Duše, vědomí a morfo-genetické pole. Dr. Rupert Sheldrake vymyslel pokusy pro každého — každý si to může ověřit. Druhová paměť není uložena v genech — máme důkazy. 4

Minule jsme se podívali podrobněji na energetickou podstatu vědomí a teorii Ruperta Sheldraka o tom, jak vědomí funguje. Rupert navrhl i řadu prostých experimentů, kterými lze ověřit jeho tvrzení. A tyto pokusy můžete relativně snadno realizovat i vy sami. Úzce to souvisí s gnostickým poznáním „ze zkušenosti“, které lze získat nezaujatým pozorováním života okolo sebe a samozřejmě také své mysli — podle známého gnostického pravidla „poznejte sami sebe a poznáte všechno“.

Pokusy s upřeným pohledem

Pokud věříme, že všechny naše myšlenky jsou ukryty v hlavě, tak pro nás bude nejspíše těžko přijatelná idea, že by naše paměť, myšlenky a mozek mohly být ovlivněny odněkud zvenčí. Mluvili jsme o té myšlence v minulém díle. Jenže ony se dějí věci…

Všimli jste si někdy např. že člověk je schopný vytušit, že na něj někdo jiný zírá, aniž by tu danou osobu mohl vidět? Pánové si to mohou ověřit kdykoliv — např. v hromadné dopravě, když se upřeně zadívají na nějakou slečnu, která je k nim otočena zády 😉 Dámy jsou na tyto věci daleko citlivější, takže ty žádný příklad nepotřebují…

Rozhovor s Rupertem Sheldrakem (RS) o knize „Psi vědí, kdy jejich páníčkové přijdou domů“

Rozhovor byl otištěn v časopisu Baraka, č. 9. http://www.baraka.cz

Rupert Sheldrake (narozen 28. června 1942) je významný anglický biochemik a fyziolog rostlin. Je známý návrhem neortodoxního popisu morfogeneze a výzkumy v oblasti parapsychologii. Jeho knihy a studie vycházejí z jím vytvořené teorie morfické rezonance (anglicky morphic resonance) a týkají se témat jako je vývoj a chování živočichů a rostlin, paměti, telepatie, vnímání a poznávání obecně. Mezi jeho publikace patří A New Science of Life (1981), Seven Experiments That Could Change the World (1995, česky „Sedm experimentů, které by mohly změnit svět“, Elfa, 2005 ), Dogs That Know When Their Owners Are Coming Home (1999, česky „Váš pes to ví“, Rybka Publishers, 2003), a The Sense of Being Stared At (2003).

Ruperte, ve své knize s nádherně nevědeckým názvem „Psi vědí, kdy jejich páníčkové přijdou domů“ píšeš o různých experimentech, které již několik let probíhají. Můžeš je popsat a naznačit, jaký je jejich smysl?

RS: Zkoumal jsem různé formy telepatie u psů, koček, koňů, papoušků a jiných zvířat, a ukázalo se, že ten nejpřehlednější a nejprůkaznější experiment (jak zjistit, zda se jedná o telepatii, že to není jen instinkt nebo něco naučeného) je otázka, jak psi vědí, kdy jejich páníčkové přijdou domů. S tímto fenoménem se setkal značný počet lidí.

Průzkumem jsme zjistili, že v Anglii a v USA 50% majitelů psů tvrdí, že psi předvídají příchod některého člena rodiny. Někdy to dělají několik minut předtím, než člen rodiny přijde, takže není jisté, jestli něco neslyšeli nebo necítili — ale někteří psi se tak začínají chovat 10 minut, půl hodiny, nebo dokonce hodinu předtím, než jejich pán přijde domů. Dokonce jsme zjistili celou řadu případů, kdy se tak stalo i způsobem, který se zcela vymyká obvyklému návratu některého člena rodiny domů. Děje se tak i v domácnostech, kde muž nebo žena nebo jiný člen rodiny má nepravidelnou pracovní dobu a ti, kteří jsou právě doma, si zvykli zjišťovat, kdy někdo přijde domů podle toho, jak se chová pes. Takže takového navrátilce už čeká, díky psovi, připravený oběd nebo teplý čaj.

