Tolkien a paralely s duchovním vývojem. Kde bychom hledali Středozem v člověku? Je to pole našeho srdce! Co je Hora osudu? 2

0
tolkien_0983

Leckomu, kdo hledá a je na počátku uvědomění, by mohla pomoci četba některých klasických děl, a vlastně i ti, kdo na své cestě už postoupili, tak mohou najít další zdroj. Je jím například Tolkienovo dílo, kde je zobrazen vývoj člověka ve Středozemi.

Je zajímavé, že Tolkien sám popisoval svou tvorbu spíše jako objevování než vymýšlení. Například v dopisech naznačoval, že některé příběhy jako by se mu odhalovaly postupně.

Z toho je zjevné, že inspirace a s ní i obsažené informace přicházely postupně s mírou jeho porozumění a on potom musel tuhle celistvou informaci převést do podoby, jež by byla lidem srozumitelná, a tedy i do lidské řeči.

Čteme-li Tolkienovy dopisy, zdá se, jako by se snažil porozumět něčemu, co už mělo vlastní pravidla, a ne jako by mohl libovolně rozhodnout, jak jeho svět funguje.

V tomto díle nacházíme krásnou paralelu nejen na sjednocení těch dvou v nás, ale také na stvoření světa tak, jak nám ho předložil ragauian. Pojďme se tedy podívat, co konkrétně je na Tolkienově díle tak zajímavé.

Středozem v člověku

Celý děj Tolkienova díla se odehrává ve Středozemi.

Kde bychom hledali Středozem v člověku? Je to pole našeho srdce — a od toho se vše odvíjí.

Kde a co je potom Hora osudu? Jednu takovou „horu osudu“ má každý z nás a sídlí v solar plexu. Opravdu příhodný název „Hora osudu“, protože to, zda svým duchem dojdeme až tam (na horu) a zase zpátky (už ale spolu), bude skutečně utvářet náš osud.

Kdo četl Pána prstenů, tak ví, jakým způsobem jsou tam vykresleni skřeti. Pořád se hádají, jsou chamtiví, rádi se trefují jeden do druhého a neváhají krást ani zabíjet. Nepřipomíná vám to něco?

To je nejnižší forma člověka, která se rodí z „bahna“ země. Ovšem je tam i nenápadný náznak spojení s nejušlechtilejší formou života ve Středozemi — s elfy, z nichž byli stvořeni (jak nahoře, tak dole). Tedy přímá linka mezi nejnižší a nejušlechtilejší formou života.

Máme tu Elfy, kteří jsou údajně neustále „jednou nohou“ svého ducha ve Valinoru – tzv. zemi neumírajících, a toto spojení si uvědomují.

Pak tu máme trpaslíky znázorňující ty, kdož kupí bohatství, světské statky a dělají vše proto, aby byli bohatí věcmi.

Máme tu obyčejné lidi pracující jen, aby přežili a přitom jsou zmítáni manýry mocných.

Máme tu i jakousi vyšší formu lidí, kteří už mají určité spojení a porozumění s elfy.

Čaroděj je postava, která si od začátku uvědomuje, že Středozem je jen část její cesty, přišel sem vykonat určitý úkol a je si vědom toho, že se bude vracet do zemí neumírajících. Ovšem pozor, i na této úrovni jsou nástrahy, protože s velkou mocí a poznáním také přicházejí velká pokušení, a není-li člověk pozorný, může se snadno nechat polapit temnými silami (Saruman, Denethor II. a další).

Hobiti, znázorněni jako ti nejmenší

A konečně máme tu hobity — větev vývojové lidské linie, znázorněni jako ti nejmenší, ti, kteří žijí prostým životem a radují se z něj. Jsou spojeni s přírodou a živí se z ní, pečují o ni. Není snad štěstí prosté?

Jsou to právě oni, kdo nakonec „všechny“ zachrání.

Pozn. redakce: Není to snad krásný obraz pro ty lidi, kteří žijí v souladu ega a Ducha?

Západ a východ

Dále tu máme západ a východ. Západ je směr do země neumírajících, zatímco na východě sídlí zlo. Když jsem se zkoušela poptat, jak si to kdo vysvětluje, vždycky byla odpověď stejná: To je jasné, západ je Amerika a východ je Rusko, případně Korea.

