili výše, prosté pozorování povrchu zemské kůry na Google Earth vám dokonale vyvrátí nesmysl o subdukci. Ano, opět se snaží před lidstvem zamaskovat naši původní informaci. Pokud vezmeme v úvahu vznik vody „jadernou fůzí“ v hlubším jádru Země, vše se stává daleko průhlednější…

Přechodová zóna Zemské kůry, TZ

Přechodová zóna (TZ) je název pro hraniční vrstvu, která odděluje svrchní a spodní plášť Země. Nachází se v hloubce 410 až 660 kilometrů. Obrovský tlak až 23 000 barů v TZ způsobuje, že olivově zelený minerál, který tvoří asi 70 % svrchního pláště Země a nazývá se také peridot, mění svou krystalickou strukturu. Na horní hranici přechodové zóny, v hloubce asi 410 kilometrů, se mění na hustší wadsleyit; v hloubce 520 kilometrů pak metamorfuje na ještě hustší ringwoodit…

Pozn. redakce: Správně je to opět přesně obráceně. Samozřejmě vše vychází z jádra směrem nahoru — tedy ringwoodit se proměňuje postupně na olivín-peridot.

Dosud se [prý] nevědělo, jaký dlouhodobý vliv má “nasávání” materiálu do přechodové zóny na její geochemické složení a zda se v ní vyskytuje větší množství vody. Brenker to vysvětluje: “Subdukční desky s sebou do zemského nitra nesou také hlubokomořské sedimenty. Tyto sedimenty mohou obsahovat velké množství vody a CO₂. Dosud však nebylo jasné, kolik se ho do přechodové zóny dostává v podobě stabilnějších, hydratovaných minerálů a karbonátů — a proto také nebylo jasné, zda se tam skutečně ukládá velké množství vody.” Převládající podmínky by tomu jistě napomáhaly. Husté minerály wadsleyit a ringwoodit mohou ukládat velké množství vody — ve skutečnosti tak velké, že přechodná zóna by teoreticky mohla absorbovat šestinásobek množství vody v našich oceánech. “Věděli jsme tedy, že hraniční vrstva má obrovskou kapacitu pro ukládání vody,” říká Brenker. “Nevěděli jsme však, zda tak skutečně činí.”

Odpověď na tuto otázku nyní přinesla mezinárodní studie, na níž se frankfurtský geolog podílel. Výzkumný tým analyzoval diamant z africké Botswany. Vznikl v hloubce 660 kilometrů, přímo na rozhraní mezi přechodnou zónou a spodním pláštěm, kde je převládajícím minerálem ringwoodit. Diamanty z této oblasti jsou extra vzácné… a to i mezi vzácnými diamanty superhlubokého původu, které tvoří pouze jedno procento diamantů. Analýzy odhalily, že kámen obsahuje četné ringwooditové inkluze — které vykazují vysoký obsah vody. Dále se výzkumné skupině podařilo určit chemické složení kamene. Bylo téměř přesně stejné jako u prakticky všech úlomků plášťových hornin nalezených v bazaltech kdekoli na světě. To ukázalo, že diamant rozhodně pochází z normálního kusu zemského pláště. “V této studii jsme prokázali, že přechodová zóna není suchou houbou, ale obsahuje značné množství vody,” říká Brenker a dodává: “Tím jsme se také o krok přiblížili představě Julese Verna o oceánu uvnitř Země.” Rozdíl je v tom, že tam dole není oceán, ale zvodnělá hornina, která by podle Brenkera nebyla ani mokrá, ani by z ní nekapala voda.