Existuje spousta důkazů, že se nejedná o zvyk a podařilo se natočit na videu mnohé takové případy jako součást celé série experimentů. Umístili jsme kamery s vnitřním časovým mechanismem do haly, směrem ke dveřím, kde psi obvykle čekávají a máme tak k dispozici celé hodiny nahrávek lidí, přicházejících neočekávaně domů, očekávaných svými psy.

Později jsme s účastníky experimentu byli domluveni např. mobilním telefonem — používali jiné typy aut nebo taxíků a nikdo doma nevěděl, kdy nebo jestli vůbec přijdou — ovšem pes to věděl vždycky.

Máme dnes shromážděno přes 200 takovýchto videozáznamů a výsledky jsou statisticky velmi významné. Já sám jsem nejvíc pracoval se psem, který se jmenuje J.T. a žije poblíž Manchesteru. Samozřejmě, že ani J.T., nejlepší pes ze všech, které jsme takto zkoumali, to nedělá vždycky. Nečekal svého pána, když byl nemocný a zvláště, když fenka v protějším domě hárala 🙂 Vždy jindy ale spolehlivě poznal, kdy přijde jeho pán domů a čekal na něho. Získali jsme tak celou řadu snadno zopakovatelných výsledků.

Psi jsou tedy nejlepší, a co kočky a jiná zvířata?

RS: Kočky jsou také velmi telepatické, ale mám takový dojem, že je naše experimenty moc nezajímají. 25% majitelů koček je přesvědčeno, že kočky také přesně vědí, kdy se jejich majitelé vrátí domů.

Proč jste si tyto každodenní experimenty k této provokativní a zajímavé formě experimentu vybral?

RS: Zajímají mě neviditelná propojení mezi členy určitých sociálních skupin. Je to součást mého celoživotního zájmu o morfická pole, tedy o pole, která spojují části do větších celků. Principy těchto polí se samozřejmě vyskytují mezi sociálními skupinami. A když jsem začal uvažovat o domácích zvířatech a když jsem si začal povídat s jejich majiteli, uvědomil jsem si, že zvířata jsou k těmto věcem daleko citlivější než lidé — i proto, že je nikdo nevychovával v přesvědčení, že tyto věci se nestávají. Reagují daleko důvěryhodněji. Myslel jsem si, že by bylo dobré zkusit nějaké experimenty, které lze snadno zopakovat…

Jde o výzkum, který byl do současnosti naprosto ignorován. Psychologové a parapsychologové zvířata ignorovali [přesněji nadále ignorují] (pozn. redakce), protože definovali parapsychologii jako vědu, která studuje výjimečné lidské schopnosti. Ne, že by popírali, že by tyto schopnosti zvířata neměla, ale parapsychologie i psychologie jsou velmi antropocentrické vědy. Biologové to ignorovali, protože mezi nimi panuje naprosté tabu — co se týče čehokoli, jakkoli spojeného s čímkoli paranormálním. Takže prakticky celá věda tuto oblast výzkumu ignoruje, přes neoddiskutovatelný fakt, že právě v této oblasti lze nasbírat hory důkazů.

Kdekoliv jsem o tomto experimentu hovořil, vždy se našel někdo, kdo měl vlastní příběh o svém psovi nebo kočce.

Dokud se o tom nemluvilo, majitele psů to nenapadlo, ale jakmile začali experimentovat, ukázalo se, že jsou připraveni. Většinou, když člověk mluví tímto způsobem o svém mazlíčkovi, lidé neberou jeho vyprávění doslova a přičítají popisované jevy jakémusi sentimentálnímu vztahu ke zvířatům a přehánění. Navíc většinu těchto lidí „vědci“ okamžitě zařadili mezi nevzdělané, pověrčivé a experimentálně nespolehlivé.

Mnozí se tedy o těch věcech báli hovořit. Ale tyto věci nelze udržet pod pokličkou, protože se skutečně stávají. Naše experimenty těm lidem potvrdily, že v soužití s jejich mazlíčky se děje něco, co je životně důležité a co nám může hodně napovědět o skutečné podstatě, jak zvířat, tak člověka.