Osobně se domnívám, že nic nemůže být dále od pravdy.

Vysílaly snad bytosti z Valinoru armády do Středozemě, aby si zabíraly nová území, nerostná bohatství, okupovaly a vraždily? A to několikrát za věk? Jistěže ne.

Můžeme snad označit Ameriku za zemi, kde nikdo neumírá? Jistěže ne.

Pozn. redakce: Připomínáme zde proroctví Zjevení o Druhé šelmě, kterou jsou jednoznačně USA — tedy Amerika rozhodně není sídlem toho pozitivního. Viz https://pruvodce-vzestupem-duse.online/apokalypsa-dve-selmy-vladnou-zemi-vyklad-janova-zjeveni-prozradi-kdo-je-druha-selma-predpovezene-udalosti-se-realizuji-v-soucasnosti-podivejte-se-na-dukazy-3/

  • Východ a západ — začátek a konec — zrození a smrt.
  • Východ = zrození těla/ega.

Západ a odchod do zemí neumírajících není nic jiného než to, čemu katolíci říkají nanebevzetí.

Údajně je tato zem pouze pro elfy (tedy ty, kdož si uvědomují, že jsou částí svého ducha stále tam ve Valinoru, nejušlechtilejší forma života).

My ovšem víme, že i Gandalf, Frodo, Bilbo i Sam coby zástupci těch na oko nejmenších, těch, co žijí přirozeným způsobem života, spjatí s přírodou, se tam dostali a samotní elfové a všechen lid se jim poklonili. Je tu náznak jasného spojení toho nejčistšího a nejprostšího ze Středozemě s tím nejušlechtilejším.

Prsten, který musel být zničen

A co potom prsten, který se musel odnést právě do Hory osudu a musel být zničen?

Opět na to nemůžeme hledět materialistickým pohledem. Abychom našli správnou odpověď, musíme si položit otázku – co prsten představoval a jak působil na bytosti?

Jakmile jej uviděli, začali po něm nesmírně toužit, tak moc, že klidně zabíjeli nebo fyzicky napadali (sobectví). Prsten v nich vzbuzoval touhu po moci, po kontrole ostatních, byli chamtiví, sobečtí… já, já, já…

Drazí přátelé, nepřipomíná vám to něco? Prsten tu představuje primitivní podobu našeho ega. Dá se říci, že všichni máme (nebo jsme měli) takový prsten. A co náš Duch musí udělat?

Musí s ním laskavě projít a prodělat všechny fáze přerodu, od chamtivého tyrana, který chce vše pro sebe (celý „dům“ alias celou Středozem), po ego, jež touží být milováno a samo miluje. Je to strastiplná cesta, stejně jako cesta Froda a jeho společenstva přes celou Středozem k Hoře osudu. Tam je prsten zničen, z duchovní perspektivy je ale mnohem trefnější slovo přetaven. Přetaven v něco jiného, když se bránice oddělující srdce a solar plexus otevře, energie proudí ze srdce do solar plexu a naopak. Jinými slovy, nechali jsme tam všechno, co je spojeno s programem sobectví a oddělenosti, a my víme, že už takoví nebudeme a nejsme. Nebudeme zlí, chamtiví, nebudeme intrikovat proti nikomu a zkrátka budeme žít v lásce s pochopením.

Nyní, když známe postavy, prostředí i hlavní body a jejich význam, pojďme se podívat na jednu věc, kterou Tolkien nikdy nebyl s to vyřešit a pochopit.


Otázka skřetů a jejich zrození

Podívejme se nejdříve, jak to celé začalo, jak byl stvořen svět, a třeba nám to pomůže odpovědět i na skřetí otázku. Při čtení si prosím vzpomeňte, jak nám stvoření světa vysvětluje ragauian…

Podle Ainulindalë, úvodní části Silmarillionu, probíhalo stvoření následovně a byly tam postavy:

  • ERU ILÚVATAR – Jediný nejvyšší Stvořitel
  • AINUR – Duchovní bytosti stvořené Ilúvatarem se dělily na:
    • VALAR* – Manwë, Varda, Ulmo, Melkor (Morgoth)…
    • MAIAR* – Sauron, Gandalf, Saruman, balrogové…

(*Valar a Maiar jsou tedy dvě skupiny Ainur, nikoli dvě další generace stvořených bytostí.)