Pozn. redakce: Takže přes úvodní bláboly a chybnou teorii, nám studie prokázala, že přechodová zóna není suchou houbou, ale obsahuje značné množství vody. Ovšem v žádném případě neprokázala, že by snad ringwoodit přicházel shora dolů… 😀

Přechodná zóna mezi svrchním (hnědým) a spodním pláštěm Země obsahuje značné množství vody, vázané v hornině

Vodnatý ringwoodit byl poprvé zjištěn v diamantu z přechodové zóny již v roce 2014. Na této studii se podílel i Brenker. Přesné chemické složení kamene však nebylo možné určit, protože byl příliš malý. Proto zůstalo nejasné, nakolik byla první studie reprezentativní pro plášť obecně, protože obsah vody v tomto diamantu mohl být také důsledkem exotického chemického prostředí. Naproti tomu inkluze v 1,5centimetrovém diamantu z Botswany, který výzkumný tým zkoumal v této studii, byly dostatečně velké na to, aby bylo možné určit přesné chemické složení, a to poskytlo konečné potvrzení předběžných výsledků z roku 2014.

Vysoký obsah vody v přechodové zóně má dalekosáhlé důsledky pro dynamickou situaci uvnitř Země. K čemu to vede, lze pozorovat například na horkých plášťových plumech přicházejících zdola, které uvíznou v přechodové zóně. Tam zahřívají přechodovou zónu bohatou na vodu, což následně vede ke vzniku nových menších plášťových plumů, které absorbují vodu uloženou v přechodové zóně. Pokud tyto menší plášťové plumy bohaté na vodu nyní migrují dále vzhůru a prorazí hranici do svrchního pláště, dojde k následujícímu: Voda obsažená v plášťových plumech se uvolňuje, což snižuje teplotu tání vznikajícího materiálu. Proto se taví okamžitě, a ne až těsně před dosažením povrchu, jak se obvykle děje. V důsledku toho již horninové masy v této části zemského pláště nejsou celkově tak houževnaté, což dodává pohybům hmot větší dynamiku. Přechodná zóna, která jinak působí jako bariéra tamní dynamiky, se náhle stává hybnou silou globální cirkulace materiálu.

Publikace: Tingting Gu, Martha G. Pamato, Davide Novella, Matteo Alvaro, John Fournelle, Frank E. Brenker, Wuyi Wang, Fabrizio Nestola: Hydrous peridotitic fragments of Earth’s mantle 660 km discontinuity sampled by a diamond. Nature Geoscience

Duchovní přípravy jsou to nejdůležitější

Máme ještě další důkazy ukazující trochu jinou Zemi, než tvrdí velká lež z hlavního proudu. Příště budeme pokračovat…

Nakonec musíme připomenout: Je to paradox, není to pro materialisty, ale opravdu je nutná především naše duchovní příprava… Nemůžeme ovlivnit mocipány na vrcholu pyramidy, nemůžeme ovlivnit ani ovčany sledující greténskou propagandu, popíjejíce z papírových brček…

To jediné, co můžeme ovlivnit, jsme my sami. Dobrá zpráva je, že to nezahrnuje ani nepraktické hodiny meditace… To jediné co potřebujeme, poznat sebe, svou duši — to co je třeba udělat pak, nám pomůže nejenom ke „šťastnému životu“, ale následně i pozitivně ovlivní naše okolí a ve finále vede ke Vzestupu Duše. Pokud nás bude dost, můžeme docílit velké změny. Nápovědu najdete tady.

-pokračování-

Zdroje:

• https://www.nature.com/articles/s41561-022-01024-y
• https://aktuelles.uni-frankfurt.de/english/an-ocean-inside-the-earth-water-hundreds-of-kilometres-down/
• Massive ‘ocean’ discovered towards Earth’s core. https://www.newscientist.com/article/dn25723-massive-ocean-discovered-towards-earths-core/
• https://aeronet.news/video-kapitola-1-syndikatu-o-vzniku-planety-zeme-a-vsech-planetarnich-teles-tridy-g-v-celem-vesmiru-uprostred-nasi-planety-je-termonuklearni-jadro-jako-uvnitr-slunce-a-nase-planeta-se-zvetsuje/
• https://en.wikipedia.org/wiki/Ringwoodite