Zmínil jste také, že pro podobné druhy projektů je velice obtížné získat nějakou finanční podporu…  je tedy velmi důležité nalézt tak jednoduché projekty a experimenty, aby se jimi mohli zabývat obyčejní lidé a dokonce i školní děti…

RS: Snaha vymyslet a realizovat co nejjednodušší projekty je v mém výzkumném programu klíčová. Pokud je někdo dlouhodobě závislý na velkých grantech a drahých laboratořích, monopolistický postoj současné institucionalizované vědy se takovýmto experimentům velmi brání… Myslím si, že tento druh experimentu je příkladem výzkumu, o kterém jsem psal už v mé předchozí knize “Sedm experimentů, které by mohly změnit svět”. Šlo mi o vědecký výzkum, který by s velmi malým rozpočtem mohl dělat prakticky kdokoliv.

Nejde o nějaký nový druh vědy, ale o jiný způsob dělání vědy, která by tak byla otevřenější a nezávislá na monopolu vědy…

Už jsme naznačili, že se nejedná jen o psy a kočky, ale že existuje mnoho dalších případů telepatie zvířat…

RS: Zabýval jsem se také dvěma jinými kategoriemi nevysvětlitelných jevů.

1. Smysl pro prostor a vzdálenost. Psi a kočky dokáží najít svůj domov i na vzdálenost stovek kilometrů v naprosto neznámém terénu. Nikdo doposud nevysvětlil, jak se v prostoru orientují holubi, jak se migrující ptáci dokáží vždy vrátit na svá hnízdiště atd.

2. Dalším jevem, se kterým si současná věda neví rady, jsou způsoby, jakým zvířata cítí blížící se zemětřesení. Za druhé světové války, je lidé používali, aby zjistili, kdy se blíží nálet.

Jsou známy zajímavé případy, kdy psi varují epileptiky půl hodinu před záchvatem, že se něco děje. Nic z toho současná věda nedokáže vysvětlit a tak jsem se ve své knize snažil tyto a podobné jevy popsat a nabídnout je příštím nadšeným výzkumníkům. Tím, že i tyto věci začneme brát vážněji, můžeme zaplnit bílá místa na současné vědecké mapě reality.

Vím, že jste inicioval také jiné experimenty, týkající se telefonní telepatie atd…

RS: Kromě experimentů se zvířaty bych rád zmínil další dvě důležité oblasti. Snažím se najít větší počet lidí, který by se mých experimentů zúčastnil, a tak používám také internet.

Jedna série experimentů se týká telepatických telefonních hovorů. Mnoho lidí již zažilo, že když uslyšeli zvonit telefon nebo ještě před tím, než začal zvonit, věděli, kdo jim telefonuje. Zdá se, že existuje jakási forma telepatické intuice.

Nebo někomu zatelefonujete a on řekne, právě jsem na tebe myslel. Dokonce se vám občas stane, že někomu zatelefonujete, že on má obsazeno, protože, jak se později zjistí, i on vám právě telefonoval.

Myslím, že tento jev je tím nejběžnějším příkladem telepatie v každodenním životě… A tak se snažím shromáždit výpovědi lidí, kteří tyto zážitky často mívají. Chci po nich, aby si vedli deník a zapisovali si přesně kdy a co se jim stalo a psali si také své pocity před tím, než zvednou sluchátko. Nemají-li předtuchu, nic nepíší, mají-li předtuchu, kdo to volá, udělají si čárku a pak poznámku, jestli jejich předtucha byla správná nebo ne a jestli hovor byl očekávaný nebo ne…

Co doufáte, že to přinese?

RS: Teorie morfických polí dosti přirozeným způsobem vysvětluje právě takovéto typy propojení mezi lidmi i zvířaty a jejich smysl pro směr a migraci. Myslím, že vědomí těchto polí by mělo součástí jakéhosi nového holistického názoru, který by nám pomohl pochopit vztah mezi organismem a prostředím nebo mezi členy konkrétní sociální skupiny. Mohlo by to být součástí vědomí, že organizace přírody má několik úrovní, v nichž jsou věci vzájemně propojeny. Pokud všechno rozbijete na malé kousky až na molekuly nebo atomy, pak samozřejmě vzájemná propojení zmizí.

Věda příliš zdůrazňuje výzkum jako analýzu, rozbití zkoumaného předmětu na co nejmenší části, aby tak bylo snadnější je studovat, ale ztrácí tím schopnost vidět vztahy…

Je to všechno o neviditelných spojeních, na kterých ovšem není nic mystického.