Ilúvatar stvořil Ainur – mocné duchovní bytosti vzniklé z jeho myšlenek.

Ainur začali zpívat – Ilúvatar jim předložil hudební témata a jejich společná hudba vytvářela obraz budoucího světa. (Detailněji rozebereme později.)

Ovšem Melkor alias Morgoth (jeden z Ainur/Valar) se vzbouřil – chtěl do hudby vnést vlastní témata a prosadit svou vůli.

Potom Ilúvatar proměnil hudbu ve skutečnost – vyslovil „Eä!“ („Budiž!“), čímž uvedl svět do existence.

Část Ainur sestoupila do světa – nejmocnější z nich se stali Valar, ostatní Maiar.

A jak to tedy bylo se skřety?

1. Původně to byli elfové

V Silmarillionu se píše, že Morgoth (Melkor) zajal první elfy, kteří se probudili u jezera Cuiviénen, a mučením a zkažením z nich vytvořil první skřety. Morgoth (Melkor) totiž nedokázal stvořit skutečný život, ačkoliv po tom velice toužil. Mohl pouze zkazit to, co už stvořil Ilúvatar.

2. Tolkien později uvažoval o lidském původu

Tolkienovi vadila představa, že by skřeti pocházeli z nesmrtelných elfů (co by totiž potom bylo s jejich nesmrtelnými dušemi?). V pozdějších textech proto zvažoval, že mohli vzniknout ze zkažených lidí, případně smíšením různých bytostí. Nikdy však nedospěl k jedné definitivní verzi, která by všechny rozpory vyřešila.


Zajímavost: Existují tedy skřetí ženy a děti?

Ano, podle Tolkienova vysvětlení rozmnožování skřetů musejí existovat.

Ve Společenstvu prstenu se navíc objevuje zmínka o Bolgovi, synovi Azoga. To potvrzuje, že skřeti mají rodinné linie.

Proč tedy nikdy nečteme o skřetích ženách?

Tolkien se jejich každodenním životem prakticky nezabýval…

A ještě jedna zajímavost: Uruk-hai nejsou skřeti rodící se z děr v zemi, jak ukazuje film Petera Jacksona. V Tolkienových knihách jde o zvláštní druh velkých, silných skřetů, kteří existovali již před Sarumanem. Je ale možné, že Saruman křížil skřety s lidmi, aby vytvořil bojovníky odolnější vůči slunečnímu světlu, jak říká Stromovous v Železném pasu.

Tolkien nikdy nepopsal přesný způsob jejich šlechtění, my ovšem víme, jak takové šlechtění probíhá, a je proto zřejmé, že zdroj Tolkienovy inspirace neměl zájem o „zveřejňování“ těchto špinavých praktik a zjevování takového zla.


Jak to souvisí s prací ragauiana?

Zkusme si ale dát dohromady všechno, co víme z prací ragauiana, a pohleďme na Tolkienovo dílo touto perspektivou a vezměme to od začátku.

Máme tu Stvořitele, který stvořil bytosti, se kterými pracoval na dalším tvoření.

Jedna z nich se ale vzbouřila (Melkor alias Morgoth alias v křesťanském pojetí Satan aneb ten kolega, který zdrhnul a začal tvořit ve spodní straně „bubliny“?).

Melkor alias Satan alias zlobivý kolega se ovšem nikdy nemohl zcela vymanit z Ilúvatarova plánu. I jeho vzpoura a zlo nakonec přispívaly k naplnění širšího záměru, který Melkor, stejně jako zlobivý kolega, nedokázal pochopit.

Zde vše odpovídá práci a vysvětlení ragauiana.

Melkor se vzbouřil proti Ilúvatarovi, ale Ilúvatar mu už při stvoření světa řekl něco zásadního.