Vždyť princip rádia a televize a celý moderní svět telekomunikací je také celý vybudován na neviditelných spojeních [elektro-magnetických polích] — a my je bereme jako něco daného a nevyvratitelného.

Existuje prostě daleko víc druhů neviditelných propojení v přírodě, než věda zatím přiznává. Není na tom ale nic nevědeckého, pokud přiznáme, že existují. Teorie gravitace říká, že ve vesmíru je všechno propojeno neviditelnou silou. Ve skutečnosti i sama moderní věda začala právě akceptací neviditelných spojení v newtonově teorii gravitace, která je vlastně holistickou teorií. Neříká nic jiného než, že ve vesmíru je všechno propojeno jakousi neviditelnou silou.

Pozn. redakce: My dnes už víme docela dobře, že právě elektro-magnetismus je základní silou vesmíru (nikoli gravitace). Teorie se jmenuje elektro-plazmatický vesmír, protože vodičem elektřiny ve vesmíru je plazma, kterou lži-vědci označují jako „prach“, aby to lidé nepochopili… Totalita církevního a materialistického náboženství se vůbec neliší… fanatismus zůstává, jako ve středověku. 🙄 👿

-rs-

Úžasná zvířecí telepatie má vysvětlení — konkrétní příklady z Moonmagazine

Materialističtí vědci z reality uznávají jen to, co je měřitelné. Ostatní fenomény jsou podle skeptiků pohádky, podvody, omyly nebo anomálie. Sheldrake již roky hledá spojitost mezi přirozeným a anomálií nadpřirozeného. Podle něj se jedná o dvě propojené oblasti reality. Svůj článek s názvem „Zvířecí telepatie a morfické pole“ RS zveřejnil v časopise Moonmagazine:

Teriér Jaytee

RS: Nejdetailněji jsem zkoumal teriéra jménem Jaytee, který patřil Pam Smartové z Manchestru. V roce 1991, když Pam pracovala jako sekretářka ve škole, nechávala psa u svých rodičů, kteří si všimli, že šel každý pracovní den k oknu asi v 16:30, když Pam odcházela z pracoviště, a čekal, dokud tak asi za 45 minut nepřišla domů. Mohlo to souviset s nějakým smyslem pro čas tohoto psa, protože žena pracovala pravidelně. Avšak v roce 1993 byla Pam propuštěna a byla nezaměstnaná, tudíž neměla žádný pravidelný rozvrh. Jaytee ale vždy přesně poznal, kdy se bude vracet domů. A to ať už jela jakýmkoliv dopravním prostředkem — na kole, vlakem nebo taxíkem. Důkazy napovídají, že zvíře reagovalo na záměr své paní jít domů, dokonce, i když byla vzdálena mnoho kilometrů. Zdá se, že to lze vysvětlit jedině telepatií.

Papoušek N’kisi

Nejpozoruhodnějším případem živočišné telepatie, se kterou jsem se setkal, je africký šedý papoušek N’kisi, který má největší slovník ze všech zvířat na světě — více než 1400 slov. N’kisi mluví ve větách a jazyk používá smysluplně.

Jeho majitelka Aimee Morganová se zajímala původně o jeho jazykové schopnosti, pak ale zjistila, že často odpovídá na něco, o čem ona pouze přemýšlí.

Provedl jsem s Aimee kontrolovaný test s náhodně vybranými fotografiemi v zapečetěných obálkách. Celý test byl nafilmován. Aimee otevírala obálku a tiše se dívala na obrázek asi dvě minuty, papoušek byl v sousední místnosti v jiném patře domu a také filmován. V mnoha případech používal slova odpovídající obrazům, na které se Aimee dívala!

Tady je velký potenciál k dalšímu výzkumu. Existuje-li telepatické napojení mezi domácími zvířaty a jejich lidskými vlastníky, je velmi pravděpodobné, že zvířata fungují telepaticky i mezi sebou navzájem, a že to hraje důležitou roli v divoké přírodě. Někteří přírodovědci prohlásili, že koordinace ptačích hejn a zvířecích stád možná zahrnuje cosi jako telepatii, stejně jako komunikace mezi členy vlčí smečky.

Paradox krysy v bludišti

Kolektivní druhová paměť není uložena v genech. Všichni máme přístup do kolektivní paměti v morfickém poli.

Dlouhodobé výzkumy na krysách, které byly učeny jak rychle projít bludištěm, byly zkoumány z hlediska, zda se tato schopnost přenáší geneticky. Následující generace se stále zlepšovaly.

Ale zlepšovaly se i krysy, jejichž rodiče tímto výcvikem neprošli! Zlepšování výsledků tedy nemohlo být způsobeno geneticky.

Výsledky výzkumů naznačují, že příspěvky do morfického pole přežívají smrt jedinců (a jsou k dispozici celému druhu). My všichni máme přístup do kolektivní morfické paměti a také do ní přispíváme.

Základní duchovní (energeticko-fyzikální) zákon: Energie mysli jde tam, kam směřuje pozornost

Morfická pole se šíří mimo mozek v prostředí, směřují k objektům našeho vnímání, umožňují nám působit na ně svým záměrem a pozorností.

Nepochopitelné příklady živočišné navigace během migrace a jejich návraty domů mohou záviset na těchto neviditelných polích, které spojují živočichy s jejich cílovými oblastmi.

Biologické dopady morfických rezonancí

Existuje důkaz z pozorování octomilek, že morfické rezonance by mohly dokonce ovlivňovat oblast morfogeneze. Když byly octomilky vystaveny jisté chemické látce, některé z nich se vyvíjely nenormálně, místo dvou křídel měly čtyři. Tento vývoj pokračoval dokonce i v případě, že hmyz již nebyl vystaven působení chemikálie.

Je to důkaz, že živočišné chování se může vyvíjet rychle, jako by kolektivní paměť tvořila prostřednictvím morfické rezonance.

Podivné chování dobytka

Velké adaptace se odehrávají v chování domestikovaných zvířat po celém světě. Například rančeři v USA zjistili, že ušetří peníze za ohrady pro dobytek. Stačí, když místo ocelových trubek vytvoří jakési imitace z pestrobarevných pruhů. Současná zvířata se už nepokoušejí překročit ani tyto neškodné imitace, iluzorní ohrady. Mohlo by to být tím, že se dobytek učí od starších kusů? Určitě ne. „Dozvěděl jsem se od několika farmářů, že falešné ohrady se nepokoušejí překonat ani stáda, která předtím ocelové ohrady nikdy nepoznala. Vědci tento jev prozkoumali a zjistili, že dobytek, který žil v ocelových ohradách, i ten který tuto zkušenost nemá, respektuje ve stejné intenzitě falešné zábrany. Stejné je to u koní i u ovcí. Může to souviset s morfickou rezonancí starších zvířat tohoto druhu, která měla s původními ohradami špatné zkušenosti,“ vysvětluje Sheldrake.

Jak je to u lidí?

Morfická rezonance vysvětluje hodně z oblasti učení u lidí včetně osvojení jazykových znalostí. Skrze kolektivní paměť, na kterou se jednotlivci napojují a do které přispívají, by mělo být jednodušší učit se to, co se jiní naučili dříve. Tato myšlenka velmi dobře zapadá do pozorování lingvistů jako Noam Chomsky, kteří tvrdí, že učení jazyka malými dětmi probíhá tak rychle a kreativně, že nemůže být vysvětleno jen v mezích napodobování.

Vypadá to tak, že struktura jazyka se přebírá ještě jinak [a přímé stahování informací z morfického pole, dává přirozenou a velmi logickou odpověď na tuto otázku].

Flynnův efekt — průměrné hodnoty IQ ve společnosti prokazatelně neustále stoupají

Zajímavé také je, že již desetiletí stále roste úroveň testů IQ provedených nezávisle na sobě v mnoha zemích po celém světě. Je možné to vysvětlit morfickou rezonancí.

Průměrná výše IQ se zvyšuje, ale nikoli proto, že by lidé byli stále inteligentnější, ale proto, že je snadnější napojit se na výsledky kvůli milionům lidí, kteří je již dělali. Tento jev je velmi dobře známý a nazývá se Flynnův efekt.

Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let. Přičemž jiní badatelé, vycházející ze vztahu mezi inteligencí a reakční dobou, tvrdí, že inteligence dlouhodobě klesá. Žádný pokus vysvětlit tento jen nebyl zatím úspěšný. Flynn sám to považuje za nepochopitelné.

Pozn. redakce: Je třeba pochopit, že inteligence a doba reakce patří k dvěma rozdílným bytostem v našem vědomí — Duchu a egu.