V Ainulindalë vysvětluje, že nikdo z Ainur nemůže vytvořit téma, které by nemělo svůj nejhlubší původ v něm, ani změnit hudbu navzdory jeho vůli. A že ten, kdo se o to pokusí, se nakonec ukáže být pouze nástrojem při vytváření něčeho ještě podivuhodnějšího, než sám zamýšlel.

Kdo má oči k vidění a uši k slyšení, ten musí bez jakékoliv pochybnosti vidět, že je zde promítána jedna a ta samá informace.

Rozeberme si to ale více do detailu.

Na samém počátku Tolkienova Silmarillionu, v části nazvané Ainulindalë – Hudba Ainur, je popsáno stvoření světa prostřednictvím hudby.

A právě rozhovor mezi Ilúvatarem a Melkorem (Morgothem) je pro naši úvahu velmi důležitý.

1. Ilúvatar stvořil Ainur

Na počátku existoval pouze Eru Ilúvatar, jediný Stvořitel.

Ze svých myšlenek stvořil duchovní bytosti nazývané Ainur. Každý z nich byl odrazem určité části jeho myšlení.

Mezi nimi byl Melkor, nejmocnější z Ainur, který dostal větší podíl na schopnostech a poznání ostatních než kterýkoli jiný.

Ilúvatar předkládal hudební témata Ainur a oni mu zpívali. Zpočátku zpívali jednotlivě nebo v malých skupinách, protože každý chápal jen část Ilúvatarova záměru.

2. Velká hudba stvoření

Jednoho dne Ilúvatar předložil Ainur velké hudební téma a vyzval je, aby je společně rozvinuli.

Každý Ainur do hudby vložil něco ze svého poznání a vlastní tvořivosti.

Vznikla ohromná harmonie, která měla později představovat podobu budoucího světa a jeho dějiny.

3. Melkor ale začal zpívat vlastní melodii

Melkor však už předtím toužil po schopnosti samostatně tvořit život.

Vydával se do Prázdnoty (do spodní části té „bubliny“?) hledat Neuhasitelný plamen, zdroj skutečného tvoření, který však náležel pouze Ilúvatarovi.

Během Velké hudby začal Melkor do společné harmonie vkládat vlastní myšlenky, které nebyly v souladu s Ilúvatarovým tématem.

Jeho melodie byla hlasitá, panovačná a postupně narušovala ostatní hlasy… 

(Pozn.: slyšíte tu hudbu také?)

Někteří Ainur ztratili jistotu a přestali zpívat. Jiní začali Melkorovu melodii následovat.

4. Ilúvatar předložil dvě témata

Ilúvatar se nejprve usmál a předložil nové téma.

Melkor však pokračoval ve své disharmonii.

Ilúvatar potom předložil třetí téma, které bylo jemné, hluboké a krásné, ale zároveň nesmírně silné.

Melkorova hudba proti němu ale stále bojovala. Byla hlučná, opakující se a snažila se ostatní melodie přehlušit.

Toto třetí téma však postupně dokázalo Melkorovu disharmonii pojmout a proměnit ji v součást něčeho většího.

Nakonec Ilúvatar hudbu jediným akordem ukončil.

5. Ilúvatar promluvil k Melkorovi

Ilúvatar Melkorovi v podstatě sdělil:

„Žádné téma nemůže mít svůj nejhlubší původ mimo mě. Nikdo nemůže změnit hudbu proti mé vůli. A kdo se o to pokusí, nakonec se ukáže být mým nástrojem při vytváření věcí ještě podivuhodnějších, než si sám dokázal představit.“

To je věrné převyprávění významu jeho slov, nikoli doslovná citace.

Melkor se za tato slova zastyděl, ale jeho stud se proměnil v tajný hněv. Nestyděl se tak za slova, která on nepronesl, stud vycházel z jejich významu a z toho, co mu prozrazoval o jeho vlastním jednání.

6. Ilúvatar jim ukázal svět

Ainur pochopili, že jejich hudba nebyla pouze hudbou. Byla obrazem skutečného stvoření.

Ilúvatar pak vyslovil Eä! – Budiž!

A svět začal existovat.

Zamysleme se nyní nad tím, co Stvořitel řekl Melkorovi alias Morgothovi alias Satanovi alias tomu kolegovi, který nesouhlasil s jeho plánem.