Paranormální je normální

Teorie morfických polí a morfické rezonance má ve vědě dalekosáhlé důsledky. Jedním z nich je ten, že to, co konvenční věda označuje jako „paranormální“, je prostě výsledek činnosti živočichů, kteří se nalaďují na informace dostupné v morfickém poli. Telepatické schopnosti jsou normální, ne paranormální; přirozené, ne nadpřirozené. My všichni čerpáme z kolektivní paměti, ať už si toho jsme vědomi, nebo nejsme. A dokonce takzvané přírodní zákony jsou spíše návyky; vyvíjejí se tak, jako se vyvíjíme my,“ končí svůj článek anglický vizionář Sheldrake.

-rs-

O rozdílu mezi lidskou a zvířecí duší

Z duchovního úhlu pohledu se lidská Duše od zvířat výrazně liší mj. tím, že dostala svobodnou vůli. Zatímco zvířata mají kolektivní, společnou duši, která je propojena v jednom morfickém poli, v rámci kterého sdílí své zkušenosti a společný program chování, tak lidská Duše je oproti tomu skutečná individuální jednotka jednající svobodně za sebe, nikoliv podle programu centrální společné duše.

Tato lidská Duše je duální, jak neustále upozorňujeme. Prosím zamyslete se nad tím, jaké důsledky může mít fakt, že jedna polovina lidské Duše — ego — je úzce spojeno s tělem, které má svůj původ ve zvířecí říši. Druhou polovinou je Duch alias Božská jiskra, napojená do srdce a následně do mozku. Božská jiskra je zodpovědná za individualizaci člověka a jeho touhu po svobodě. V našem vývoji na počátku v Duši převládá právě ego a cílem vývoje v této pozemské realitě je kultivace ega a jeho posun na vyšší vibrační, frekvenční úroveň.

Člověk inkarnovaný v těle (tj. lidská Duše) tedy dostal v rámci svého duchovního vývoje svobodu jednat jako nezávislá jednotka. Bezpečnostním a výchovným prostředkem je to, co na Východě nazvali karma. Karma funguje analogicky jako zákon zachování energie — jakou energii (čin, myšlenku) do systému vložíte — takovou dostanete po určité době zpět.

-pokračování-

Tento článek je součástí seriálu o tom, co je to vlastně „realita“. Začínáme s fyzikálními důkazy o tom, co je to hmota a jak ji naše duše vnímá. Od popisu fungování duše se propracujeme až k podstatě Univerza. Poznáme že duchovní a hmotný svět vůbec nejsou odděleny. Podíváme se mj. jak věda dokázala, že vesmír je složen pouze z energie a že naše zdánlivá „realita“ existuje až poté, co ji naše vědomí pozoruje. Podíváme se na důkazy o Einsteinově omylu a na problémy s tzv. Standardním modelem vesmíru. Nejnovější experimenty ukazují, že vládnoucí Standardní fyzikální model je pravděpodobně špatně a tzv. Velký třesk se možná vůbec neodehrál.

Na fantastické cestě za poznáním zjistíme, že holografický a kvantový model vesmíru vysvětluje fungování naší reality zdaleka nejlépe. Mnohé zcela seriózní vědecké důkazy podporují teorii, že celý náš viditelný vesmír je holografickou projekcí ve vědomí lidstva. Jakousi velmi pokročilou iluzí, virtuální realitou, simulací vypočítanou na stvořitelově kvantovém počítači, simulací tak pokročilou, že vědomí inkarnované v lidském těle dokonale zapomnělo, kým doopravdy je. Je čas se probudit vážení a milí. Buďte moudřejší než materialisté a poznejte sami-sebe, osvoboďte se ze zajetí iluzí, poznejte cíl své Cesty a skutečný smysl života!

Zdroj a další informace:

• https://www.kosmas.cz/knihy/106783/vas-pes-to-vi/
• https://www.kosmas.cz/knihy/197642/nevysvetlene-fenomeny-lidske-mysli/
• https://www.kosmas.cz/knihy/233016/pritomnost-minulosti-morficka-rezonance-a-zvyky-prirody/
• http://moonmagazine.org/rupert-sheldrake-its-not-telepathy-its-the-morphic-field-2013-06-02/
• https://www.sheldrake.org/participate