„Nemůžeš stvořit nic, co by ve své nejhlubší podstatě nepocházelo ze mě.“

A pojďme ještě zpět. Melkor byl nejmocnější z Ainur. Stvořitel sám ho obdařil největší mocí, ale i největším poznáním a samozřejmě také svobodnou vůlí. Můžeme tedy říci, že Stvořitel v něm vyjevil svou rebelskou část a právě tu obdařil největší mocí a poznáním.

A když „tato část“ začala dělat to, co bylo její přirozeností, tedy vzpouzet se a rebelovat, Stvořitel se usmál a zakomponoval to, co „tato část“ chtěla, do celkového díla.

Nebylo by lepšího způsobu, jak zjistit, která naše část, která naše myšlenka „je nejlepší“, než dát jim svobodnou vůli a nechat je konat v jejich vlastní přirozenosti.

Je možná docela přirozené, že Tolkien nebyl s to otázku skřetů pochopit, a tím pádem vyřešit. Ačkoliv první informací, kterou dostal, bylo, že skřeti pocházejí z elfů, nelíbilo se mu to a neuměl si odpovědět na to, co by se stalo s dušemi nesmrtelných elfů.

Možná tomu tak bylo proto, že sám byl svázán nejen křesťanskou představou o tom, že zlo má být potrestáno, ale samotnou duální podstatou našeho světa… Buď je to černé, nebo bílé a nic mezi tím, nebo dokonce nad tím a nebo snad zcela mimo to neexistuje.

Zamysleme se ovšem nad tímto — pakliže již samotný Melkor byl v podstatě zosobněnou částí Stvořitele, o níž věděl nebo minimálně mohl předvídat, jak se bude chovat, byl tak prakticky jeho vzdor součástí plánu. A je-li něco součástí plánu, jak by to mohl Stvořitel nakonec trestat za to, že jen činí po své přirozenosti, že dělá to, s čím se počítalo a co nakonec pomohlo k velkoleposti celého díla?

Jsem toho názoru, že elfí duše byly smrtí skřeta osvobozeny a žádný trest se neplánoval. Život skřeta byl dostatečným „trestem“, ale za co? Že je Melkor léty mučení a mrzačení nakonec zkazil a přeměnil v tvory jemu libé?

Možná nám tu jen chtěl někdo sdělit, že dlouhodobé působení zla a bolesti zanechá stopy i na těch nejušlechtilejších bytostech a že bychom měli být velice zdrženliví s vynášením nějakých soudů či žádostivostí po vykonání „spravedlnosti“.


Zajímavost: Elfové

Elfové, neušlechtilejší bytosti, měli svá „kouzla“. Ovšem když se na tato „kouzla“ podíváme z blízka (jak to kouzlení probíhalo), zjistíme, že se nejednalo o nic jiného než o sílu jejich myšlenky. Nemávali hůlkami ani neměli speciální formule pro jednotlivé úkony. Když už něco pronesli, byla to spíše modlitba.

Když např. Celebrimbor vytvářel prsteny, nebo kováři meče, vkládali do nich nějakou vlasnost, pocit… sílu.

Stejným způsobem udělal i Sauron svůj prsten, když do něj vložil svou zlovůli. To znamená, silně se soustředit a myšlenku směrovat proti předmětu. Stejně fungují tzv mágové když pracují s živly.

To byla celá elfí kouzla a vidíme, že je to totéž jako když řekneme, že si život utváříme svými myšlenkami, že náš svět je myšlenkový svět i když se to třeba na první pohled nezdá.

V Tolkienovi najdeme mnohem víc než zábavný film na pár hodin, najdeme v něm odpovědi na skutečně mnoho otázek a jsou to odpovědi jednoduché, snadno uchopitelné, které může rozvíjet a prohlubovat každý sám a třeba rozluštit hádanky, které zůstaly nezodpovězené.

O tom jak se Morgoth vydával hledat Věčný oheň, aby mohl stvořit život nebo o jeho bratru Aulë-mu, který nakonec stvořil trpaslíky, a kdo vůbec byli… si povíme třeba zase někdy příště…

Autor: Rea


Zdroje:

0 0 votes
Article Rating
Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x